Den, kdy křesťané zničili slovanskou svatyni

22.5.2020
Jaroslav Svoboda

Mys Arkona nese svůj název podle chrámu slovanského boha Svantovíta a přilehlého chrámového města. Až do roku 1168 fungovala Arkona jako mocenské a náboženské centrum polabského kmene Ránů a byla poslední výspou organizovaného slovanského náboženství.

Do chrámu jen se zadrženým dechem

Svantovítův chrám byl postaven na přelomu 8. a 9. století a později se okolo něj rozrostlo i město. Největšího rozkvětu se však chrám spolu se slovanským kmenem Ránů dočkal v 11. a 12. století, kdy místním kněžím plynul tribut od poražených nepřátel. Chrám byl ale také významnou věštírnou, kde se řešily i důležité politické otázky. Také proto byla svatyně střežena družinou o síle tří set jezdců a vstoupit do ní směl pouze kněz, který musel mít zadržený dech. V důsledku svého vlivu se Arkona stala nejdůležitějším centrem slovanského náboženství.

Z kupce se přeměnil ve válečníka a vládce. Závratná kariéra Sáma, vůdce Slovanů

Chrám byl dřevěný, obehnaný plotem, zvenčí i zevnitř bohatě zdobený malbami a řezbami. Ve středu stála socha boha Svantovíta, která svou výškou převyšovala postavu dospělého člověka a směl k ní přistoupit pouze nejvyšší kněz. Dánský letopisec a duchovní blíže popisuje honosnost chrámu: „Kněz vyznačující se oproti místnímu zvyku dlouhými vlasy, den před pobožnostmi vyčistil metlou celou svatyni, do které měl pouze on právo vstupu.“

Josef Růžička také ve své knize popisuje Svantovítovu svatyni na Rujaně a doplňuje, že i kněží byli před bohem v takové bázni, že zde ani nedýchali, aby neznečistili vzduch. Stejně posvátný byl i Svantovítův kůň, na kterém v noci bůh jezdíval a ve dne se o něj pečlivě staral vybraný kněží. Tento kůň se spolu se Svantovítovou modlou často používal na věštění úspěšnosti boje nebo na předpovídání kvality úrody.

Tento společenský úspěch byl trnem v oku rozrůstajícímu se vlivu křesťanské církve, která se rozhodla, že svého nepřítele jednoduše zničí.

Nezvratný osud všeho živého. Pohřební rituály předků bychom dnes nepochopili

Zánik Arkony a začátek křesťanské neomezené moci

Osud Arkony, Svantovíta a tím i celého organizovaného náboženství starých Slovanů se začal naplňovat 19. května 1168, kdy křesťanská vojska pod vedením biskupa Absalona a dánského krále Valdemara I. připlula ke břehům Rujány. Jejich první útok směřoval přímo na náboženské centrum Arkonu. Ta útoky odrážela téměř měsíc, ovšem definitivní zkáze nezabránila.

K pokoření hrdé Arkony došlo někdy mezi 12. a 15. červnem 1168. Barbarsky byl zničen chrám a vyvrácena socha Svantovíta. Tu pak dal biskup Absalon s králem Valdemarem uvázat na provaz a vláčet ji uprostřed vojska před očima Slovanů. Rozřezanou na kousky ji pak hodili do ohně. Celý chrám poté vyloupili a veškeré bohatství přiřkli dánské církvi.

V Čechách boj mezi pohanstvím a křesťanstvím pokračuje dosud. Jsme opravdu ateisté?

Biskup Absalon se pak ihned snažil vymýtit všechny stopy slovanského kultu a téměř ihned započal masivní christianizaci Arkony a místní obyvatelé byli donuceni k potupnému přijetí křtu. Na místě a v okolí chrámu vyrostlo dvanáct kostelů. Veškeré zmínky o tom, co bylo před křesťanstvím, musely zmizet. Tento fakt všeobecně měl za následek, že máme z této doby tak málo dochovaných pramenů. Církevní kněží svým barbarským činem započali novou éru víry.

Zbytky svatyně se později zřítily do moře, což znemožnilo její podrobné archeologické zkoumání. Stopy vnitřního opevnění hradiště nalezl v roce 1921 Carl Schuchhardt.



Nepřehlédněte