Byli prvními filmovými herci, přesto jim ale kariéru pokazil nástup zvukového filmu

15.8.2021
Jaroslav Svoboda

Hrát v němém filmu a ve filmu zvukovém je diametrálně odlišné. Nedá se paušálně říci, že všichni herci němých filmů skončili ze dne na den s příchodem zvukových filmů, ale je pravdou, že velké množství z nich skončilo se slibně se rozvíjející kariérou zkrátka proto, že mělo problém s mluveným projevem a celkově s novým pojetím filmování.

Jan W. Speerger

Jedním z těch, kteří sice s nástupem zvukového filmu v herectví pokračovali, ale už jen ve vedlejších rolích, kde zpravidla neřekli více než pár vět, byl i herec, který se vlastním jménem jmenoval Jan Sperger. Narodil se jako nemanželský syn Rosině Špergrové. Vyučil se kamnářem a údajně navštěvoval keramickou školu v Bechyni. V sedmnácti letech odešel do Prahy. Od roku 1916 byl ženat s Annou Šubrtovou, se kterou měl syna Oldřicha (1919 – 2009), později filmového střihače.

Naše první jazzová zpěvačka mohla být světovou hvězdou, kariéru jí však zničili nacisté a poté komunisté

Jan W. Speerger se na prknech, která znamenají svět prosazoval už od svých sedmnácti let. Byl znám jako bohém s výrazným smyslem pro humor a vypravěčským uměním. Jeho první filmová role byla v propagandistickém filmu rakouského mocnářství SEN ZÁLOŽNÍKA (1915). Po skončení první světové války pracoval jako osvětlovač, technik nebo pomocný režisér. Hrál spíše malé role, ze kterých se ale časem vypracoval do rolí hlavních. Němý film mu ležel u nohou.

Kariéru úspěšného herce ovšem také překazil příchod zvukového filmu, i přesto, že v jednom z prvních C. A K. POLNÍM MARŠÁLKOVI (1930) zahrál skvěle ustrašeného sluhu Sepla. Jenomže, Speerger měl specifický hlas a výraz, který se do zvukového filmu příliš nehodil, proto znovu začínal od těch nejmenších rolí. Přijímal všechny nabídky a sám dokonce obcházel produkce, aby si nějakou tu nabídku zajistil.

Judistu Koudelku ve filmu Jáchyme, hoď ho do stroje! nemusel hrál Luděk Sobota. Že si to nedovedete představit?

Ze zvukového filmu si jej můžeme pamatovat jako komorníka Leopolda v BABIČCE (1940) nebo jako zahradníka ve filmu NEZLOBTE DĚDEČKA (1934). Od roku 1919 až do své smrti v roce 1950 natočil přes 270 filmů, ty zvukové už mu však tolik slávy nepřinesly.

Marie Černá

Narodila se 21. května 1906 v Praze. Její život je však zahalen rouškou tajemství, protože se nám o něm do dnešních dnů nedochoval dostatek zpráv. Zařadila se tak k množství málo známých a záhadných českých herců němého filmu, kteří ale ve své době byli skutečnými hvězdami nově vznikajícího uměleckého odvětví. Její filmovou premiérou bylo nedochované drama ZÁVĚŤ PODIVÍNOVA (1923) režisérky Zet Molas, ve kterém ztvárnila jednu z titulních rolí. Její debut však mohl být i jejím posledním filmem. Na svou roli se totiž přihlásila na inzerát, režisérka ji angažovala za na tu dobu krásných 7 000,-. Honorář jí však nakonec nebyl vyplacen a celý spor skončil až u soudu. Režisérka se hájila tím, že Černá byla jako herečka neschopná. Musela být nahrazena a dvanáct scén se muselo přetáčet. Herečky si ale všiml režisér Václav Kubásek a změnil jí její umělecký život, režíroval totiž hned sedm z jejích jedenácti filmů, ve kterých vystupovala.

Petr Nárožný je mistrem improvizace. Z počátku to režiséry štvalo, později toho hbitě využívali

Takřka hned se Marie Černá stala oblíbenou představitelkou mladých naivních dívek a hlavních hrdinek. Prostředí filmu ale opustila rok před nástupem zvuku. Ten by ji ale pravděpodobně velmi omezil, ne-li přímo zničil, filmovou kariéru podobně, jako jmenovaným kolegům. Od roku 1946 žila jako již provdaná Seidensteinová v Paříži. Zemřela 13. března 1990 ve francouzském městě La Rochelle.

Mary Jansová

Jednou z takových byla Mary Jansová. Ta se narodila 16. června 1897 v Praze. Ve firmě svého otce se vyučila fotografování a díky tomu se dostala k filmu. Navštěvovala hereckou školu R. E. Branalda. Pro českou kinematografii byla předurčena jako hrdinka, milovnice a mladá děvčata, která představovala právě v němém filmu, jmenujme např. ve filmech CIKÁN JŮRA (1922), DVOJÍ ŽIVOT (1924)  nebo DĚVČE Z HOR ze stejného roku.

Černošský olympionik, který pokořil nacisty. Pro Roosevelta byl však stejně nepohodlný jako pro Hitlera

Po nástupu zvuku přestala s filmem spolupracovat. V roce 1933 však zvuk přeci jen zkusila a pustila se do natáčení filmu ROZMARY MLÁDÍ režiséra J. R. Engela. Snímek byl velmi dlouho ohlašován honosnou reklamou, ale pro nedostatek kapitálu nebyl nikdy dokončen. Po tomto neúspěchu ale Jansová na film zanevřela definitivně, již si v něm nezahrála a z veřejného života se úplně stáhla. Zemřela 10. července 1975.

Zdroj: CSFD.cz



Nepřehlédněte