29℃
Dnes je 20. červen , svátek má Květa

Ivo Kahánek: Hudba je velmi abstraktní jazyk

Český pianista a hudební pedagog Ivo Kahánek je známý širokou výrazovou paletou i výjimečnými virtuózními schopnostmi, které uplatňuje v repertoáru od baroka po soudobou hudbu. Vydal již několik úspěšných alb, získal řadu prestižních ocenění u nás i v zahraničí, kde často koncertuje. Věnuje se také pedagogické činnosti, vyučuje na Pražské konzervatoři a na HAMU. V rámci Festivalu Jarmily Novotné 2019 zprostředkuje spolu s Gérardem Wyssem účastníkům Interpretačních kurzů v Litni studium písňové literatury pro klavír. Ivo Kahánek působí také jako poradce při výběru nových koncertních klavírů.

Reklama

Na Festivalu Jarmily Novotné jste se podílel už v loňském roce, kdy jste účinkoval s Martinou Jankovou ve společném programu Písňových studánek. Jak došlo na vaši spolupráci a proč jste se rozhodl vystupovat právě na tomto festivalu?

Spolupráce s Martinou Jankovou se datuje už několik let zpátky a začala právě Janáčkem – společným CD Moravská a ukvalská lidová poezie v písních, ještě za účasti barytonisty Tomáše Krále. Čistě janáčkovský program jsme několikrát představili na koncertech, načež vznikla folklórní variace na toto téma s Jankem Rokytou a Ensemble Flair, kterou mělo možnost slyšet i publikum v Litni. Zdejší festival má vynikající zvuk, takže to žádné velké rozhodování nebylo, spíše jsem s radostí nabídku přijal.

Hudba Antonia Vivaldiho byla skládaná i pro Prahu. Kterému českému šlechtici věnoval své nejslavnější dílo Čtvero ročních období?

Kdy jste se poprvé setkal se jménem pěvkyně Jarmily Novotné, čím vás zaujala?

Poprvé, kromě různých knih o dějinách hudby, to bylo na kanálu YouTube. Kamarád ředitel orchestru si dělal takový soukromý casting na roli Rusalky a požádal mne, jestli bych mu trochu nepomohl. Při probírání se nahrávkami současných hvězd jsem narazil na její nahrávku slavné árie Měsíčku na nebi hlubokém. Byl jsem naprosto šokován, jak fantasticky tuto ikonickou hudbu interpretovala – podle mého názoru by dnes byla snad ještě slavnější než ve své době (což už skoro nebylo možné). Navíc by zejména v dnešních poměrech imponovala svou všestranností, byla to dokonalá profesionálka, a navíc velmi krásná a přitom vzdělaná žena.

Miluji zpěv v každé podobě

Letos jste se rozhodl spolupráci ještě rozšířit a budete působit na Interpretačních kurzech v Litni jako lektor pro studium písňové literatury pro klavír. Proč jste přijal účast v liteňských letních interpretačních kurzech?

Já miluji zpěv v každé podobě a považuji ho za základní inspirační zdroj klavírního zvuku. Obzvláštní slabost však mám pro písně, v jejichž křehkosti a intimitě se odrážejí ty nejhlubší tóny skutečného umění. Tento žánr je však v našich zeměpisných šířkách trošku popelkou proti operním áriím, takže když se objevila myšlenka zúčastnit se kurzů zaměřených právě na interpretaci písní, neváhal jsem ani minutu.

Čím jsou pro mladé umělce podobné hudební festivaly a kurzy prospěšné, jak jim mohou pomoci v další kariéře?

Myslím, že hlavně dvojím způsobem: jednak samozřejmě získají nové poznatky a dovednosti, případně si potvrdí to, co už tušili, jen z jiných úst. A potom se seznámí s profesionálními hudebníky, kteří je jednak inspirují umělecky, ale mohou být také důležití pro jejich kariérní růst.

Jakou bude mít letos podobu závěrečný koncert Interpretačních kurzů v Litni, co bude na programu?

