Když si Helena Válková coby poslankyně před časem přečetla Istanbulskou úmluvu prvně, neměla jednoznačný názor. Pak četla různé připomínky k ní a začala se obávat, co by ratifikace přinesla. Když se jako vládní zmocněnkyně pro lidská práva zúčastnila jednání Rady vlády pro rovnost žen a mužů, která o ratifikaci usiluje, úmluvu si řádně prostudovala. Šla do detailů a zjistila, že České republice pomůže – posílí totiž správně nastavenou legislativu týkající se ochrany obětí trestných činů, která hapruje v praxi. Posílí prevenci. Uvedla to v rámci neformální snídaně s novinářkami a novináři, konané v Praze.
Většina obětí jsou ženy, úmluva myslí i na muže
Řekla, že úmluva je více zaměřena na ženy proto, že asi 9,5 obětí z deseti (tedy 95 % všech obětí) jsou právě ony. „Zahrnuti jsou tam ale i muži,“ dodala. Představila český překlad, kde se hned v preambuli mimo jiné uvádí, že „násilí na ženách je ze své strukturální povahy násilím založeným na pohlaví“ a „je klíčovým společenským mechanismem, nutícím ženy do podřízeného postavení vůči mužům“.
Tato formulace, stejně jako jiné v českém překladu, ji přijde lepší, než užití slova gender, do kterého si někteří projektují obavy. Pojem gender je pak v českém překladu (v článku 3 úmluvy) vysvětlen tak, že znamená „společensky ustanovené role, chování, jednání a vlastnosti, které daná společnost pokládá za odpovídající pro ženy a muže“. „Tato smlouva nemění socioekonomické postavení žen a mužů,“ zdůraznila Válková.
Nebylo by podle ní od věci přijmout k ratifikaci ustanovení, že smlouva není v rozporu s ústavním pořádkem České republiky. Má za to, že by to ještě více eliminovalo obavy některých politiků a části veřejnosti. Ředitel Odboru rovnosti žen a mužů Radan Šafařík doplnil, že podle průzkumu veřejného mínění asi 75 % veřejnosti nemá na Istanbulskou úmluvu žádný názor, přičemž z těch, co názor mají, mírně převažují odpůrci.
Efektivnější a komplexnější pomoc obětem
Velkým přínosem ratifikace je podle Šafaříka posílení finanční pomoci obětem násilí ve Španělsku, Dánsku, Portugalsku či Rakousku. V České republice by mohlo díky ratifikaci dojít k naplňování včasného a stabilního zajištění peněz na pomoc obětem. Podle slov právníka Daniela Bartoně z Evangelické teologické fakulty Univerzity Karlovy, který přichází do styku s oběťmi i násilníky, se dnes totiž stává, že prvotní pomoc ve výši 50 tisíc korun je vyřizována i v řádu let. Po ratifikaci by to mohlo být v řádu měsíců. „Istanbulská úmluva je jeden z prostředků, jak tlačit na to, aby se věci zlepšovaly nejen na papíře,“ uvedl pro Náš REGION.
Psycholožka Branislava Marvanová Várgová z organizace ROSA uvedla, že pouze sedm až osm procent obětí domácího násilí oznámí, že je někdo – především manžel či partner – týrá. Přes devadesát procent z nich trestní oznámení nepodá. Potvrdila slova Válkové, že legislativa je v Česku nastavena dobře, problémy se ale vyskytují v praxi. Jednotlivé složky, včetně soudců a státních zástupců, nezřídka selhávají v tom, aby správně posoudily, zda rozhodnutí přispěje, nebo nepřispěje k ochraně oběti.
Bartoň dodal, že mnohdy je problémem první kontakt oběti s institucí. „Nechci paušalizovat. Někde jsou speciální týmy proškolené tak, aby zvládly s lidmi-oběťmi komunikovat. Když do toho vstoupí dobrý policista na začátku, oběť již nasměruje,“ uvedl. Dobré podle něj je, když se oběť násilí obrátí prvotně na specializovanou neziskovou organizaci, která dodá podporu a poradí další kroky. Nesporným přínosem ratifikace podle něj i dalších by byl právě tlak na zajištění dostupnosti komplexních služeb pro oběti i větší podpora programů pro lidi, kteří se násilí dopustili.
Cílem úmluvy je odstranění předsudků, nikoli lidových tradic
Šafařík představil i některé další dopady naplňování Istanbulské úmluvy (oficiálně Úmluvy Rady Evropy o prevenci a potírání na ženách a domácího násilí) ve vybraných státech Rady Evropy. Například Srbsko, v rámci vzdělávání o rovnosti žen a mužů, začlenilo do učebnic informaci o přínosu žen pro vědu, kulturu a umění. „Úmluva nemá žádný dopad na počet (úspěšných) žádostí o azyl,“ řekl též. V azylovém řízení je jen mimo jiné zajištěn oddělený nocleh žen a mužů či to, aby rodině v azylu nehrozilo nebezpečí. Úmluva také nezavádí žádnou pravomoc „sociálky“ pro odebírání dětí z rodin.
Částí politiků a veřejnosti obávané ustanovení o „potírání stereotypů“ neznamená v žádné ze zemí zákaz lidových tradic, ale to, aby nebylo ospravedlňováno násilí na ženách, aby nebyly předsudky vůči postavení žen ve společnosti. „Ve vztahu k politikám zohledňujícím rovnost žen a mužů (čl. 6 Úmluvy) státy nepodnikají kroky k zavedení tzv. genderové ideologie či k potírání biologických rozdílů mezi ženami a muži,“ je uvedeno ve shrnutí rozboru naplňování úmluvy v některých zemích.
Úmluva nezruší možnost mediace při rozvodech
„Ze státních zpráv o plnění Úmluvy a z doporučení GREVIO je patrné, že smyslem „genderového“ hlediska není odstraňování biologických rozdílů mezi ženami a muži, ale naopak zohledňování biologických a sociálních specifik obou pohlaví,“ píše se tam též. Mýtem je podle Šafaříka také to, že na základě úmluvy budou zakázána smírčí řízení při rozvodech. Jedná se nikoli o zákaz, ale o to, že mediace mají být při rozvodech dobrovolné – týkalo se to jen Albánie, která měla legislativně zakotvenou povinnost, zrušila ji a nahradila dobrovolností.
Koordinátorka mediální komunikace Oddělení průřezových agend při Odboru rovnosti žen a mužů Úřadu vlády ČR Tereza Česká uvedla, že mnoho informací o Istanbulské úmluvě se lze dozvědět ze speciálních facebookových nebo webových stránek, které Úřad vlády ČR zřídil. Rada Evropy má 47 členských zemí, z toho 34 smlouvu ratifikovalo a zbytek, včetně České republiky, zatím jen – bez následné ratifikace – podepsalo.
Válková uvedla, že chce, abychom patřili k zemím, které smlouvu ratifikovaly. Bude proto psát texty, komunikovat s politiky i s veřejností. „Veřejnost i politiky, kteří mají obavy, chceme uklidnit,“ řekla. Šafařík dodal, že osvětová kampaň bude cílena na lidi, kteří váhají nebo se obávají, ale jsou ochotni diskutovat, nikoli na ty, s kterými se nehne. Válková se už setkala kupříkladu s kardinálem Dominikem Dukou, neboť velká kritika úmluvy jde z církevních kruhů, vyměnili si materiály a stanoviska. V Praze 7. října uskuteční i mezinárodní konference, kde budou jednotlivé země prezentovat své zkušenosti po ratifikaci.
