Buď utíkal před milenkami, nebo před jejich manžely. Nutno však přiznat, že Giacomo Casanova nebyl zbabělý

31.12.2019
Karel Dudek

Pravda bolí a lidé ji neradi slyší. Ne, nebojte se, tyhle věty nejsou stížností na dnešní časy. Jsou více než dvě století staré, ale obávám se, že začínají být opět platné. Posuďte sami. Zabili eleganci, zdvořilost prohlásili za přežitek, vzdělání za podvod a cit za staromódní veteš. Zničili všechno, nač sáhli. Cožpak je možno zbavit lásku okouzlujících půvabů, vybrané pozornosti, vynalézavé dvornosti? Ale to všechno je přece pouhá forma! A čím jiným, než formou se kulturní člověk liší od barbara? Nepříjemně aktuální komentář, že? Kdo byl vlastně ten knihovník, který uvedl hraběcí novomanžele do zmatku a nejistoty?

10 triků, které vás promění v sexy dračici za jediný den

Byl to jistý Giacomo Casanova, vtělení svůdnictví, prostopášnosti a nevázanosti. Synonymum nemravnosti pro lidi závistivé a pokrytecké. Říká se tomu, kyselé hrozny. Ital, který se narodil v Benátkách, v roce 1725. Spisovatel, intrikán, diplomat, špion v různých službách, a bůhví jaký přídomek by si ještě zasloužil. Jeho životopis by rozhodně nebyl krátký.

Brilantní vypravěč, hluboké, encyklopedické vzdělání a osobní kouzlo, to vše přitahovalo jako magnet ženy, a jejich žárlivým partnerům působilo bezesné noci. Korespondoval s řadou z nich, a kolikrát psal stejně vášnivé vyznání několikrát denně a na všechny strany. Nutno však přiznat, že nebyl zbabělý. Dokázal se svých milenek zastat, a to i na život a na smrt.

Láká vás nevěra? Tipy, jak tomu předejít a ještě si luxusně užít

Stalo se to v Polsku, v roce 1766. Jistý hrabě, z okolí polského krále, nazval jednu z jeho milenek benátskou matrací. Každý jiný by urážku spolkl, ten hrubián měl veliký vliv. Kupodivu Casanova neváhal a vyzval hraběte k souboji na pistole. Věděl už napřed, že ať už souboj dopadne jakkoliv, bude to pro něj zlé. Pokud zvítězí, pomstí hraběte jeho přátelé. Stalo se, ale hrabě se zachoval jako kavalír. Uznal porážku, a požádal své přátele, aby odložili pomstu, ačkoliv sám vyvázl s vážným zraněním.

FOTO: Giacomo Casanova

Giacomo Casanova - Giacomo CasanovaGiacomo Casanova - Giacomo CasanovaGiacomo Casanova - Benátky CasanovaGiacomo Casanova - Duchcov CasanovaGiacomo Casanova - Duchcov Casanova
Další fotky
Giacomo Casanova - Casanova

Jeho neklidný život ho nutil putovat z místa na místo.  Nikde se dlouho neohřál. Buď utíkal před milenkami, nebo před jejich manžely, ale většinou před mocnými tohoto světa. Některými milován, dalšími nenáviděn. Zůstal trvale ukotven v době, ve které se narodil, a pomalu ztrácel kontakt s dobou, ve které žil. Stýskalo se mu po starém světě, ve kterém byl mladý a ten nový, osvícený, začal nesnášet. Rousseau, Voltaire, Madam de Pompadour, Mozart, Kateřina Veliká. Ti všichni postupně odcházeli a světák, bouřlivák se stával pomalu ale jistě mrzoutským podivínem. Někým, koho občas vytáhnou z vitríny na ukázku.

Opustil vysoký svět politiky a někdy po roce 1783 odešel na Duchcov. Zámek patřil jednomu z Valdštejnů, a Casanova zde zakotvil na celý zbytek života, jako knihovník. Jeho dílo bylo psané většinou francouzsky. Nikoliv proto, že by na italštinu zanevřel. Byl to ryzí pragmatismus. Francouzština byla v té době řečí Evropy, a on měl šanci, že si jeho Paměti přečte co nejvíce lidí. Zemřel v roce 1798, a na Duchcově je i pohřben.

 



Nepřehlédněte