Populární pohádku natočil Václav Vorlíček podle scénáře Bohumily Zelenkové. Natáčení bylo zahájeno 21. dubna 1977 a poslední klapka padla o tři měsíce později, 26. července 1977.
Stejná tvář, jiný hlas
Tak jako v mnoha jiných Vorlíčkových filmech, i zde propůjčili některým postavám hlasy jiní herci. Tehdy sedmnáctiletou herečku z Českých Budějovic Marii Horákovou (dnes Marku Míkovou), představitelku princezny Růženky, nadabovala Naďa Konvalinková. Rovněž Oldřicha Velena v roli krále Vendelína neuslyšíme ve filmu mluvit svým hlasem, kvůli výraznému brněnskému akcentu jej nadaboval Lubor Tokoš.
Kostýmy a rekvizity
Kostýmy, dle návrhů Theodora Pištěka byly z důvodu tehdejší vytíženosti kapacity barrandovské krejčovské dílny z části ušity v krejčovně Barrandov Studia pod vedením mistrů pana Vondráka a paní Joklové, a část jich zhotovily externí závody v Praze.
Značný podíl nákladů v celkové spotřebě rekvizit tvořily položky na nákup umělých květin do dekorací v objektech zámku Telč.
Jak Jan ke zranění přišel…
Jan Hrušínský v roli prince Jaroslava utrpěl během natáčení vlastní vinou zlomeninu stehenní kosti. Po jednom natáčecím dnu byl ubytován společně s Janem Krausem a Marií Horákovou v hotelu v Telči – všichni tři v pokojích hned vedle sebe. Oba Janové se tehdy dohodli, že svou hereckou kolegyni v noci překvapí a že k ní do pokoje vlezou oknem. Jenomže s Janem Hrušínským se římsa utrhla a herec se propadl z výše tří metrů skleněnou tabulí okénka od restaurace na výčep mezi stoly – do téže restaurace, z níž prý před několika málo minutami odešel do svého hotelového pokoje. Zranění vyřadilo herce na měsíc a půl z natáčení a došlo i k celkovému prodloužení filmování. Nakonec však Hrušínský i se zlomeninou natáčení dokončil.
Problémy při natáčení
Hrušínského zranění zkomplikovalo také natáčecí scény, ve které princ Jaroslav jede na koni a spadne do rybníka. Protože měl nohu v sádře, musel před natočením záběrů v rybníce vlézt do igelitového pytle ovázaného gumou a následně až do svého kostýmu, aby se sádra nerozmočila. Pytel bohužel nevydržel a natekla mu do něj voda, která způsobila to, že se herec nemohl dostat z vody ven. Filmaři si tedy museli půjčit jeřáb, Jana na něj zavěsit a z rybníka vytáhnout.
A zase ta voda…
Problémy při natáčení scén ve vodě neměl jen Jan Hrušínký, ale také Libuše Švormová, představitelka zlé Melánie. Herečka měla tak těžké šaty nasáklé vodou, že jí hrozilo utopení.
Dle představ tvůrců bylo nutné zajistit, aby šaty Švormové částečně plavaly suché nad hladinou, čehož bylo dosaženo podšitím sukně igelitem. Část šatů doopravdy plavala suchá nad hladinou, ale bohužel zbývající mokrý díl šatů svou tíhou táhnul herečku dolů ke dnu.
Děti v komparsu
Dětské statisty si filmaři vybírali v telčské mateřské škole. Zajímavostí je, že v té době děti, co hrály ve filmu, hlídaly učitelky. V současnosti by je už museli hlídat rodiče.
Paní Hajnová, která byla v té době ředitelkou mateřské školy, vzpomíná, jak jedno z dětí zahradníka Jakuba a jeho manželky Bětky z Růžového království, hrál právě její syn Marek. Malého Marka si můžete všimnout ve scéně, ve které se na celé království snáší kletba, jako chlapce usínajícího na houpačce. Také jej lze zahlédnout ve scéně, v níž s dětmi na hrázi rybníka fandí princi Jaroslavovi při závodu na koni mezi ním a jeho bratrem princem Jiřím. Pohádka se točila v červenci a produkce paní Hajnové zavolala v červnu s prosbou, aby svého syna celý měsíc nestříhala. Dědeček Marka byl holič a stříhal celou rodinu, a těžko snášel, že nemohl svého vnuka po celou tu dobu ostříhat.
Čas filmových pohádek se blíží. Uhodnete, co mají společného Dařbuján a Pandrhola a Hrátky s čertem?
Vzpomínky pamětníků
Zdeněk Kudláček vzpomíná na natáčení se svým kamarádem Lubošem Šmachem. Oba hráli sluhy ve scéně zásnub princezny Růženky s princem Jiřím. Scéna se odehrávala ve Zlatém sále telčského zámku a jejich hlavním úkolem bylo odsunout židli králi a královně z Půlnočního království, poté co se zvedli od stolu, když princezna odmítla vzít si jejich prvorozeného syna Jiřího. Ve stejné scéně vstává i princezna Růženka a utíká ze sálu. Při natáčení se bohužel představitelce podařilo zakopnout o schody a upadnout, což rozesmálo všechny členy štábu i herce. Dle vzpomínek pana Kudláčka bylo velmi náročné udržet si vážný výraz tváře při každé další ostré klapce, která po komické nehodě princezny Růženky následovala.
Kde všude se natáčelo?
Ve výpravné Vorlíčkově pohádce se objeví celkem šest českých a moravských památek – hrady Pernštejn, Křivoklát a Roštejn, zámky Telč a Konopiště a zřícenina hradu Orlík u Humpolce.
Princeznin zámek představují exteriéry moravského hradu Pernštejn, avšak bližší záběry hradeb pocházejí již z Křivoklátu. A to jak scény se strážným dávajícím znamení k palbě na začátku filmu, tak scény s trubadúry ohlašujícími příjezd princů. Natáčelo se ale i na obou nádvořích, na věži i pod hradbami hradu. Princ Jaroslav s pomocí svého věčně hladového sluhy Matěje zde vysvobozuje princeznu Růženku ze zakletí, aby v závěru pohádky zamilovaný královský pár zamával lidem z hradního balkonu.
Zdaleka nejvíce scén se však natočilo – a to jak exteriérových, tak interiérových – na renesančním zámku v Telči. Pouze několik místností, představujících interiéry hradu Půlnočního království, najdeme na od Telče jen pár kilometrů vzdáleném hradě Roštejn. Jednou z nich je Erbovní sál, ve kterém je princ Jaroslav vězněný, a z něhož utíká po laně oknem. V okolí Roštejna se natočily i některé přírodní exteriéry, například závod princů o polibek Růženky, jenž skončí pro Jaroslava pádem do rybníka.
Ve filmu se také objeví zřícenina hradu Orlík nad Humpolcem, představující exteriér zpustlé tvrze závistivé tety Melánie. A jen nejpozornější divák a současně znalec českých památek pozná, že souboj prince Jiřího s „medvědem“ se natáčel v příkopě zámku Konopiště.
Zdroj: výstava kostýmů a rekvizit Kouzelný Vorlíček na zámku Horšovský Týn (2019)
