Byl premiérem protektorátní vlády, skončil jako starý, nemocný a bez peněz

6.1.2021
Jaroslav Svoboda

Richard Bienert se narodil 5. září 1881 na Smíchově. Pocházel z rodiny pražského magistrátního úředníka. Vystudoval gymnázium a práva na pražské univerzitě. Jako policejní úředník u c.k. policie v Praze působil už od roku 1906, v průběhu života pak pracoval na několika dalších pražských komisařstvích. Od roku 1912 působil u pražského policejního ředitelství, o šest let později přešel do prezidia státní policie.

V období první světové války spolupracoval s domácím odbojem, i s vedoucím činitelem Maffie Přemyslem Šámalem. To ho pak po vzniku Československa vyneslo do nejvyšších pater policie. V roce 1925 se stal viceprezidentem Zemské správy politické v Čechách a od roku 1939 byl českým zemským prezidentem. Ovšem, v demokratické funkci nebyl dlouho, poté co bylo Československo obsazeno Německem jej gestapo 1. září 1939 zatklo. Propuštěn byl až přičiněním státního prezidenta Háchy a slíbení loajality.

Namísto Fügnera s Tyršem na Letné vyrostl Stalin, kvůli jeho pomníku zbourali i stadion Slavie

Po propuštění sice zůstal ve své funkci, ovšem jen do roku 1942 a zatčení premiéra Eliáše. Převzal rezort ministerstva vnitra, aby ho uchránil před aktivními kolaboranty. Jmenován byl 19. ledna 1942 v Krejčího vládě. Do funkce mu současně pomohl i konflikt K. H. Franka s tehdejším ministrem v nitra Ježkem.

Na konci války se stal dokonce předsedou vlády. Mimo to byl i členem delegace, kterou vyslal koncem dubna 1945 K. H. Frank na Západ s nabídkou separátního míru a společného boje proti SSSR. Po válce se však musel zodpovídat ze svého jednání. Hned 5. května 1945 chtěl pronést pronést prohlášení o zániku Protektorátu, které měl přenášet rozhlas, ale to už nestihl. Byl totiž zatčen revolučními gardami.

Albert Pražák tehdy potvrdil, že Česká národní rada nepočítala s jeho zapojením do povstání, ačkoliv už v roce 1944 byli představitelé odboje informováni o možnosti ho využít, především kvůli jeho oblibě u policie a četnictva. Jeho poválečný osud byl ale přesto úzce spojen s jeho obviněním z kolaborace s nacisty. Prokurátor Tržický pro něj požadoval dokonce doživotní trest. S přihlédnutím k intervenci ve prospěch zatčených a pronásledovaných a podpoře rodin pozůstalých nakonec od soudu odešel s tříletým trestem vězení. Vláda byla tehdy zklamána nízkým trestem, nicméně respektovala nezávislost Národního soudu.

Na svobodu byl Bienert podmínečně propuštěn 12. května 1947 coby těžce nemocný. Svůj život dožil v ústraní bez nároku na jakoukoliv státní penzi či podporu, závislý jen na svých příbuzných, resp. svém synovi a dceři.



Nepřehlédněte