Jména řemeslníků, kteří se za uplynulých 130 let podíleli na stavebních úpravách zámku, nebo informace o počasí či úrodě v daném roce se objevují v nápisech na zdech v podkroví zámku v Holešově na Kroměřížsku. Mezi nejstarší čitelné podpisy patří například „Jan Fuksa, 1894“ nebo „Karel Daněk, klempíř, 1898“.
„Zdi holešovského zámku vypovídají o jeho historii mnohé. Některé zprávy, které lidé zanechávají na památku budoucím generacím, však mohou být tak říkajíc ‚neoficiální‘. Kolem schodiště do podkroví najdeme zdi plné nápisů a podpisů srovnatelné s dnešními graffiti nebo vzkazy na veřejných lavičkách. Většinou se jedná o autogramy, někdy doplněné také o datum nebo o povolání podepsaného,“ uvedla dnes v tiskové zprávě mluvčí Městského kulturního střediska v Holešově Dana Podhajská
„Největší počet čitelných podpisů se vztahuje k roku 1912, z doby, kdy nad hlavním vjezdem do zámku vznikal trojúhelný štít s monumentálním štukovým erbem hrabat z Wrbna. Do omítky se tehdy zvěčnily celé klany řemeslníků, které podle všeho tuto práci prováděly,“ uvedl městský muzeolog a historik Jan Machala. „Díky této skupině nápisů je tak možné s přesností na dny datovat vznik architektonického skvostu, který dodnes zdobí průčelí zámku,“ uvedl Machala. Nechybí vzkazy někdejšího personálu, na zdi kolem podkrovního schodiště se v roce 1918 podepsal také sluha Alois Hanák.
Podle Machaly jsou nápisy nedílnou součástí kulturních památek. „V českých zemích se tyto spontánní nápisy rozšířily od 16. století v souvislosti se zlepšováním dostupnosti základního vzdělání. Obecně známé jsou milostné a občas docela neslušné nápisy na chodbách hradu Pernštejna nebo podpisy návštěvníků u hradní kaple na Karlštejně, mezi nimiž lze objevit i podpis básníka a spisovatele Jana Nerudy,“ uvedl Machala.
Nápisy schované pod střechou holešovského zámku nejsou volně přístupné a prozatím není plánováno ani zveřejnění v rámci prohlídkového okruhu.
Zdroj: ČTK
