3℃
Dnes je 9. prosinec , svátek má Vratislav

Metrosexuál Petr ze Zlaté mládeže 2: Nikdy jsem nemusel tvrdě pracovat rukama

Petr Mareš je jediným rodilým Pražanem ze čtveřice, kterou nyní můžete vídat na obrazovkách veřejnoprávní televize v realityshow Zlatá mládež 2. Petr se pro Náš REGION rozpovídal o obvinění z gay prostituce, dluhů, ale i o manipulaci štábu televize, kterou z koncesionářských poplatků platí každý Čech.

Reklama

V bulváru se objevilo, že dlužíte, a váš kolega ze Zlaté mládeže vás obvinil z gay prostituce. Vy jste to odmítl. Chystáte pomstu?

Nemám zapotřebí nikoho z aktérů pomlouvat. Sám mám fotky a videa aktérů v situacích, které by zveřejnit nechtěli. Vím o nich spoustu soukromých informací, které by veřejnost mohly šokovat. Přeci jenom jsme s kolegy strávili při natáčení skoro půl roku a často i 24 hodin denně. Také bych si mohl otevřít „pusu na špacír“, ale já na rozdíl od svých kolegů mám úroveň. Ten mladík, který dělá nezákonnou věc, a kterému dokonce i instagram zrušil jeho kanál, si dříve či později naběhne sám. Mohu říct jediné, pomluva od nedůvěryhodného člověka, je vždy nedůvěryhodná. A je mi jasné, že pánové Oganesjan (MikeJePan) a Vlasák tím hnojem, co na mě nakydali, chtěli dosáhnout jedině svého zviditelnění. Z toho důvodu jsem na jejich taktiku nenasedl a nehodlám s nimi bojovat, prostě je neberu vážně.

Co vás vlastně lákalo jít do projektu Zlatá mládež?

Lákalo mě si vyzkoušet něco nového. Již jsem natočil několik reklam i epizodních rolích ve filmech, také jsem moderoval živá vysílání, ale nikdy jsem neúčinkoval v žádném dokumentárním pořadu s prvky reality show, který se natáčí dlouhodobě. Byla to pro mě výzva, ostatně asi jako pro všechny ostatní účinkující. Z první série jsem viděl jen asi půlku jednoho dílu, ale stačilo to na to, aby mne tento formát pořadu, který je pro Českou televizi nový, zaujal. Konečně začala naše státní televize točit i zajímavější pořady, které mohou sledovat a zaujmout i mladší generace.

Fungl nové byty vyrostou na okraji Prahy. Ve hře je Černý Most, Dolní Počernice i Praha 13

Cítíte se být charakteristickým představitelem zhýčkané zlaté mládeže?

Jak uvedl kreativní producent Dušan Mulíček, pojem zlatá mládež označuje celou generaci mladých lidí narozených do konzumní společnosti, kteří žijí ve velkoměstech a využívají všech jeho možností. Jde o to, že nechceme z tohoto našeho „velkoměstského komfortu“ vystoupit, a to nás dělá onou opovrhovanou zlatou mládeží.

Takže se v tom poznáváte.

Opravdu si neumím představit jako člověk vychovaný velkoměstem v určitém komfortu, život na maloměstě či na vesnici, kde v podstatě nic není. Příroda je krásná, ale stačí mi do ní zajít jen občas nebo využít městských parků.

Abyste se mohl řadit ke zlaté mládeži, musíte být i finančně zajištěný. Materiálním nedostatkem tedy netrpíte.

Je pravda, že nikdo z nás aktérů nežije nijak zvlášť obtížný život. Každý z nás je a vždy byl nějak zajištěn. Ať už materiálně nebo například v rámci rodinného zázemí. Nikdy jsme nemuseli „tvrdě“ pracovat, například rukama někde na stavbě. Vždy jsme měli možnost vybrat si určitou cestu tak, abychom stále byli na dosah našemu komfortu.

11 přírodních parků jako z pohádky, a přece v Praze. Psst! Prozradíme vám, kde jsou

Co vás živí? A jak se vaše okolí dívalo na to, že jdete do reality show?

V době, kdy se natáčelo, jsem pracoval jako vedoucí tiskového oddělení a tiskový mluvčí městské části. Přičemž celou dobu působím jako manažer pro sociální média. Působím v politice, a od samého začátku jsem se obával konečného výsledku tohoto pořadu a jeho vlivu na názor koncového diváka. V určitých stresových situacích se člověk chová jinak, než by měl nebo chtěl. Diváci nás tedy mohou vidět i z oné druhé stránky, která mnohdy hraničí i s naším vlastním soukromím. Na druhou stranu si divák udělá svůj názor na danou osobu, a pozná jaké rysy a chování doopravdy má. Nikomu z práce nebo lidem z okolí jsem se nijak extra o natáčení nezmiňoval, kromě mé nejbližší rodiny. Většinou byly reakce pozitivní.

