Jiráskovo Temno nebylo nikdy temnem absolutním. Pravda o jezuitech není pouze černobílá

15.8.2019
Karel Dudek
Další fotky

Tak jako vždy, pravda leží někde uprostřed, protože nic není jenom černé nebo bílé. Předně bych chtěl vyvrátit názor, že jezuité nenáviděli český národ. Není to pravda.

Jezuité byli nesmiřitelní v otázkách víry, to ano. Nedělalo jim problém pálit nejen knihy české, ale i knihy latinské, německé a francouzské, pokud neodpovídali katolickým dogmatům. Pálení knih není nic nového pod sluncem. Pálení knih nacisty. Ničení knih komunisty, kdy šly do stoupy knihy jen kvůli obrázku se jménem zakázaného autora. Přelepování, vytrhávání stránek. Lidská ubohost kráčí s dobou.

Jezuité jako průkopníci pokroku. Jejich misionáři se díky své neochvějné víře v Boha nezalekli ničeho

Rekatolizace v Čechách bylo něco tak specifického, že problém vyžadoval i specifická řešení, které stejně nikdy nedosáhlo svého cíle.  Dragonády byly oblíbenou formou nátlaku. Že nevíte, co to je? To se zkrátka do domu či chalupy nakvartýrovala skupina vojáků, kterou musel nekatolický majitel živit tak dlouho, dokud nekonvertoval. Likvidace pohanského kultu v Pobaltí o půl tisíciletí dříve byla proti tomu procházka růžovým sadem.

Bílá Hora ho vyhnala do ciziny. Skvělý český rytec se tam ale neztratil

Pobělohorský vítěz ve svém svatém nadšení udělal řadu velmi hrubých chyb. Vyhnal ze země duchovní jiné víry a venkov i města zpustly. Nikoliv fyzicky, i když o to se zdatně postarala třicetiletá válka. České země zpustly hlavně duchovně. Přes čtrnáct stovek opuštěných far a duchovenstvo nikde. Upřímná snaha německých a polských kněží nic neřešila, protože takových byla nepatrná hrstka. Problém byl jinde.

Fary se dříve staraly o elementární školství, které zkolabovalo. Pokud před Bílou horou uměla číst každá děvečka, nyní se rozmáhala negramotnost. To bylo pro Habsburky zpočátku vítané, nehrozila četba zakázané literatury, ale i jim nakonec došlo, že s nevzdělanými primitivy konkurovat Evropě nemohou.

Zde byla práce pro jezuity. Vojácká strohost, bezpodmínečná poslušnost vůči nadřízeným, bezmyšlenkovitá disciplína, se tu kombinovala se vzděláním a zásadami misijní činnosti. Dril a kázeň, to byly vlastnosti, které byly u jezuitů obdivovány i zatracovány. Jezuita nebyl jenom Koniáš, ale i Jiří Plachý, obránce Prahy před Švédy v roce 1648. Byl to i Bohuslav Balbín, se svojí Obranou jazyka českého.

FOTO: Jezuité

Jezuité - JezuitéJezuité - BalbínJezuité - Pálení knihJezuité - Klementinum (Národni knihovna),Jezuité - obraz
Další fotky
Jezuité - Ignác z LoyolyJezuité - Ignác z Loyoly 2

Jezuitské školy měly na svoji dobu vynikající úroveň, od elementárních škol přes gymnázia počínaje a univerzitou konče. Náročné studium poskytovalo vynikající vzdělání v mnoha vědeckých oborech. Jezuité mezi své učebnice zařadili i některá díla Komenského, například Brána jazyků otevřená. Pochopitelně po cenzurních zásazích. Školní řád Klementina češtinu nijak nediskriminoval. Naopak, doporučoval, či přímo nařizoval naučit se česky.

Věděli dobře, že s latinou by mezi vesničany neobstáli. Jiráskovo Temno nebylo nikdy temnem absolutním. A úplně na závěr. Jezuity vydaná modlitební knížka, s názvem Zlatý nebeklíč, se dočkala na konci devatenáctého století, více jak dvou set vydání. Ani Bible, ani Švejk nemohou konkurovat. Je to do dnešních dnů nejvydávanější česká kniha. Pravda o jezuitech není pouze černobílá a v Čechách již vůbec ne. Záleží na úhlu pohledu. Není to jen Jirásek.

 



Nepřehlédněte