Josef František Frič se narodil 6. března 1804 ve Slaném do zámožné měšťanské rodiny. V rodném městě absolvoval piaristické gymnázium a následovala studia na pražských právech, kde v roce 1827 získal doktorát a stal se úspěšným advokátem (od roku 1837 i zemským). Věnoval se ale i pedagogické činnosti a od roku 1848 na Karlově univerzitě i přednášel soudní právo a překladem Soudního řádu a zavedením češtiny k soudu se významně přičinil o vznik české právní terminologie.
Byl veřejně velmi činný. Od roku 1848 byl členem konzervativního Svatováclavského výboru a podílel se na formulaci jeho peticí. Mimo jiné navrhl novou ústavu a zřízení pro město Prahu. V témže roce byl zvolen poslancem Zemského sněmu. O jeho kandidaturu do Říšského sněmu ho připravilo uvěznění na Hradčanech.
Obhájce Karla Havlíčka Borovského
Ihned po propuštění na svobodu se vrátil zpět ke své práci. Jedním z jeho prvních klientů nebyl nikdo jiný než Karel Havlíček Borovský, kterého Josef František Frič obhajoval v soudním procesu. Vrátil se i k politice, ale tentokrát už jen k městské, od roku 1851 byl totiž členem městského zastupitelstva a v letech 1861 – 1869 členem Městské rady i Zemského sněmu.
Zajímavostí je, že Frič byl už od roku 1842 pokladníkem Matice české a prvním starostou Měšťanské besedy. V profesní dráze ale pokračoval i v akademické sféře. V roce 1861 byl jmenován profesorem práva a o rok později dokonce zvolen děkanem Právnické fakulty.
Příbuzenské vztahy plné zvučných jmen
Josef František Frič byl dvakrát ženat. Jeho první ženou byla Johanna Reisová, která byla sestrou Antonie Reisové, manželky Františka Ladislava Čelakovského. S ní měl šest dětí, mezi kterými nechyběl pozdější ředitel Národního muzea Antonín Frič, právník Vojtěch Frič nebo politik a publicista Josef Václav Frič. Druhou manželkou byla Anna Jirková z Vlašimi, vdova po advokátu Janu Neubertovi. Byl také pradědečkem českého filmového režiséra Martina Friče.
Spolupracoval s Erbenem
Frič byl neustále velmi činný v tehdejší české intelektuální sféře. S Karlem Jaromírem Erbenem a Antonínem Strobachem například přeložil do češtiny Soudní a konkursní řád a Občanský zákoník.
Bohužel, 21. května 1876 umírá a zanechává po sobě opravdu veliké dílo v oblasti českého práva, a nejen to.