Program budeme skládat až podle repertoáru, se kterým přijedou posluchači kurzů, ale obecně se vzhledem k zaměření našich lekcí bude pravděpodobně jednat zhruba o dva okruhy – písně západní Evro – py a písně Evropy střední a východní, samozřejmě včetně českých.

Divadlo Kalich otevře v létě svou letní scénu pod Žižkovskou televizní věží

Festival Jarmily Novotné 2019 nabídne také slavnostní písňový koncert, který se uskuteční 20. září v Sukově síni Rudolfina. Na co se mohou těšit posluchači v Rudolfinu a na co se těšíte vy?

Těšit se všichni společně můžeme na mladé talentované hudebníky a jejich interakci s tak vynikajícími zavedenými osobnostmi klasické hudby, jakými jsou Martina Janková a Gérard Wyss, který se bude s pianisty zaměřovat právě na západoevropské písně. Společné vystoupení mládí a zkušenosti je vždy velkým zážitkem pro všechny strany, aspoň v to doufám.

Pedagogická činnost je namáhavá, ale povznášející

Vyučujete také na Pražské konzervatoři i na HAMU. Co vás na pedagogické činnosti těší, co byste rád předal svým žákům a naopak, obohacuje vás nějakým způsobem práce s mladými talenty?

Pedagogická činnost je sice namáhavá, ale zároveň velmi povznášející činnost, zejména máte-li před sebou talentované lidi. Hudba je velmi abstraktní a krásný jazyk, a když se o jeho významu a realizaci můžete bavit s další uměleckou osobností, je to velké štěstí. Pro mne osobně má pedagogika ještě jeden přínos – je to taková malá laboratoř, v níž mohu jako v zrcadle pozorovat a korigovat vlastní umělecké snažení, což mi velmi pomáhá při vlastní práci na repertoáru.

Vy sám jste studoval na prestižní londýnské Guildhall School of Music. Je nějaký rozdíl ve výuce hudby u nás doma a v cizině?

Rozdílů je mnoho a vydaly by na vlastní rozhovor. Obecně mám dojem, že u nás se, alespoň pokud mohu mluvit za hudební školství, daleko více spoléhá na přirozenou múzičnost mladých lidí, která je zde enormní, a samozřejmě na výuku hlavního oboru, tedy nástroje či zpěvu. Cizina naopak často staví na velmi sofistikované metodice, a to nejen v hlavním, ale i mnoha doplňkových oborech.

Jak velká je dnes konkurence mezi klavíristy?

Klavír je, spolu právě se zpěvem, asi nejkonkurenčnějším oborem ve světě klasické hudby. Oproti zpěvákům je navíc uplatnitelnost sólových klavíristů nepoměrně menší, protože my nemáme žádná divadla, kde je mnoho rolí – místo toho stojíme na pódiu sami či před orchestrem. Takže je to kanibalská branže. Navzdory tomu však, alespoň v českém prostředí, máme mezi sebou velmi dobré vztahy, a to neříkám ze slušnosti.

Platí stále, že česká hudba a čeští interpreti patří ke špičce na světové hudební scéně?

Záleží samozřejmě na konkrétním oboru a generaci, ale celkově se dá říci, že nepochybně ano.

Vystupujete jako sólista, hrajete s našimi i zahraničními orchestry nebo doprovázíte další hudebníky. Co je vám bližší, kdy se na pódiu cítíte lépe?

Takto se to nedá úplně říci, každá z těch disciplín je přitažlivá něčím jiným. Sólo vám přinese více publicity a někdy i peněz a „umělecký dialog“ vedete s Bohem, ale po koncertě, když odezní potlesk, zůstáváte často sama. Oproti tomu komorní hudba je více kolektivní zážitek, ale zase tu komunikaci na vysoké úrovni můžete sdílet… A po koncertě máte s kým zajít na dvojku červeného…

Na klavír hrajete od svých čtyř let. Co vás na klavírní hře upoutalo, že jste jako dítě u klavíru vydržel a byl ochotný cvičit i několik hodin?

