Černý baron Kefalín věděl přesně, kdy zemře

11.8.2021
Jitka Kačánová

Černí baroni, Doktor od jezera hrochů, žáci Kopyto a Mňouk nebo neandrtálská děcka Sek a Zula i s brontosaurem Punťou… Kdo by neznal alespoň jedno z těch jmen? A kdo by neznal humor Miloslava Švandrlíka? S jeho 30 vydanými knihami, sedmi tisíci povídkami a 25 tisíci anekdotami je opravdu těžké se fenoménu Švandrlík vyhnout i dnes, dvanáct let od jeho smrti. V úterý 10. srpna by oslavil 89. narozeniny a psaní se věnoval v podstatě celý život. I v pokročilém věku napsal dvě až tři knihy ročně: „„A co jiného mám dělat? Práce na zahrádce mě nebaví, daleko nedojdu, takže píšu. Nápadů na knížky mám pořád dost,“ nechal se slyšet ještě na prahu sedmdesátky.

Chtěl víc hrát než psát

Přitom původně ho lákalo víc divadlo než psaní. Nejdříve studoval na DAMU herectví, potom režii, ale nic z toho nedokončil a musel na vojnu k technickým praporům. A to se mu stalo osudným. Popis socialistické armády padesátých let očima jeho alter ega vojína Kefalína v knize Černí baroni aneb Válčili jsme za Čepičky ho navždy proslavil. Přinesl mu ale i dost problémů.

To však přišlo až s pražským jarem. Po návratu z vojny ještě chvíli působil jako vychovatel korejských dětí a pak se vydal na dráhu profesionálního spisovatele. Do vydání svého kultovního románu jich stihl napsal ještě několik. Pak přišlo krátkodobé politické uvolnění ukončené srpnem 1968 a Švandrlík si troufl satiricky popsat socialistické lampasáky v čele s majorem Terazkym a poručíkem Troníkem. První vydání knížky bylo beznadějně vyprodáno, druhé zabaveno a další mohlo vyjít už jen v zahraničí. Zato po revoluci zažila knížka obrovský boom, v roce 1990 vyšla v nákladu 300 tisíc kusů a v roce 1992 se v kinech objevil stejnojmenný film režiséra Zdenka Sirového se skvělým hereckým obsazením – například s Ondřejem Vetchým, Pavlem Landovským nebo Miroslavem Donutilem. Snímek dnes patří do zlatého fondu české kinematografie a řada hlášek z něj zlidověla.

77 a dost!

Těsně po vydání knihy si ale na Švandrlík režim zasedl a až do osmdesátých let mu nesmělo nic vycházet. S výjimkou humoristického časopisu Dikobraz, kam dával své anekdoty vytvořené s geniálním malířem Jiřím Winterem-Nepraktou. Když už pak mohl zase publikovat, chrlil knížky jednu za druhou. Připsal několik pokračování příběhů vojína Kefalína nebo žáků Kopyta a Mňouka a několik set hororových povídek. Zfilmování se dočkal i jeho Doktor od jezera hrochů režisérem Zdeňkem Troškou. Premiéru už ale Švandrlík neviděl. Přesně jak mu předpověděla jeho žena, dožil se sedmdesáti sedmi let. Na pražském Chodově, kde dlouhá léta žil, po něm v roce 2010 pojmenovali náměstí a Praha 11 od roku 2012 společně s Obcí spisovatelů každoročně uděluje literární cenu Miloslava Švandrlíka. Jejími laureáty jsou například Evžen Boček za Poslední aristokratku, Zdeněk Svěrák za knihu Po strništi bos nebo za letošní rok komik Lukáš Pavlásek s knihou Soutěž jedlíků.

Hlášky z Černých baronů

Plány revanšistů zhatí naši vepři boubelatí!

„Tam konečně, vy buržousti, poznáte, co to je tvrdá dělnická práce.“

„Omyl, svobodníku. Já jsem feudál, buržoazie je naším společným nepřítelem.“

„Až přijdu na ubikaci, tak se umeju, převlíknu a nastoupím bojový výcvik.“

„A co budeme dělat my?

„Prečo má súdruh Žižka v ruke len takú vyrezávanú halúzku? Veď to něbol volajaký kapelmajster či farár. Dajtě mu do ruky aspoň lahký gulomet!“

„Kontrolní otázka: jestlipak víte, soudruzi, kolik vojáků se vejde do západoněmeckého obrněného transportéru?… Co? Neví? Ani svazáci, Jasánek?… Šternberk?… Já vám to řeknu přesně. Do západoněmeckého obrněného transportéru se vejde dvacet až pětadvacet západoněmeckých soudruhů, vy tupci!“

Zdroj: vlastní zdroj, wikipedie


Témata:

Nepřehlédněte