Co vám natáčení dalo? Vyzkoušeli jste si, jaké to je být bezdomovcem, pracovat v třídírně odpadu. Třídíte doma? Vnímáte, že tato práce je pro společnost případně planetu důležitá?

Odpad třídím. Alespoň tedy sklo, plast a papír. Vím, že mnohdy to moc velký efekt nemá, kolikrát jsou celé popelnice s tříděným odpadem znehodnoceny, ale kdybychom netřídili nikdo, už bychom se topili v odpadcích. Tříděný odpad se dá využít jako obnovitelný zdroj, takže smysl to určitě má. Během dílu na třídící lince jsme mohli vidět, co vše jsou lidé schopni hodit do tříděného odpadu. Mnohdy to bylo velmi zarážející a přišlo mi, že třídíme odpad z běžné popelnice. Již v minulosti jsem navštívil spalovnu odpadu v Malešicích. Nejvíc smutný byl pohled na všechen odpad před spálením. Byli zde vidět převážně jen papíry a plasty. Kdyby třídil každý, odpadu by zde bylo mnohem méně, dalo by se vyrobit více produktů ze tříděného odpadu a bylo by zde i méně spáleného odpadu v ovzduší. S dnešním tempem života a produkcí odpadu bude naše planeta brzy jedna velká skládka.

Natáčeli jste také v řeznictví. Jíte maso?

Maso jím opravdu střídmě. Natáčení na jatkách a v rybárně bylo pro mě asi nejtěžší. Jedna věc je vidět hotový produkt na talíři a druhá vidět celou fázi příprav od živého zvířete až po naporcované syrové maso. Opracovávat syrové maso se mi opravdu příčí. Doporučil bych každému alespoň jednou navštívit jatka, aby viděl, co celý život jí, a jak se to dostane až k němu na talíř.

V Indii jste byli v továrně na výrobu bot. Když si teď kupujete boty, vzpomenete si na něco z této zkušenosti?

Když si nyní kupuji boty, divám se na to, kde byly vyrobeny. Živě si vybavím, jakou práci s tím dělníci v továrnách v Indii každý den mají, a jakou směšnou mzdu za to dostávají. Když pak vidím finální cenu daných bot v obchodu, je mi z toho smutno. V továrně jsem se ptal, zda vědí, kolik vlastně ta bota potom v obchodech v Evropě stojí. Samozřejmě nevěděli, a když jsem ji to řekl, tak mi nevěřili. Osobně mě překvapilo, že fenomenální výrobce českých bot Baťa přesunul také svou výrobu do rozvojové země, a že se v Česku vyrábí už snad jen jediná značka bot – Prestige, která má pouze malou továrnu u Zlína.

Prošli jste balkánskou cestou, kterou se vydávají tisíce uprchlíků.  Dokážete se nyní trošku vcítit do jejich role? Změnilo to nějak Váš názor na uprchlickou krizi, která postihuje i Evropu?

To je těžké. Celkově se jedná o politický problém, který je řízen jednotlivými politickými systémy. Někteří uprchlíci ani přesně nevědí, proč a kam cestují. Riskují. Myslí si, že je někde čeká lepší život. Bylo opravdu přínosné vyslechnout si osobně některé uprchlíky a snažit se pochopit jejich příběh. Osobně vidět danou situaci například v Srbsku a složení uprchlíků. To, co prezentují média v televizi, jsou totiž vždy jen politicky řízené prezentace pro oči koncového diváka. Ukazují jen výjimečné vyhrocené situace a činy některých zoufalých jedinců, které politicky ovlivněná média jen přibarvují a rozmazávají. Pak je těžké udělat si vlastní názor a celou situaci pochopit. Každý nemá tu možnost si s uprchlíky promluvit a vidět to na vlastní oči tak jako my. Spokojí se tedy s verzí představovanou v médiích. Je to pohodlnější.

Jaký moment při natáčení byl pro Vás osobně nejsložitější a proč?

Když jsme byli v Indii. Vidět tu chudobu tam, ty děti, v jeden moment mě to dokonce dohnalo až k slzám. A také ten moment vyhrocené situace na rýžovém poli, kde nám režisér s dramaturgem začali z ničeho nic na kamery všechno vyčítat a zazlívat. Moc jsem to v dané chvíli nechápal. Byli jsme už vyčerpaní, ten den před natáčením jsme ani nic nejedli a oni nás nahnali v tom vedru na pole a čekali zázraky. Po jejich urážlivém monologu jsem odešel a natáčení ten den skončilo. To bylo hodně složité.