První rok mne u klavíru upoutala hlavně maminka s babičkou… Ale pak mne to začalo bavit, bylo to určité sebevyjádření, mohl jsem si hudbou „říkat“, co jsem cítil. A taky jsem mohl v hudbě soutěžit – byl jsem velmi soutěživé dítě, bohužel taky nemocné a poněkud oplácané, takže pro mne hudba znamenala i náhražku sportu.

Kolik času jste vlastně musel hraní věnovat?

Postupem času rostla potřeba víc cvičit, ale nemohu říct, že bych nedělal nic jiného, nebo že bych byl násilně držen u klavíru spoustu hodin denně. Klukovské radovánky moc nebyly, ale spíš z výše zmíněných důvodů než jen kvůli klavíru.

Vzpomenete si na svoje první veřejné vystoupení? Jakou skladbu jste hrál?

Vzpomínám si velmi živě. Byla to první předehrávka na ZUŠ (tehdy LŠU) ve Frýdku Místku a hrál jsem zásadní dílo „Káčátka se batolí“.

Měl jste nebo máte nějaké vzory?

Nenazval bych to přímo vzory, ale mám pár pianistů, kteří jsou mi nejbližší a jejichž náhled na hudbu nepřestávám obdivovat a čerpat z něj. Namátkou třeba Svjatoslav Richter, Dinu Lipati, z žijících třeba Krystian Zimerman nebo Alfred Brendel.

Za ceny jsem vděčný

Podle čeho si vybíráte repertoár, máte nějaké své nejoblíbenější skladatele a naopak nějaké skladby, kterým se spíš snažíte vyhnout?

Své oblíbence má asi každý muzikant a já nejsem výjimkou. Určitě bych jmenoval třeba Mozarta, Chopina, Janáčka, Schuberta, Ravela… V každém životním období k nim přibývá někdo další.

Od mládí jste se úspěšně zúčastňoval soutěží, dosáhl jste mnoha úspěchů. Které ze svých cen si vážíte nejvíc a na jaký úspěch jste pyšný?

Já jsem dnes spíše vděčný než pyšný, protože k soutěžnímu úspěchu, a ještě více k jeho přetavení ve skutečnou uměleckou dráhu, potřebujete i kus štěstí. Ale asi největším zážitkem pro mne v tomto směru byla 1. cena a titul absolutního vítěze mezinárodní soutěže Pražského jara.

Působíte také jako poradce při výběru nových koncertních klavírů. Jak rychle dokážete poznat, zda je klavír dobrý? Máte nějakého svého favorita mezi značkami klavírů?

Skutečně výjimečný klavír poznáte v řádu sekund, maximálně minut. Déle pak trvá jeho komplexní poznání a určení, zda je nejen skvělý, ale i vhodný do prostor, pro něž ho vybíráte. Ještě jiná otázka je pak jeho posouzení z hlediska ladění, mechaniky a podobně, což je obor spíše mistrů klavírníků. Mezi klavíry ve světě má zásadní postavení značka Stein way & Sons, vynikající jsou též značky Fazioli či Bösendorfer a samozřejmě nemohu nezmínit českou firmu Petrof, na jejíchž klavírech se většina z nás učila hrát.

Stalo se vám někdy při vystoupení, že vám klavír z nějakého důvodu nevyhovoval?

Mnohokrát, zejména v menších městech, kde samozřejmě často nemají finance na nový špičkový nástroj a leckdy ani na kvalitní servis. Ale to vás nesmí odradit – lidé přijdou na koncert a očekávají nejlepší možný zážitek. A já to beru jako výzvu – když mám pocit, že klavír hraje na konci koncertu lépe než na jeho začátku, mám radost.

Pocházíte z Moravy. Čím na vás napoprvé zapůsobila Praha, jak jste si zvykal na život v hlavním městě?

