29℃
Dnes je 19. červen , svátek má Leoš

Když je národu ouvej, nebo když se naopak potřebuje rozdělit o radost, schází se pod koněm. Historie jedné sochy

Další fotky

Už více než jedno století shlíží socha zemského patrona a světce na náměstí téhož jména. Jeho bronzový konkurent, bratr Žižka, shlíží na Prahu z Vítkova. Válečník nikdy neporažený, u kterého se kladou věnce, mašírují vojáci a pronášejí vznešené projevy. Památník je dobrým místem k podobným setkáním. Kupodivu však, historie ho jaksi míjí. Vždy, když bylo národu ouvej, nebo když se naopak potřeboval rozdělit o radost, vždy se lidé scházeli úplně jinde. V centru Prahy, pod koněm, jak se říká dodnes. Pod tímto světcem, ochráncem, věčným knížetem a přímluvcem za národ.

Reklama

Je to opravdu zvláštní. Pro radikály symbol pokoření, poslušnosti vůči mocnému sousedovi na západě. Symbol křesťanských ctností, který se však bojí pozdvihnout meč a raději platí a platí. Pokora a poslušnost. Nesmyslný argument, ale tehdy hojně rozšířený. Jeden Václav už na náměstí stojí. Už dvě století, v jeho polovině, tam kde ústí ulice Jindřišská a Vodičkova. Barokní jezdecká socha, z roku 1687, od Jana Jiřího Bendla, zdobí zde vystavěnou kašnu. Dnes, v roce 1887 už nevyhovuje. Její velikost neodpovídá významu národa, který zastupuje. A pak ještě jeden prozaický důvod. Nedaleko kašny byla vinopalna a opilci si velmi často do kašny ulevovali, či se v ní s křikem v noci koupali, což bylo pohoršující.

Před 170 lety se narodil sochař Myslbek. Na Václaváku už tehdy málem stála socha jiného umělce

Městská rada rozhodla. Socha bude a bude monumentální. Peníze se jistě najdou. Vídeň také není proti. Jak by také mohla. Na konci devatenáctého století bylo mocnářství vším možným, jenom ne vězením, ve kterém by český národ úpěl. Byl vypsán konkurz mezi sochařskými mistry. Nedopadl čistě a průzračně, ale jsme v Praze. Pomluvy, klevety, domněnky, konspirační teorie. Články novinářů, kteří sice nebyli přítomni rozhodnutí komise, ale naprosto přesně věděli, co je příčinou a kdo za tím stojí. Návrh Bohuslava Schnircha, propracovanější než ten Myslbekův, byl odmítnut. Komise jednala šalamounsky. První cenu rozdělila rovným dílem, aby pánové netratili, a příliš se nezlobili. S rozhodnutím komise nebyl spokojen ani jeden. Schnirch se cítil podveden a svérázný samorost Myslbek zase nesnášel protekci. I pokud pomáhala jen jemu, což bylo vzácné i tehdy.

Socha sv. Václava na Václavském náměstí dostane svou původní podobu. Co se změní?

Myslbek se stal na čas terčem pomluv. Odmítl totiž nabídku na vytvoření sochy Jana Husa, která měla být umístěna na Staroměstském náměstí. Na dohled Mariánskému sloupu, který bude za dalších dvacet let naprosto nesmyslně zničen. Vlastenci to brali jako úlitbu rakouským úřadům a katolické církvi. Vysvětlení, proč rakouský, státní sochař Myslbek, jak byl neprávem označován, vyhrál konkurz, bylo rázem na světě.

Myslbek byl puntičkář a pedant. Nejen vůči studentům sochařství, ale i vůči sobě. Věčně nespokojený s tím, co vytvořil. Byl schopen každý detail mnohonásobně opravovat, předělávat. Práce na soše se protáhla na dlouhá desetiletí. Bezpočet modelů a skic. Jaký má Václav být? Hrdina s mužnými rysy? Nebo pokorný a se vším smířený světec? Nakonec od každého kousek. Studium živého koně, hřebce se jménem Ardo, kterého si nechal vodit přímo do ateliéru. Pomník se rodil pomalu a těžce. Současně vznikaly i sochy světců, které stojí na rozích pomníku. Svatá Ludmila z roku 1907, (modelem prý byla uklízečka na Akademii) sv. Prokop a blahoslavená Anežka v roce 1911. Svatého Vojtěcha, s tváří kardinála a Myslbekova přítele, Františka Schönborna, nedokázal zcela dokončit nikdy.

FOTO: sv. Václav

sv. Václav - sv.Václavsv. Václav - sv. Prokop před umístěním na pomníksv. Václav - cizelování roku 1905sv. Václav - Josev Václav Myslbeksv. Václav - Myslbekovy sochy
Další fotky
sv. Václav - socha Jiřího Antonína Bendla, nyní na Vyšehraděsv. Václav - Praha 28.10. 1918

Myslbek pracoval na této soše neuvěřitelných třicet pět let. Polovinu svého života. Sádrová forma byla vytvořena v roce 1904, a do bronzu byl odlit v roce 1908. Pražanům se pomník v celé kráse předvedl v listopadu 1912. Zemský patron se za posledních sto let jistě nenudil. Viděl ze své výšky vznik republiky, viděl pády do propastí i doby radostné a Prahu bychom si bez této sochy již dnes ani nedovedli představit. Stala se symbolem.

 

Před 39 minutami
Ano, vypůjčil jsem si název českého filmu, kterým Jiří Menzel vzdal hold průkopníkům a prvním...
Včera, 17:30
Uvažujete nad tím, že si pořídíte domů nějakou květinu, která by vám vyráběla kyslík, ovšem...
Včera, 16:00
Komerční článek
Představte společnost Nordic Telecom… Jsme silná česká společnost a naší ambicí je přinést změnu do...
Včera, 16:00
Psal se první březen roku 1815, když v zátoce Juan, nedaleko Antibes, francouzského města na...
Včera, 16:00
Dodnes totiž není objasněna příčina jeho úmrtí. Jistě, otravu nikdo neprokázal, ale vládní agenti nemají...
Včera, 11:30
Necelé tři kilometry od městečka Neratovice se nachází klidná a nenápadná obec Lobkovice a určitě...
Včera, 10:00
Nástup Marie Terezie na rakouský trůn v říjnu 1840 znamenalo faktické oslabení rakouské monarchie. Okolní...
Včera, 08:00
Sny jsou pro mnohé z nás jedním z nejzáhadnějších a nejzajímavějších zážitků v našem životě....
17.6.2019
Možná se někdy sami sebe ptáte, jestli patříte mezi ty inteligentnější. Nějaký obecný test na...
17.6.2019
Letošní sezónu startuje svou tour po festivalech obří loď Captain Morgan Port Royal, která nabízí...
17.6.2019
Potopa světa je mýtická událost, která se vyskytuje téměř u všech kultur světa, které mohla...
Reklama