Za tuto vymoženost vděčíme italskému vynálezci a podnikateli Guglielmu Marconimu, který se narodil 25. dubna 1874 ve šlechtické rodině. Nikdy nechodil do školy a ani nenavštěvoval univerzitní přednášky, protože rodina mu vždy najímala soukromé učitele. Až když se seznámil s fyzikem Augustem Righim, který vyučoval fyziku na technické škole v Bologni, Marconi začal chodit na univerzitě na přednášky, do laboratoří a do knihovny.
O elektřinu se Marconi zajímal od mládí a na začátku 90. let 19. století ho zaujala myšlenka bezdrátové telegrafie, tj. možnost přenosu zpráv bez použití vodičů (drátů). Tento nápad jako takový sice nevzešel z jeho hlavy, neboť řada vědců a vynálezců se o bezdrátovou telegrafii pokoušela již před Marconim, ale dosud bezúspěšně.
Když bylo Marconimu 20 let, začal experimentovat s radiovými vlnami v podkroví svého domu s pomocí svého osobního sluhy (butlera) Mignaniho. Později, v roce 1894, Marconi předvedl své matce jím sestrojený radiový vysílač a přijímač, kdy se po stisknutí telegrafního klíče u jedné strany místnosti rozezvučel zvonek u druhého přístroje, aniž by s tím prvním byl propojen vodičem. Povzbuzen tímto úspěchem začal mladý vynálezce s podporou svého otce pracovat na bezdrátovém přenosu signálu na větší vzdálenosti na jeho panství a podařilo se mu tak vyslat signály na vzdálenost asi až na půl míle.
Marconi samozřejmě toužil po tom vysílat zprávy na větší vzdálenost. To se mu podařilo tak, že anténu umístil ve větší výšce a vysílače a přijímače uzemnil. Díky těmto vylepšením se Marconimu podařilo radiový signál přenést až do vzdálenosti 3,2 km, a to i přes terénní nerovnosti. Vynálezce proto usoudil, že jeho zařízení by mohlo překlenout ještě mnohem větší vzdálenosti, pokud by se investovalo do jeho dalšího vývoje. A dal by se potom používat jak v civilní, tak i ve vojenské sféře.
Marconi proto napsal dopis o svém vynálezu na ministerstvo pošt a telegrafů, vysvětlil v něm princip bezdrátového spojení a požádal o financování. Nikdy se však odpovědi nedočkal. Rodinný přítel mu poradil, aby odjel do Velké Británie. Začátkem roku 1896, ve věku 21 let, tedy Marconi odcestoval doprovázen matkou do Londýna. Jazykovou bariéru překonávat nemusel, neboť díky svému vzdělání mluvil plynně anglicky. Během tamního pobytu se Marconi rozhodl 2. června 1896 požádat o patent. V červenci následovalo první předvedení jeho vynálezu pro britskou vládu. Následující rok signály překonaly vzdálenost 6 km a Marconi poslal i první bezdrátovou depeši na moři.
Následovala další vysílání, při kterých se vzdálenost navázaného spojení stále zvětšovala, až 18. 1. 1903 došlo k radiovému spojení mezi USA a Velkou Británii. V roce 1909 obdržel spolu s fyzikem Karlem Braunem Nobelovu cen a pak se jeho podnikání v této oblasti rozjelo naplno, což provázel i příslušný společenský vzestup. Marconi založil několik úspěšných společností, v době první světové války získal hodnost poručíka v italské královské armádě. Vstoupil do italské fašistické strany (1923), stal se markýzem (1929) a pro papeže Pia XI. vybudoval Radio Vatikán (1931).
Během posledních tří let svého života Marconiho stihlo 9 srdečních infarktů, přičemž po tom posledním, 20. července 1937, ve věku 63 let zemřel. Byl mu vystrojen státní pohřeb a během něj se symbolicky na dvě minuty odmlčely všechny vysílače BBC a poštovních úřadů ve Velké Británii. Zrovna tak byly požádány všechny lodě, aby se jejich vysílače k tomuto pietnímu aktu připojily.
Není však úplně jisté, zda Marconi byl skutečně vynálezcem bezdrátové telegrafie. Stejný vynález již o několik let dříve patentoval Nikola Tesla, ale patent mu byl uznán až několik let před jeho smrtí. A nešlo jen o bezdrátovou telegrafii. Marconi byl celkem autorem mnoha dalších vynálezů, ale americký nejvyšší soud v roce 1943 ochranu některých jeho patentů zrušil s tím, že byly obsaženy v o 10 let starších patentech Nikoly Tesly.
A nebyli by to ani Sověti, jejichž snahou je být v jakémkoli oboru první, kdyby v knize „Encyklopedie ruského prvenství“ netvrdili že, „Marconi nic nevynalezl, prostě všechno nestydatě ukradl“ a přisuzují tento vynález ruskému průkopníku bezdrátové telegrafie Alexandru S. Popovovi (1859 – 1906), i když Marconi o jeho pokusech nic nevěděl.