Myslíte, že jste zvládl situace, které Vám televizní štáb připravil, dobře?

Určitě ne, ne všechny. Ale překvapil jsem sám sebe, že jsem od ničeho neodešel, aniž bych to nevyzkoušel. Nejvíce mě překvapilo, jak jsem na rozdíl od Renáta a Kláry zvládl život na indické vesnici. Nejhůř jsem na tom byl na jatkách a v rybárně. Absolutně jsme pak všichni hned v prvním díle nezvládli spát sami bez štábu mezi bezdomovci. Byla to ale i částečně chyba štábu a vzájemná diskomunikace.

Jak jste vycházel s dalšími aktéry Zlaté mládeže?

Nejlépe jsem vycházel určitě s Klárou. Sedli jsme si od samého začátku. Je to zlatíčko a do teď jsme přáteli. Největší problém jsem měl naopak s Mikem, respektive spíš on semnou, a pak se Šarlotou. Nakonec mě překvapil i Jan „Renáto“ Vlasák, který na konci pořadu projevil svou faleš a hru na všechny strany. Celkově to bylo tedy obtížné, chování ostatních aktérů bylo proměnlivé v závislosti na daných situacích, a taky na tom, zda jsme byli před kamerou nebo ne. Normálně by se naše cesty určitě nestřetly.

Je něco pozitivního, co Vám účast v pořadu dala?

Zkušenosti s natáčením docu-reality pořadu, osobní zážitky, poznání sama sebe, poznání života v rozvojové zemi, určení si životních a osobních priorit. Viděl jsem také částečně, jak funguje Česká televize, její produkce a zaměstnanci. Svou účast na pořadu beru celkově jako pozitivní. Nových zkušeností není nikdy dostatek.

A je naopak něco, co vás naštvalo nebo co vnímáte jako negativní zkušenost?

Pan režisér Richard Komárek i producent Dušan Mulíček si vše trochu přibarvili, aby pořad byl více atraktivní pro diváky, což by již diváci mohli vydedukovat a znát z obdobné reality pořadů. Celý formát je převzat z velkoformátových západních médií, který je pro ČT nový, a evidentně s ním ještě neumí pracovat. Ani jeden z aktérů projektu nežije přesně takový život, jaký je tam prezentován.

V čem konkrétně se vás dotklo, že si tvůrci scénář přibarvili?

Česká televize uvedla, že jsem zdědil několika miliónový majetek po svém otci, ze kterého žiji. Což tak úplně není, pravděpodobně bych majetek nejdřív musel prodat, abych z něj žil, jak tvrdí. Také se mi nelíbí, že tvůrci úmyslně hned v úvodu uvedli, že jsem členem jedné politické strany. Pan Mulíček slíbil, že i v jejich veřejnoprávním zájmu bude, aby byl pořad apolitický, ale evidentně až tak moc „apolitický“ není. Že tento pořad stál nejméně osm milionů korun z koncesionářských poplatků, by mohlo zajímat občany.

Dnes, 16:00
Mění zpěvák a herec Milan Peroutka profesi? Nedávno totiž navštívil unikátní táborské Muzeum čokolády a...
Dnes, 15:32
O knize "Voda, která hoří", meditacích a nových začátcích vyprávěla psychoterapeutka a spisovatelka Jitka Vodňanská,...
Dnes, 14:00
Plísně jsou vlastně houby. Vznikají často na ovoci, ale zplesniví třeba i tvaroh nebo jogurt.
Dnes, 11:31
Zbraslavské náměstí už zase zdobí zrestaurovaný pomník obětem první a druhé světové války. Stavební práce...
Městská pláž ve Valencii.
Dnes, 11:30
Chystáte se ještě před Vánoci vstříc slunci? Mráz vás v těchto dnech určitě nezastihne na...
Dnes, 08:00
O původu svatého Šebíře není mnoho známo, ale mohl snad být příslušníkem důležitého rodu, možná...
Kolenovrt, škrt, spořílek. Češi podle ekonomické analýzy pouštějí korunu málokdy.
Včera, 18:21
Brambora k bramboře a škodovku mám na dvoře! Dámy, jestli se bojíte, že váš partner...
Včera, 16:00
Vánoce jsou za dveřmi a tak se mi zdá, že je to poslední dobou spíš...
Včera, 14:00
Něco vám doma tak trochu zplesnivělo, chcete to jen okrojit a zkonzumovat? Máme pro vás...
Včera, 11:30
Motiv hledání noclehu se v adventním čase objevuje v několika různých variantách. Cítíme z něj...
Reklama