Jeho emigrace byla pro soudruhy rána, Waldemar Matuška by oslavil 90. narozeniny

2.7.2022
Jaroslav Svoboda

Když 2. září 1986 odvysílal západní rozhlas zprávu o tom, že se Waldemar Matuška nevrátil z dovolené na Floridě, pro československé soudruhy to byla až nepochopitelná rána. Měl ale jeho útěk tři roky přes revolucí ještě smysl? Zpěvák by se dnes dožil 90 let.

Waldemar Matuška se narodil 2. července 1932 v Košicích do rodiny vojáka, ruského legionáře a kapelníka a vídeňské operní pěvkyně. V Poděbradech se vyučil sklářem. Tomuto oboru se dokonce i věnoval, a to v Karlových Varech. Už v této době ale začal se zpěvem u ochotníků.

Počátkem padesátých let byl sboristou Československého souboru národních písní a tanců, pak zpíval dokonce se Suchým a Šlitrem. V šedesátých letech působil jako herec v Semaforu a v Rokoku. Potom už se ale věnoval jen pěvecké dráze, hercem byl už spíše sporadicky. S Karlem Gottem se v dobách socialismu řadil mezi nejoblíbenější české zpěváky, jeho písně Eldorádo, Slavíci z Madridu, To všechno odnes čas, Láska nebeská, Jó třešně zrály, Tereza, To se nikdo nedoví, Tam za vodou v rákosí nebo Když máš v chalupě orchestrion, zná určitě každý.

Čau lásko, já znám lásky pád. Tak se možná Karel Gott loučil se svými deseti osudovými ženami. Jedenáctou si vzal

Přišel rok 1986

Na přelomu srpna a září 1986 byl Matuška s manželkou Olgou na dovolené v USA. Nic nenasvědčovalo tomu, že by se mělo v jejich životě stát něco zásadního, alespoň si to tak mysleli českoslovenští státní úředníci. Když pak ale přišla 2. září 1986 zpráva o tom, že se nevrátili z dovolené domů do vlasti, byl to naprostý šok.

V československých oficiálních sdělovacích prostředcích se tato informace objevila poprvé patrně právě 2. září 1986. V pořadu Události a názory odvysílal redaktor Sláva Volný zprávu, že Waldemar Matuška s manželkou Olgou se nevrátili z dovolené na Floridě a požádali tam o azyl.

Ještě ten den odvysílal rozhovor s Matuškou Hlas Ameriky, stanice, která měla v Československu tisíce posluchačů. Podle jiné verze byl ale prvním, kdo o emigraci zpěváka informoval, moderátor odpoledního hudebního bloku Jan Schneider na Svobodné Evropě, a to 2. září 1986 po 16. hodině.

Strana musela vymyslet, jak se s tím vyrovnat

Pro komunistickou moc byla emigrace jednoho z nejoblíbenějších zpěváků trapnou záležitostí. Jejich reakce byla však očekávatelná, nejdřív se Matušku snažili očernit a pak ho vymazat z historie.

Kdyby nic jiného, tak seznámil Suchého se Šlitrem. Miroslav Horníček by dnes měl 100 let

Už 2. září 1986 večer tak stáhla stanice Praha z vysílání pořad Písně a šansony. Mělo jít o písničky Waldemara Matušky. Hned 4. září vyšel v Rudém právu slavný komentář Václava Doležala, který měl název Morální pád jednoho zpěváka, ve kterém se jeho autor přiznává, že o Matuškově emigraci se paradoxně dozvěděl z Hlasu Ameriky. Divil se, co oblíbeného zpěváka k emigraci vedlo. Nebyl sám a svým způsobem měl pravdu. Tou dobou totiž z Československa utíkalo hned několik osobností, tenisté Ivan Lendl a Martina Navrátilová, zpěvačka Jana Kratochvílová nebo herec Pavel Kříž. Všichni to ale byli mladí lidé, kteří mohli začít jinde nový, a možná, úspěšnější život. Krok Matušky a jeho ženy tak nechápal takřka nikdo z tehdejší státní moci. Nehledě na to, že v Matuškově případě se skutečně jednalo o finančně zajištěného člověka ve zralém věku, možná už za vrcholem kariéry, držitele i komunistického ocenění za své dílo, což zavdávalo k dalším dohadům.

Sám zpěvák to vysvětloval slovy o drobném popichování, které mu uštědřoval československý režim, neustálé předvolávání na Státní bezpečnost, na Ministerstvo kultury apod., protože na koncertu řekl něco mimo schválený scénář nebo si jinak pustil pusu na špacír. Legendární je Matuškovo vtipkování o nedostatku pomerančů nebo narážky na zamlčování havárie v Černobylu.

Svou emigraci později vystihl přirovnáním k půllitru, do kterého jen kape – ale jednou prostě přeteče.

Záhadná smrt Jiřího Schelingera. Nerozvážnost? Pokus o emigraci? Vražda StB?

Matuška nikdy neexistoval

Následovalo absolutní mlčení. Matuškovy desky byly staženy z prodeje, jeho skladby se nesměly hrát v rozhlase ani televizi a zlikvidována byla i Matuškova připravovaná deska. Úřady mu také odebrali titul zasloužilého umělce, který Matuška získal v roce 1980.

Ve druhé polovině osmdesátých let tak zmizel jeho zpěv i z kultovního seriálu Chalupáři, kde při znělce divák slyšel jen instrumentální provedení legendární písně.

Návrat se nekoná

Matuška emigroval na podzim v roce 1986, o pouhé tři roky později ale padl celý komunistický režim. To samozřejmě on dopředu vědět nemohl. Z dnešního pohledu se tak zdá jeho útěk trochu zbytečným. Nicméně, on se tak rozhodl a své rozhodnutí nezměnil ani po roce 1989, kdy se do vlasti vrátit mohl.  Nikdy už tak natrvalo neučinil. „Domů“ tak jezdil jen na konkrétní akce či extrády, jeho novým domovem se stalo floridské město Saint Petersburg, kde také 30. května 2009 umírá na selhání srdce.


Témata:

Nepřehlédněte