David Kraus: Mít miminko je do téhle doby to nejlepší!

19.7.2022
Jitka Kačánová

Zpěvák, herec a syn slavných rodičů hraje v legendárním muzikálu Kouř, který dostává vzhledem k současným okolnostem nový rozměr. Kvůli nim i hodně zjemnil ve své muzice – nikdo podle něj není na žádnou agresivitu zvědavý. Na zjemnění má vliv ale i skutečnost, že se loni stal otcem. Jeho „vysněná holčička“ ho hodně proměnila. Se Zuzanou Norisovou je teď kamarád a je moc rád, že na ni jeho žena nežárlí.

Na čem právě pracujete?

Rozjeli jsme představení Kouř, které mám hrozně rád. Čekali jsme přes celý covid, takže jsme to měli rozzkoušené, pak se to zastavilo, potom se to znovu zkoušelo a pak byla zase ta opatření, takže jsme to nemohli hrát. Teď má to představení velký úspěch a z toho mám obrovskou radost. Je to taková sarkastická tragikomedie podle kultovního českého muzikálu Kouř. Je to o takové fabrice, která kouří, a lidi se v ní dusí, a do toho je to o komunismu, o Rusácích… Než jsme to nazkoušeli, tak se doba mezitím změnila. To kašlání z fabriky se akorát hodilo na covid a co se teď děje s tím Ruskem, tak z představení, kde se dřív lidi smáli, tak teď už se nesmějí. To představení mi přijde velice aktuální, ale už ne, co se týče srandy.

Co tam hrajete?

Hlavní roli takového průvodce, ambiciózního mladého inženýra. Já a inženýr! Já dyslektik a dysgrafik… Je komunismus a já nastupuji do práce jako mladý inženýr do fabriky, kterou chci zlepšit, chci to vymyslet tak, aby tam byl lepší vzduch, a teď mi všichni vysvětlují, že tohle je fabrika, kde hlavně nepracuj, tady se nic nedělá, jenom poslouchej, kdo ti co řekne. A ten kluk je postupně frustrovaný tím, že měl ambice něco změnit a něco dokázat, a vidí, že je v systému, kde to po něm nikdo nechce. Naopak. Vlastně pracuje na tom, aby se nic neměnilo. Aby to zůstalo tak, jak to je – ta šeď, bezmoc a rezignace komunismu, do kterého se divák přenese. Okolo vás jsou karikatury ruských a politických pohlavárů. Všichni lžou a všichni jedou propagandu a člověk energii, kterou na začátku má, postupně ztrácí, až je z něj rezignovanej, komunistickej člověk.

Jste víc zpěvák nebo herec?

Určitě zpěvák. Muzice jsem dal určitě nejvíc ze všeho času, který jsem věnoval nějakým řemeslům. Nevím, jestli do zpěvu, protože zpěv, ten mi, myslím, už od malička šel poměrně sám. Ale hudbě, vzdělávání, co se týče akordů. Já jsem se naučil hudbu komponovat, naučil se dělat nahrávky, dělal jsem hudbu k filmům, divadlům, reklamám. Naučil jsem se ten produkt, který si vymyslíte v hlavě, dovést od začátku až do konce. To mě baví. Jen to je hrozně „virtuální“. Když upečete bábovku, tak jí sníte. Když uplácáte něco z keramiky nebo namalujete obraz, tak po vás něco zůstane. Ta hudba – to je všechno takové virtuální. Zase jsou ale krásné ty emoce, když zahrajete na koncertě a lidi vám to vrátí, a vy vidíte, že jim to udělalo dobře. Já jsem tedy, musím říct, změnil repertoár, protože v téhle době, ve které žijeme – já tedy nechci, aby tím byl celý rozhovor poničený, ale to, co je teď nejdůležitější součástí našich životů, a já jsem ještě nikdy nezažil, to, co se teď kolem nás děje – se snažím, abych na koncertě neměl písničky, které by byly třeba agresivní, snažím se mít všechno vyjemněný, něžný, hladivý, protože lidi teď potřebují veselé filmy, něžné písničky, nebo melancholické. Teď není nikdo zvědavý na nějaké střílení, mordy, kaskadéry, ani na horory, teď jsou lidi velmi přecitlivělí na všechno, takže já se snažím jim vyjít vstříc a snažím se dělat takový program, který by mě samotnému nevadil.

Neprojevuje se na tom vašem zjemnění i to, že jste se stal tátou?

No tak, to se projevuje. To je úplně to nejdůležitější. My jsme zrovna přijeli, protože jsme včera točili s mladými filmaři, i s mojí ženou, a malinká byla s námi, ale to je to nejhezčí, co může být. A já taky všem říkám, že do týhletý doby mít miminko je to nejlepší, co může být. Teď už chápu, proč se za války narodilo tolik dětí. A zároveň je to můj, jak se teď říká, kouč, protože včera jsem si přečetl zprávy, po nějaký době, já se snažím to nečíst, protože to se nedá vydržet, ale zase chci být v obraze a vědět, co se bude dít, kdybychom třeba měli odsud utéct, nebo já nevím, nikdo neví, co se bude dít, ale to miminko, přestože má člověk smutnou náladu, nebo propadá různým strachům, tak vám vyčistí velice rychle hlavu. A důkladně a perfektně. A musím říct, že dobře spím, dobře vstávám, dobře jím a jsem jí možná vděčnější než ona mně.

