Začalo to nálezem mrtvého, zdánlivě utopeného muže u Libeňského mostu. A skončilo polodementním starcem, kterého chtivost a chamtivost dovedla až k vraždě kvůli penězům. Sám jich měl přitom víc než dost.
Antonín Háša, bývalý průvodčí, mohl díky režijní jízdence na vlak cestovat dle libosti po celé republice. Byl už v důchodu a sám, a tak navazoval známosti se starými lidmi, kteří byli osamělí stejně jako on a bezcílně posedávali po nádražích a po parcích na lavičkách. Nejraději jezdil do Prahya hlavní město bylo také místo, kam by se rád odstěhoval. Svým známým z nádražní party, se kterými se scházel, vykládal, že by si tu rád našel podnájem. A také to, že není žádný chudák. Vozíval s sebou aktovku s velkým obnosem peněz. Ukazoval jim, že má u sebe třeba i dvacet tisíc. V roce 1960 to byly ohromné peníze. Jeho vychloubání se penězi ho nakonec stálo život.
Jména vraha měl v kapse
Počátkem února 1960 si všiml jeden z rybářů na hladině Vltavy zhruba 150 metrů od Libeňského mostu mrtvého těla. Přivolal na pomoc náhodného kolemjdoucího, společně mrtvého muže přitáhli větvemi ke břehu a zavolali příslušníky Veřejné bezpečnosti. Ti při jeho ohledání zjistili, že jde zhruba o sedmdesátiletého muže. U sebe ale žádné doklady ani peníze neměl, pouze rukou psané lístky. Na jednom z nich stálo Hřib U Sluncové, na dalším Tuchlovice a pak ještě na jednom Jiroušek. Také měl u sebe klíče, kapesní nožík, osm korun a železniční jízdenky.
Prvotní verzi, že dostal například infarkt a pak ztratil vědomí a spadl do vody, kde se utopil, vzala za své po soudní pitvě. Při ní totiž profesor Tesař zjistil, že pitvaný muž problémy se srdcem neměl. A navíc se ukázalo, že rány na hlavy, o kterých si vyšetřovatelé zpočátku mysleli, že mohly vznikout až po pádu mrtvého těla do vody, pocházejí ještě z doby, kdy nalezený muž žil. Kriminalisté proto začali pracovat s další vyšetřovací verzí – s vraždou
Jízdenky z jeho kapes ho navedly k tomu, že má nejspíš blízko k železnici. S jeho fotografií proto obešli všechna pražská nádraží, a brzy měli totožnost mrtvého. Poznal ho pochůzkář ze smíchovského nádraží. Díky jednomu z lístků z kapsy se jim rovněž podařilo dohledat pana Hřiba, který bydlel v ulici U Sluncové. Nejenže Hášu poznal, ale také jim řekl o dalším muži, který měl zavražděnému slíbit pomoc s podnájmem. Jménem ho sice neznal, ale popsal ho jako „udělaného chlapa“. Jak se později ukázalo, šlo právě o Antonína Jirouška, jehož jméno bylo na dalším z lístků. Než ho ale našli, ozval se jim ještě jednou muž, který pomáhal vytáhnout mrtvého z vody. Se svojí dívkou byl totiž na stejném místě i dva dny před hrůzným nálezem. A vzpomněl si, že tam toho večera potkali dva starší muže. Bylo už šero, všiml si jenom, že jeden z nich byl „hromotluk a pořádná vazba“. A po chvíli pak zaslechl podivný výkřik. Jenže vše zase utichlo, tak tomu už dál nevěnoval pozornost.
Peníze vůbec nepotřeboval
Tímto svědectvím kriminalistům nepřímo potvrdil, že Antonín Jiroušek, bývalý bankovní úředník Živnobanky, by mohl být hledaným vrahem. Když ho totiž konečně našli, popis na něj přesně seděl. Po jeho předvolání k výslechu jim tento dobře oblečený a kultivovaný muž vyhrožoval svými kontakty až na nejvyšších místech. Postupně ale změkl, a nakonec se k vraždě Háši přiznal. Jiroušek, který se stravoval po bufetech a levných vývařovnách a trávil čas procházkami a hovory s důchodci v parcích a na nádražích, byl z Háši od prvního setkání znechucen. I když měl u sebe spoustu peněz, v Jirouškových očích to byl nemytý a smradlavý zpustlík. Navíc podle něj dělal obrovskou chybu, když neměl peníze v záložně a nosil je u sebe. Proto se rozhodl, že mu je vezme a postará se o ně sám. Měl přitom doma fůru peněz a ty Hášovy proto vůbec nepotřeboval. Podle znalců měl v důsledku začínající stařecké demence snížené rozlišovací schopnosti, ale soud ho přesto odsoudil na 19 let. Nedlouho po vynesení rozsudku ve vězení zemřel.
Straka, Hojer, Oplištil, Hepnarová, Fabiánová. Monstra v lidské podobě posedlá touhou zabíjet. A Vranská, Janatková, Pražáková, jejich oběti. Smutní hrdinové dvaceti stručných popisů nechvalně proslulých vražd spojených s hlavním městem Prahou, o kterých si však často povídali lidé po celé republice. Příběhů, nad kterými se člověk může zamyslet, nakolik se podobná stvůra může ukrývat v každém z nás.
Dvacet nejzajímavějších případů ze seriálu Slavné pražské mordy si můžete přečíst v e-knize, která je k objednání
