Podle vědeckých výzkumů se v těchto případech jedná o omyl přírody. Při vzniku albinismu dojde k samovolné změně genu, jehož úlohou je tvorba barevných pigmentů. Ve volné přírodě bývají tito světlí zvířecí jedinci tak nápadní, že se rychle stávají kořistí predátorů a málokdy se dožívají dospělosti.
Bílá barva jindy běžně zbarvených živočichů však připadá lidem vzácná. Proto někdy uměle šlechtí zvířata s touto barvou. Nejčastěji se jedná o laboratorní myši a potkany.
Na pomyslné první místo mezi albíny v živočišné říši patřila bílá gorila pojmenovaná Sněhová vločka. Tento gorilí samec prožil život ve španělské zoo, dožil se úctyhodných čtyřiceti let a zplodil dvacet jedna potomků. Zajímavý je bezesporu fakt, že ani jeden z jeho potomků nebyl bílý. Raritou tanzanského národního parku byla pak po dlouhá léta zase nádherná bílá žirafa.
V říši zvířat samozřejmě přirozeně žijí i bílá zvířata, která však mají tmavé oči, čenich, kopyta nebo drápy. V tomto případě se však již nejedná o albinismus. Tato zvířata bývají světlá proto, aby se maskovala ve svém životním prostředí, například ve sněhu, jako kupříkladu polární sobi, medvědi nebo lišky.
Opakem albinismu je pak tzv. melanismus, výrazné rozvinutí tmavého pigmentu melaninu na kůži a srsti živočichů. Živočichové postižení touto poruchou mívají naopak ve svých buňkách nadbytek černého barviva. Touto odchylkou jsou proslulí levharti a jaguáři.
Zvláštní formou melanismu je pak tzv. industriální neboli průmyslový melanismus. Ten vznikl přizpůsobením některých živočišných druhů, například můr a motýlů, na silně znečištěné prostředí v průmyslových oblastech. Došlo u nich ke genové mutaci, která zajišťovala tmavší zbarvení.
Albinismus se pak samozřejmě vyskytuje rovněž i v lidské populaci, a to u různých národů. Jeho výskyt po celém světě se odhaduje přibližně na jeden případ na sedmnáct tisíc narozených dětí. Největší výskyt byl však zaznamenán v populacích, kde často dochází k sňatkům mezi příbuznými, jako je například Tanzanie nebo Burundská republika.
Známými albíny byli kupříkladu brazilský hudebník Sivuca (1930 – 2006) nebo japonský císař Seinei (444 – 484).