Na veřejnost jste pronikl písničkou pro Zuzanu Norisovou. Jak to s ní máte dnes?

Dnes jsme spolu veliký kamarádi, my jsme se asi před dvěma lety seznámili prostřednictvím natáčení pořadu Tvoje tvář má známý hlas, kdy mi nabídli, abych zazpíval se Zuzanou duet. Bylo to před kamerami a trošku umělý, ale nešlo být moc umělý, protože já jsem o tom snil, že se setkáme. Najednou jsme se setkali a žvatlali jsme tam spolu od pozdních hodin do rána. A ona mi říkala, jak žije a jakého má manžela, a já jsem jí říkal o svojí ženě, teď jsme byli oba těhotní. Já tedy ne, ale moje žena. Pak se nám narodily holčičky skoro ve stejnou dobu. V tom covidu. Občas si napíšeme dopis, jak se máme, jsme přátelé. Já si toho vážím, že jsem se stal dobrým přítelem Zuzany a nikdy z toho nebyl žádný vztah, ale myslím si, že si tak rozumíme a jsme si tak podobní, že si myslím, že tu intuici jsem měl správnou. Ale někdy se říká, že lidi, co si jsou tak podobní, tak že jim to pak spolu nefunguje, takže to už nezjistím, ale to nevadí. Já jsem šťastný, že jsem k ní pronikl. Že už tam není to tajemství a že na všechno, na co jsem se jí chtěl zeptat, jsem se zeptal. A jsem rád, že moje žena na ni nežárlí.

A žárlíte vy na svojí ženu?

Já vůbec. O mně si ženy myslí, že mám nějakou poruchu. Já vůbec nejsem žárlivý člověk a často mě ženy zkoušejí, jestli budu žárlit, když půjdou někam s nějakýma chlapíkama. Ale na mě to vůbec nefunguje. Plno žen si myslí, že je člověk nemiluje, když nežárlí. Ale u mě to je jinak. Já se na to žárlení umím podívat z opačné strany. Otočit si tu situaci. Znám hodně žárlivých lidí, vím, že to je nemoc, která vás nakonec semele. A nejenom toho, kdo žárlí, ale i toho druhého. A špatně se z toho vrací nazpátek. Vím, že to je špatné, a vím, že když bude chtít odejít moje žena, potká nějakého prince, tak já s tím nic nenadělám. Vím, že na tyhle věci se nedá tlačit. Nedá se si je vynutit, takže já jsem vždycky byl velkorysý. Vždycky jsem říkal: Dělej si, co chceš, choď si, kam chceš, já tě nebudu kontrolovat a nechci, abys kontrolovala ty mě. Já si dávám pozor na svoji svobodu, jsem člověk, který má rád svojí svobodu. Chci mít pocit svobody, a když ji mám, tak jsem vzorný. Žárlivost je nemoc, kterou nepodporuji. I za cenu, že si některé ženy v mém životě myslely, že je nemám dost rád. Já lidi nechci vlastnit a člověk není majetek. Já sám potřebuji svobodu, a když nechci, aby někdo žárlil na mě, tak nežárlím ani na nikoho jiného.

Jste Vodnář. Věříte na astrologii?

Věřím absolutně, protože nic na mě tak nesedí, jako astrologie. Opravdu. Zrovna partnerky, to je věc, kdy se raději vždycky podívám. Jsou znamení, se kterými bych se už i bál být. Ale to už mám vyřešený, s touhle partnerkou to mám asi až na doživotí, ta mě jen tak nepustí, myslím si. Já na to hrozně věřím a na mě to hrozně sedí. Já jsem Vodnář se vším všudy, a hrozně jsem si přál holčičku, aby byla holčička a Ryba. A holčička vypadala, že bude Beran, a tohle znamení mi vážně nesedí, vůbec. I chlapi Berani, to je jako bušit do zdi. To je beznadějný. A pak jsem si říkal: Ježíšmarjá, ono to vyšlo na Berana, a navíc holka… ještě když je chlap Beran, tak to je lepší, ale ženská… Já mám rád křehký ženský, ale že ona bude beranidlo, to je hrozná kombinace. No, a holčička se narodila o měsíc dřív, sice to bylo císařským řezem, ze zdravotních důvodů, ale zázrakem se to na tu Rybičku vyplnilo. Takže já mám úplně vysněnou holčičku všech holčiček.

 

David Kraus

Narodil se 13. února 1980 v Praze.

Studoval konzervatoř, ale odešel dva měsíce před maturitou.

Zpěvák, herec, textař a skladatel. Působil ve skupině Laura a její tygři, proslavil se písničkou Zuzano a hraje v talk-show svého otce Jana Krause. Jeho matkou je herečka Jana Krausová.

S partnerkou, modelkou Sarah Opravilovou, se jim na jaře minulého roku narodila holčička Ester.

K jeho zálibám patří chov zvířat – má leguána, slepice, psa, když byl malý, tak to u něj doma bylo jako ve zverimexu. A když se odstěhoval z Prahy, stal se z něj velký pěstitel. Miluje to a není to podle něj jen záliba důchodců, vrací se k tomu i mladí lidé.



Nepřehlédněte