Už při pouhém výčtu jeho aktivit a prvenství je jasné, že byl umělec nejen nadaný, ale i velmi pilný a že byl schopen vnímat přesah umění i do dalších oblastí života. Za svůj život vytvořil přes 1600 kreseb, akvarelů, maleb a štočků k mědirytům a dřevořezům. Z autoportrétu udělal samostatný žánr, jako první v Německu kreslil akty podle živých modelů, o svých dílech psal umělecko-teoretická pojednání a k tomu všemu ještě vydal v němčině první knihu o matematice pro dospělé. Jako by se celý život za něčím hnal…
Narodil se 21. května 1471 jako třetí dítě ze čtrnácti, ale možná i celkem osmnácti dětí v početné rodině úspěšného zlatníka Albrechta Dürera st. Ten pocházel z vesnice Ajtos (čti Altoš) v Uhrách a původně se jmenoval Albrecht Ajtosi (čti Ajtoši). V rodných Uhrách se vyučil zlatníkem a po vyučení se vydal na dlouhý tovaryšský vandr (Wanderjahre), na kterém se v Norimberku seznámil s rodinou zlatníka Holpera.
Po pobytu v Nizozemsku se roku 1455 do Norimberku vrátil a pracoval v Holperově dílně. Po osamostatnění se oženil s jeho dcerou Barbarou, stal se mistrem norimberského zlatnického cechu a roku 1475 koupil dům (nyní muzeum) na úpatí norimberského hradu. V Norimberku si své maďarské jméno, které znamená „výrobce dveří“, poněmčil na Türer ve stejném smyslu slova a ponechal si i svůj původní erb s dvířky ve znaku. Jeho syn Albrech ml. si pak příjmení změnil na „Dürer“, aby ho přizpůsobil místnímu dialektu.
Jak bylo tehdy zvykem, Albrecht ml. prošel základní školou a kolem roku 1484 se stal učedníkem v otcově dílně a po vyučení se roku 1490 vydal „na zkušenou“ stejně, jako kdysi jeho otec. Po čtyřech letech se vrátil a velmi brzy poté se oženil s devatenáctiletou Agnes Freyovou (1475 – 1539), dcerou významného norimberského kovotepce. A také úspěšného, protože si mohl dovolit dát dceři věno 200 zlatých. Svatbu sjednal Albrechtův otec ještě v době, kdy byl jeho syn na zkušené, a šlo spíše o účelovou záležitost. I tak Albrecht během manželství zhotovil několik portrétů své ženy, první už v roce 1494. Agnes se starala o prodej děl svého manžela na týdenních trzích v Norimberku, ale také objížděli trhy v jiných městech, např. v Lipsku a Frankfurtu.
Dohodnuté manželství Albrecht nevnímal jako šťastné, jak to vyplývá z dopisů, které napsal svému blízkému příteli, právníku Willibaldu Pirckheimerovi. Svou ženu nazývá „starou vránou“, a to přesto, že byla o tři roky mladší než on, a vyjadřuje se o ní místy i vysloveně vulgárně. Pirckheimer si s ním v tomto notoval, netajil se vůči Agnes svojí nechutí a mluvil o ní jako o lakotné semetrice s ostrým jazykem, která Albrechtovi jen znepříjemňovala život a způsobila i jeho předčasné úmrtí.
Nesoulad v manželství byl jistě způsoben i tím, že Dürerovi zůstali bezdětní, a to v době, která vnímala děti jako dar a Boží požehnání. Kromě obvyklých možných příčin, jako by byla Agnesina neplodnost, se spekuluje i o tom, že Albrecht byl bisexuální, ne-li přímo homosexuální. Vodítkem mohou v tomto ohledu být některá jeho díla, která obsahují témata homosexuální touhy a intimní tón jeho korespondence s určitými, velmi blízkými příteli.
A Dürerovo předčasné úmrtí? To mohlo mít příčin hned několik. Ani ne tři měsíce po svatbě Albrecht odjel sám do Itálie, přičemž zřejmě utíkal před morem, který v té době zasáhl celou Evropu. Od roku 1347 se tato zhoubná nemoc zvaná „černá smrt“. šířila z Konstantinopole na sever a na západ a během dvou let zasáhla polovinu Evropy. A to s takovou razancí, že dle některých údajů zahubila až 60 % obyvatelstva. Zároveň se v té době z Neapole začala šířit epidemie syfilis a stačily jí jen tři roky, aby se dostala až do Norimberku, kde se začaly konat kajícné mše za ochranu před touto nákazou. V Itálii, kam se Dürer znovu vypravil v roce 1505 a strávil tam dva roky, se kromě toho běžně vyskytovala také malárie. Tou se mohl nakazit již při své první cestě a byla by to tehdy nákaza celoživotní. I když je to samozřejmě, jako v případě možné a rovněž celoživotní nákazy syfilidou, jen domněnka.
Bezpečně víme jen tolik, že Dürerova neidentifikovaná nemoc se projevila tím, že umělci začal slábnout zrak a chromnout ruce. I tak se dožil na tu dobu požehnaného věku 56 let. Zemřel 6. dubna 1528 v Norimberku, a protože neměl žádné potomky ani mimo manželství, vymřel tím v této linii i rod Dürerů. Agnes se nevedlo špatně ani po Albrechtově smrti, stala se jeho jedinou dědičkou a prodávala dál díla tištěná z jeho štočků.
Kromě dřevořezů a mědirytin Dürer tvořil i olejomalby. Z nich pozoruhodný osud měla jeho Růžencová slavnost o rozměrech 162 x 192 cm namalovaná na dřevěné desce, kterou Dürer namaloval v Itálii. O století později ji zakoupil Rudolf II., velký Dürerův obdivovatel, a nechal ji se vší opatrností dopravit pře Alpy tak, že ji zabalenou v kobercích nesli čtyři muži pěšky. Po císařově smrti skončila v hradním příkopě mezi odpadem, ale naštěstí se jí podařilo zachránit a zrestaurovat.
