Píše se 19. březen 1945 a situace na všech frontách se pro nacistické Německo nevyvíjí dobře, lépe řečeno je naprosto bezvýchodná. Adolf Hitler se tak rozhoduje vydat příkaz, který nařizuje zničení všech vojenských, dopravních, průmyslových a jiných zařízení a staveb, jakožto veškerých cenných věcí, aby je nepřítel nemohl využít. Taktika spálené země mu však nevyšla a od naprosté zkázy zachránil Německo Albert Speer.
Nařízení o demolicích v Říši nebo též Neronův rozkaz jsou názvy jednoho zásadního příkazu vůdce tisícileté říše Adolfa Hitlera, který jej vydal přesně před 76 lety. Konec druhé světové války se stejně tak jako německá porážka nezadržitelně blížil. Situace začala být naprosto zoufalá, Německo přišlo o většinu dříve zabraného území a ani tolik očekávaná bitva v Ardenách pro Německo nepřinesla žádný zvrat ve válce. Všemocný vůdce už takříkajíc mlel z posledního, vzdát se však odmítl a místo toho vydal jeden ze svých posledních rozkazů, který měl jeho milované Německo uvrhnout o desítky možná stovky let zpět.
Na Hitlerův rozkaz měla být zničena všechna vojenská, dopravní, zpravodajská, průmyslová a zásobovací zařízení a stavby v zemi, stejně tak jako další cenné věci, které by mohly být nepřítelem zabrány a použity ve válce. Ovšem, rozkaz se netýkal jen věcných záležitostí, němečtí občané měli okamžitě opustit území získané Sověty a to dokonce pod sankcí zastřelení. Dohlížitelem na splnění rozkazu měl být ministr zbrojního a válečného průmyslu a vůdcův dvorní architekt Albert Speer.
„Bylo by pošetilé se domnívat, že nezničená, nebo jen lehce poškozená infrastruktura – ať již dopravního, komunikačního, hospodářského a zásobovacího charakteru – by opět mohla být po opětovném získání ztraceného území opět uvedena v provoz. Nepřítel nám zanechá při svém ústupu jen spálenou zem a to bez jakékoli ohleduplnosti na civilní obyvatelstvo. Proto nakazuji: Veškerá vojenská komunikační, hospodářská a zásobovací zařízení (…) na říšském území, která by mohl nepřítel využít k pokračování boje, budou zničena.“ – Adolf Hitler
Speer se naoko podvolil, aby zachránil Německo
Sám Speer takový rozkaz nečekal a naprosto ho šokoval. I přes přátelství, které ho s Hitlerem pojilo, rozkaz neuposlechl, namísto toho objížděl Německo a vymlouval župním vedoucím strany jejich očekávanou ochotu splnit Hitlerův rozkaz. Potom přednesl Hitlerovi žádost o zrušení tohoto rozkazu, které však vůdce nevyhověl a naopak mu dal 24 hodin, aby přehodnotil svůj postoj. Speer se tedy rozhodl pro jinou strategii, Hitlerovi sice vyjádřil podporu a rozkaz uposlechl, ale jen naoko. Hitlera přiměl, aby původní rozkaz doplnil o nařízení, které mu dá výhradní pravomoc rozhodovat o ničení průmyslových objektů a infrastruktury. Nadále tak pokračoval ve faktickém maření nesmyslného rozkazu, což prý nakonec i Hitler vytušil a tajně svému oblíbenci toleroval.
Hitler se Speerem souhlasil, že na rozdíl od obrovského Ruska neměla v rozlohou malém Německu význam. A tak Hitler následně ponechal provedení rozkazu čistě na Speerovi, který jej mohl splnit dle svého uvážení. Rozkaz tedy nebyl v plném rozsahu nikdy proveden a demolice se dotkla pouze několika vybraných objektů.
