Těžko byste asi hledali dvě protichůdnější sportovní disciplíny než box a šachy. A přesto – šachbox se právem řadí mezi ty nejtěžší profesionální sporty. Rychlé tělo a bystrá mysl jsou kvality, kterými se pyšní ti nejlepší šachboxeři. Tři minuty tvrdých úderů se střídají se čtyřmi minutami šachu. Boxeři tak musí během chviličky zklidnit hlavu a vymyslet ten nejlepší šachový tah.
Mozky versus svaly
Nápad spojit box a šachy je připisován bratrům Robinsonovým, kteří v Londýně v sedmdesátých letech po tréninku ve svém boxerském klubu zašli na partičku šachů. Kombinace tvrdých ran a promyšlených tahů se jim nakonec zalíbila natolik, že chodili na šachy po boxu několik dalších let. Nesourodá záliba neunikla ani místnímu tisku, jehož titulek zmiňuje „brains versus brawn“ („mozky versus svaly“).
Bizarní nápad Robinsonových však brzy zapadl a opět ožil později na poli fantastiky. První zápasy zorganizoval Nizozemec Iepe Rubingh, který se sám inspiroval ve scifi komiksu Chladný rovník Enkiho Bilala z roku 1992. Pravidla však poupravil a box a šachy nenásledovaly po sobě, ale střídaly se v pravidelných intervalech.
Knockaut nebo šachmat
První mistrovství světa v šachboxu se konalo v roce 2003. Šachbox se tak zapsal mezi regulérní profesionální sporty. Má i svou mezinárodní asociaci – World ChessBoxing Association. Šachbox má striktní pravidla. Utkání trvá jedenáct kol, první a poslední kolo je šachové. Mezi jednotlivými koly jsou minutové přestávky. Šachová kola tvoří partii v rapid šachu, na kterou má každý ze soupeřů dvanáct minut. Utkání může skončit knockoutem, rozhodnutím rozhodčího, matem, po vypršení časového limitu šachové partie, nebo vzdáním se soupeře.
Šachbox se hraje po celém světě. Oblíbený je v USA, ale i Indii. V Evropě pak zejména v Itálii, Velké Británii, Německu, ale i Rusku nebo Bulharsku.