Po pravdě jsem si zvykal dosti těžko a první rok „prchal“ z Prahy, kdykoli to bylo jen trochu možné. Zdejší atmosféra a životní tempo byly na hony vzdáleny Beskydám, kde jsem vyrůstal, ale i tehdy poněkud exotické Ostravě.

Už máte Prahu rád?

Dnes už rozhodně ano. Kromě tradičních míst, jako jsou Hradčany či Kampa, jejichž krásy se však nejlépe vychutnávají v noci bez turistů, bych jmenoval třeba Vyšehrad, Ladronku či park na Kavčích Horách – vidíte, zase hory…

Jaké jsou vaše plány, co nového chystáte, na co se těšíte a na co se mohou těšit vaši fanoušci a posluchači?

Letos mám bohaté nahrávací plány – vyšlo nám už CD s Martinou Jankovou a Tomášem Krá lem věnované tentokrát Bohuslavu Martinů, za něž jsme už dokonce obdrželi prestižní francouzské ocenění Diapa – sond’Or, a také kompletní nahrávka sólového klavírního díla Viktora Kalabise, ale moc se těším také na CD s klavírními koncerty Antonína Dvořáka a Bohuslava Martinů s Jakubem Hrůšou a Bamberský mi symfoniky, protože to byl pro mne jeden z životních hudebních zážitků. Z koncertních plán ů bych jmenoval cesty do Portugalska, Číny, Mexika či Německa, no a ne mohu zapomenout ani na české luhy a háje – kromě Litně např. vystoupení na Dvořákově Praze či v cyklu Hybatelé rezonance.

 

Ivo Kahánek

■Český pianista a hudební pedagog.

■ Narodil se ve Frýdku-Místku.

■ Je absolventem Janáčkovy konzervatoře v Ostravě a Hudební fakulty Akademie múzických umění v Praze.

■ V roce 2004 se stal absolutním vítězem mezinárodní hudební soutěže Pražské jaro a již předtím získal ocenění v mnoha významných kláních u nás i v cizině.

■ Sir Simon Rattlesi jej vybral ke dvěma vystoupením s Berlínskou filharmonií v listopadu 2014. Stal se tak po Rudolfu Firkušném teprve druhým českým pianistou v historii, který vystoupil s tímto světoznámým tělesem.

■ Pravidelně spolupracuje s Českou filharmonií.

Zemřel v bídě, ale zanechal po sobě jedinečné dílo. Nikdy mu nebudeme dost vděčni!

Před 1 hodinou
Z věštkyně se stala bojovnící za práva žen a první kandidátkou na prezidenta Spojených států....
Včera, 17:30
Možná už máte delší dobu nějakého svého partnera, či partnerku. Jak si ale můžete být...
Včera, 16:00
Komerční článek
Představte společnost Nordic Telecom… Jsme silná česká společnost a naší ambicí je přinést změnu do...
Včera, 16:00
Znáte příběh Hitlerova osobního pilota, excelentního Hanse Baura? Létal už za 1. světové války, stal...
Včera, 14:00
Místo nadité peněženky eury jen malá plastová kartička. Jet k moři jen s platební kartou a výběr...
Včera, 13:34
Zima se blíží. Kampaň s takovým podtitulem odstartovala před Úřadem vlády ČR v noci z...
Včera, 11:30
Proslavily ho kočky. Stovky koček, které Louis Wain kreslil a maloval v nejrůznějších lidských pozicích....
Včera, 10:00
Zdálo by se, že nám nemůže být nic vzdálenějšího, přesto lidé ve starém Egyptě uvažovali...
Včera, 09:33
Středočeské nemocnice by měly dostat 38 milionů korun na investiční akce. Rozhodli o tom krajští...
Včera, 08:00
Ano, vypůjčil jsem si název českého filmu, kterým Jiří Menzel vzdal hold průkopníkům a prvním...
18.6.2019
Uvažujete nad tím, že si pořídíte domů nějakou květinu, která by vám vyráběla kyslík, ovšem...
Reklama