Komentář | Souboj mezi cyklisty a chodci? Omezení cyklojízdy na Praze 1

Praha 1 zřejmě zakáže cyklistům jezdit po pěších zónách v centru města mezi 10:00 a 18:00 hodinou, a to jako vedlejší produkt boje proti elektrickým koloběžkám, které po zákazu nahradily vozítka Segway. Záměr vzbudil vzrušené emotivní projevy cyklistů, protože tento zákaz se dotkne přibližně poloviny těch, kteří používají kolo jako způsob dopravy po hlavním městě.

 

Zákaz vjezdu cyklistům do pěších zón v centru Prahy by však neměl být předmětem emotivních a nevěcných diskuzí, ale empirického posouzení vhodnosti zákazu.

Dosud byli cyklisté a chodci pohybující se po pěších zónách nuceni koexistovat bez ohledu na bezpečnostní problémy, které to přinášelo. Taková koexistence je však možná pouze v těch místech, kde počet chodců na metr šířky komunikace za hodinu není vyšší než 200. Pokud hustota chodců tuto hodnotu překročí, sdílení komunikace cyklisty a chodci je neefektivní pro obě skupiny.

Praha 1 by tedy měla začít tím, že změří hustotu chodců v různých denních časech a měsících v roce. Pokud bude tato hustota menší než 200 chodců za hodinu na metr šířky komunikace, měla by se Praha 1 vystříhat plošného zákazu a motorové koloběžky zakázat jiným způsobem. Měla by také začít vyvíjet strategii sdílení prostoru tak, aby obě skupiny utrpěly co možná nejméně. Hlavním cílem by mělo být vytvoření příjemné atmosféry pěších zón, která by podtrhovala jejich historickou, estetickou a kulturní hodnotu.

Pokud mají cyklisté přístup do pěších zón, umožňuje jim to jednoduchý přístup k mnoha komerčním, kulturním a sociálním zařízením, což je bezesporu přínosem. Nicméně je nutno vycházet z faktu, že pokud jsou na jednom prostoru cyklisté a chodci, jsou to právě cyklisté, kteří jsou rychlejší a jsou potenciálním zdrojem nebezpečí, překvapení a stresu chodců.

Řešením ale není vytvoření zvláštních pásů pro cyklisty, které mohou na první pohled působit atraktivně pro oběh skupiny, protože je oddělují a umožňují cyklistům jezdit rychleji. Právě z těchto důvodů je riziko kolize s chodci na těchto pásech vyšší, což vede k větší vzájemné intoleranci a snížení kvality pěších zón.

Cyklisté proto musí v pěších zónách přizpůsobit svoje chování faktu, že zóna je primárně určena pro chodce. Samozřejmostí by měla být přednost chodců a snížení rychlosti cyklistů na rychlost chůze. Diskuze o zákazu vjezdu cyklistů do pěších zón by tedy neměla být vedena jako boj mezi chodci a cyklisty, protože každá ze skupin musí snést určitou míru omezení, ale jako snaha o racionální řešení problému.

Autor: Aleš Rozehnal

 

Share