Bůh ví, že zemřu neprávem. Ztracený zápas Jakuba de Molay, posledního velmistra řádu templářů

7.10.2019
Lukáš Mucha

Záhadný Jakub de Molay

Obyčejný muž. Žádná velká osobnost, skoro jej můžeme nazvat panem Nikdo. V čele Chudých rytířů Kristových, v čele ochránců Šalamounova chrámu stál Jakub de Molay od roku 1295. Právě on byl velkou záhadou. Neví se o něm skoro nic. Jak se mohl stát velmistrem? Musel projít několikanásobným sítem. Čím si svou funkci tedy zasloužil? Kdo ví. Jisté je jen to, že na vlastní kůži okusil boj s pohany. Oproti mladším spolubratřím přišel do PařížePalestiny. Myšlenky na další boj v zemi Kristově už nebyly na pořadu dne. Snad měl Francouz de Molay vymyslet novou náplň slavného a vlivného řádu. Víme jen, že se mu to nepodařilo.

Středověký komunista Thomas Müntzer. Evangelický reformátor chtěl následovat Jana Husa, ale měl krev na rukou

Tajemné templářské poklady

Měl však proti sobě mocného protivníka – Filipa IV. Sličného, který budoval silný centralistický stát. Měl rád války, ale stály ho spoustu peněz. Proto potřeboval posílit královskou pokladnici. Snad byl majetek templářů hlavním důvodem, proč si na tento řád zasedl. Nicméně naplánoval dokonalou policejní akci, jež mocné rytířské impérium doslova rozvrátila v základech. Ostatně bohatství templářů bylo pověstné. Když se hlavní majetek řádu stěhoval z Kypru do pařížského Templu, vezla ho dlouhá kolona vozů.

Z válečníka mírotvůrcem. Ašóka se zasloužil o rozšíření buddhismu napříč Indickým subkontinentem i mimo něj

Pád Kristových rytířů

V roce 1307 se situace vyostřila a de Molay se ocitl na slyšení u papeže. Ale ani tehdy templářům nedošlo, jak je situace vážná. Byli příliš zahledění do sebe a spoléhali na pozlátko své moci i peněz. A tak královi stoupenci proti nim vytahovali, co se dalo, především pak podivné templářské rituály. Prý plivali na kříž, líbali se na zadek a na pupek, čelili obvinění z trojího zapření Krista i sodomie. Začal se rýsovat proces s kacíři…

Tečku za historií nejslavnějšího řádu udělal rok 1312, kdy papež přečetl bulu, jíž řád templářů zrušil. Žádný z rytířů se nepostavil na odpor a po vyslýchání za pomoci útrpného práva se mnoho mužů doznalo k falešným obviněním. Zatčeno bylo na pět tisíc templářů, včetně Jakuba de Molay. Na konci zimy 1314 velmistrovi řádu templářů přečetli rozsudek, který podepsal král s papežem. Za Paříží se rozhořely hranice…

Prokletí druhorozeného. Mladší bratr Františka Josefa I. si zajistil císařskou korunu v Mexiku

Boží soud do roka a do dne

Sedmdesátiletý Jakub De Molay kráčel na popraviště jako poslední. Na okamžik se však vyčerpaný, zlomený muž vzchopil a směrem k vítězům pronesl: „Bůh ví, že zemřu neprávem. Brzy přijde pohroma na ty, kteří nás nespravedlivě odsoudili.“ A tak se také stalo: papež Klement V. zemřel pouhý měsíc po něm. Ale ani král Filip nežil o mnoho déle. Téhož roku se teprve šestačtyřicetiletý vladař smrtelně zranil při lovu a svým zraněním podlehl. Ani poklady templářů nebyly nikdy nalezeny.

Zdroj: Libor Budinský (Popravy slavných, 2002)



Nepřehlédněte