Ladislav Herbert (křtěný jako Ladislav Bohumír) Struna pocházel ze středostavovské rodiny, jeho tatínek byl majitel uhlířské firmy v Husově ulici. Ale vyrůstal na Malé Straně, kde se 27. června 1899 v domě v Nerudově ulici č. 9 narodil.
Jako chlapec startoval v německém dramatu Pražský student (1913), který byl natáčen v pražských exteriérech, více se ale zajímal o malování.
Byl odveden jako voják na frontu 1. světové války, po návratu hrál u ochotníků, maloval plakáty a pracoval jako uvaděč v kinech. Malování provázelo L. H. Strunu po zbytek života. Tři roky byl mimořádným posluchačem na AVU u profesora Otakara Nejedlého a věnoval se krajinomalbě a zátiší.
Hlubší zájem o herectví v něm probudil herec Eduard Vojan (seznámil se s ním díky kreslení) a inzerát Václava Binovce v Národní politice, který lákal do nově založené „kinoškoly“ Wetebfilmu. Ve Wetebfilmu poté pracoval jako maskér, malíř kulis, rekvizitář, asistent kamery i režie a herec. Hrál v několika Binovcových dochovaných i nedochovaných filmech.
Jeho ostře řezaná oduševnělá tvář, mužné tělo, neškolené herectví (osvobozené od divadelních manýr) a přirozený talent se začal pravidelně objevovat v němých filmech jako vězeň (Dobrý voják Švejk), pasák, lupič, vyděrač, kapsář, vojín Perný (Plukovník Švec) nebo povozník (Erotikon).
I ve zvukovém období (měl znělý baryton) byl vyhledávaným představitelem záporných rolí zlodějů, podvodníků či zločinců, ale i kladných úloh dělníků, hostinských či horníků. Představil se ve snímcích Ze soboty na neděli (sazeč Karel Benda), Dobrý tramp Bernášek (divoký tramp a zloděj), Trhani (Komárek), Páter Vojtěch (Karel, Vojtěchův bratr), Naši furianti (chasník Honzík), Svět patří nám (Holister, člen Lionovy bandy), Lidé pod horami (čeledín Martin), Advokátka Věra (Dlouhý Gusta), Cech panen kutnohorských (havíř), Zborov (Karpíšek, rakouský voják, později čs. dobrovolník). Za války hrál ve snímcích Advokát chudých (hostinský od Hrubiána) a ve známém snímku Nebe a dudy (lamač Jarda), jinak pracoval v rodinné firmě.
Po válce si zahrál kasaře Kartu ve slavném Fričově 13. revíru (1946), mechanika Bureše v dramatu Muži bez křídel (1946) Františka Čápa, ve Weissově Uloupené hranici (1947) ztvárnil dřevorubce Srbka, šéfmechanika Vacka ve Slavínského dramatu DS-70 nevyjíždí (1949), kameníka Váňu v Plaveckém mariáši (1952) Václava Wassermana, nájemce Špačka v komedii Nejlepší člověk (1954) Wassermana a Ivo Nováka, minér v Sequensově dobrodružné Větrné hoře (1955), střelmistra Martínka ve studentském filmu Zdeňka Sirového Hlídač dynamitu (1960), automechanika Řampu v Brynychově Každé koruně dobré (1961), předsedu ZO KSČ Kadlece v dalším Sirového školním filmu Handlíři (1963), vojáka s knírem ve Fričově dramatu Hvězda zvaná Pelyněk (1964).
Svoji poslední větší filmovou roli ztvárnil ve válečném filmu Zbraně pro Prahu z roku 1974, kde si zahrál otce hlavního hrdiny, který zde byl i zbrojířem a dělostřelcem v jedné osobě.
Ojediněle se Struna mihnul také v televizi (Romance štědrovečerní).
Čím více v pokročilejším věku ubývaly herecké nabídky, tím více se Struna uchyloval ke své druhé lásce – malování, které mu vydrželo až do konce života.
Až po smrti se roku 1980 jeho díla stala součástí výstavy „Herci malují“ v Petřínských sadech.
Ladislav Herbert Struna zemřel 14. února 1980 v Praze ve věku nedožitých jednaosmdesáti let.
Zdroj: Jaroslav „krib“ Lopour: Českslovenská filmová databáze; Wikipedie