Když sedmnáctiletý Karel IV., v říjnu 1333, překročil po návratu z Itálie hranici Čech, naskytl se mu opravdu tristní pohled. Tehdy ještě nemohl tušit, že se právě několik stovek kilometrů na západ, ve Švábském Gmündu, narodil chlapec, který vtiskne jeho milované Praze podobu, kterou se naše hlavní město pyšní dodnes. Jmenoval se Petr Parléř. Pocházel z rodiny stavitelů, kteří zanechali svoji stopu po celé Evropě. Už etymologie jeho jména je zajímavá, ve středověké němčině to znamenalo vedoucí stavby, parler čili polír, a čeština toto slovo zná dodnes.
Tehdy, ve čtrnáctém století, kdy byl průměrný lidský život mnohem kratší než ten dnešní, nebyl čas čekat až někdo, kdo něco umí, zestárne, aby působil solidním a seriózním dojmem. Nevím, jestli by dnes někdo svěřil stavbu mostu architektovi, kterému je teprve dvacet tři let. Natož aby pokračoval ve stavbě katedrály. Jistě namítnete, že architekt musí vystudovat vysokou školu, a to trvá déle. Mluvíme však také o ochotě riskovat a nebát se. Karel IV., se kterým se až dosud život příliš nemazlil, to risknul.
Oba muži se setkali v roce 1353 v Parléřově rodišti, a Karel IV. ve dvacetiletém mladíkovi vytušil člověka, který vtiskne jeho městu nezapomenutelnou stopu. Však také měl za sebou stavbu katedrály v Kolíně nad Rýnem a ve Štrasburku. Dokonalé doporučení.
Snad podle přísloví, podle sebe soudím tebe, svěřil mladému staviteli, po smrti Matyáše z Arrasu, dostavbu katedrály. Tehdy ještě nemohl vědět, že uplyne více než půl tisíciletí, než bude v roce 1929 dokončena. V době, kdy se k tomu rozhodl, byl však již císařem Svaté říše římské, tedy na vrcholu světské moci, a mohl si to dovolit i finančně. Parléřova huť začala nabírat na obrátkách. V dnešní době, kdy čekáme na stavební povolení často i řadu let, můžeme tehdejšímu mladému staviteli jenom závidět. Přes veškerou moderní techniku bychom nebyli v současné době schopni cokoliv z Parléřova díla postavit.
V Praze to kromě katedrály byl především kamenný most přes Vltavu (který později ponese název Karlův) Staroměstská mostecká věž, kaple Všech svatých na Pražském hradě. Parléřova huť pracovala pochopitelně i mimo Prahu. Kostel sv. Barbory v Kutné Hoře, nebo kostel sv. Bartoloměje v Kolíně. Z mladého stavitele se stal vážený a uctívaný měšťan a dokonce i konšel. Zakoupil si v Praze několik domů a na Pražském hradě měl vždy dveře otevřené. Zemřel v roce 1399. Jeho dílo je nesmrtelné.
