Kandinskij byl jedním z aktérů největší revoluce v malířství od dob renesance. Spočívala v přechodu k abstrakci

13.12.2019
Fefík
Další fotky

Ruský malíř, grafik a teoretik umění Vasilij Kandinskij patří spolu s Františkem Kupkou, Kazimirem Malevičem, Mikolajusem Čiurlionisem a Pietem Mondrianem k průkopníkům abstraktního malířství.

Kandinskij se narodil 16. prosince 1866 v Moskvě v zámožné obchodnické rodině, která se brzy odstěhovala z Moskvy do Oděsy. Po maturitě studoval v Moskvě práva, ekonomii a etnologii a roku 1892 začal učit právo na Moskevské univerzitě, vedle toho však stále maloval. Roku 1889 podnikl výpravu na severní Ural, kde studoval právní systém syrjanských kmenů. Neobyčejně ho zaujaly geometrické a abstraktní malby na jejich bubnech, což se zřetelně projevilo na jeho obrazech.

Jeho umění bylo označeno za zvrhlé, nacisti mu zakázali malovat. Německý malíř Christian Rohlfs

Pro jeho rozhodnutí ukončit akademickou dráhu a zcela se věnovat malířství byla určující moskevská výstava francouzských impresionistů (1895), kde ho uhranul Monetův obraz Kupky sena.
„Až do té chvíle jsem znal jenom realistické umění. A náhle jsem stál poprvé před obrazem, který měl podle katalogu představovat kupku sena, a já to nepoznal. Vše to ve mně zanechalo zmatený dojem, ale tehdy jsem ještě nemohl předvídat přirozené důsledky toho objevu,“ líčil později.

V roce 1896 odešel do Mnichova, který byl v té době po Paříži druhým uměleckým centrem v Evropě. V roce 1900 byl přijat na tamní akademii do třídy renomovaného malíře Franze von Stucka. Po roce ale školu opustil a založil s přáteli skupinu Phalanx, zaměřenou proti akademickému způsobu malby. V rámci Phalanx (zrušené 1904) otevřel Kandinskij vlastní malířskou školu, kde poznal svou pozdější dlouholetou družku Gabriele Münterovou (1877 v Berlíně – 1962, Murnau am Staffelsee v Bavorsku).

Hugo Boettinger. Kreslířská část jeho práce má význam kulturní i historický, jeho dílo malířské je spíš osobním krédem

Když vypukla první světová válka, musel Kandinskij jako občan nepřátelského státu Německo opustit. Spolu s Münterovou uprchl počátkem srpna 1914 do Švýcarska a odtud v listopadu téhož roku už sám odjel do Ruska (a Münterová do neutrálního Švédska).
Kandinskij se usadil v Moskvě, kde byl profesorem na uměleckých školách.
Podobně jako další avantgardní umělci se dal i Kandinskij do služeb nového bolševického režimu, ačkoliv jej Říjnová revoluce připravila o značný zděděný majetek. Protože ale záhy bolševici začali omezovat i uměleckou svobodu, na konci roku 1921 Kandinskij odjel do Berlína.

Neměl zajištěnou další existenci, proto rád přijal pozvání architekta Waltera Gropia a stal se učitelem v Bauhausu ve Výmaru, v Dessau a v Berlíně.
Kandinskij zde přednášel o teorii formy a vedl malířský ateliér. V Bauhausu se sblížil se švýcarským malířem Paulem Klee, kterého znal už z dob mnichovských studií.
V této době se i pod vlivem ruského konstruktivismu v jeho obrazech definitivně prosadily geometrické struktury.

Chtěl, aby červená zněla jako zvon, a když to bylo málo, přidal jí ještě víc a další barvy, než byl spokojen

V roce 1928 získal německé občanství, když ale nacisté roku 1933 Bauhaus uzavřeli, odešel Kandinskij v prosinci 1933 do Francie, kde roku 1939 získal občanství.
Usadil na západním předměstí Paříže, v Neuilly-sur-Seine.

V posledních deseti letech života ve Francii namaloval Kandinskij téměř 150 olejomaleb a asi 200 akvarelů. V obrazech z posledních pěti let malíř ryzí abstrakci opustil. Jeho závěrečné tvůrčí období se vyznačuje snahou o syntézu západního racionalismu s barevností východního umění. V obrazech rozmísťoval různé hravé biomorfní tvary odvozené ze světa flóry a fauny, přiblížil se tak dílům surrealistů a Joana Miró.

V roce 1937 zabavili nacisté v německých muzeích 57 jeho obrazů a řadu z nich vystavili na výstavě „zvrhlého umění“ v Mnichově.

Nejen hudebník a divadelník, ale i osobitý výtvarník. Villa Pellé připomíná osobnost Jiřího Šlitra

V roce 1939 dokončil svůj poslední velký obraz s názvem Kompozice X, pak maloval maloformátové oleje na kartonu (posledním je Zmírněný elán z léta 1944).

Vasilij Kandinskij zemřel 13. prosince 1944 v Neuilly-sur-Seine na arteriosklerózu.

Nejvíce Kandinského obrazů je umístěných v městské galerii Lenbachhaus v Mnichově. Velké kolekce vlastní rovněž Centre Georges Pompidou v Paříži a Guggenheimovo muzeum v New Yorku.

Zdroje: L. Lassaigne, Lexikon moderního malířství; paxik, Osobnosti.cz

FOTO: Vasilij Kandinskij

Vasilij Kandinskij - Kandinsky – Jaune Rouge BleuVasilij Kandinskij - 2 wikiVasilij Kandinskij - 2b první abstraktní dío, dat 10, vzniklo ale později DSC03723Vasilij Kandinskij - 3 imprese 5 1911 100nejv malířůVasilij Kandinskij - 4 improvizace 30+
Další fotky
Vasilij Kandinskij - 5 fVasilij Kandinskij - 5 kruh a skvrna veletržní ngpVasilij Kandinskij - 9 DSC02097 kandinskyVasilij Kandinskij - 00 f


Nepřehlédněte