25℃
Dnes je 25. duben , svátek má Marek

Když Tataři zvítězili v bitvě na Lehnickém poli, střední Evropu před nimi zachránilo jen obrovské štěstí

Další fotky

Katastrofální porážka, kterou utrpěl slezský a krakovský kníže Jindřich II. Pobožný na Lehnickém poli 9. dubna 1241 nedaleko Vratislavi severně od našich hranic, znamenala pro Mongoly, zvané též Tataři, volnou cestu do střední Evropy. Tu před jejich rabováním zachránila jen šťastná náhoda.

Reklama

Na Evropu se tehdy z východu valila vlna divokých kočovných Mongolů, které k tomu podle všeho vyprovokovala velká klimatická změna. Na asijských stepích začalo dlouhotrvající sucho, rostlo tam méně trávy a Mongolové proto museli pro svá stáda začít hledat nová pastviště. Krutého kořistění, rabování a plenění dobytých území a vyvražďování jeho obyvatel se přitom samozřejmě nezříkali. Naopak.

Před invazí do Afriky dal přednost boji o německý císařský trůn. Nepodařilo se mu ani jedno

Roku 1240 tak dobyli Kyjev a zároveň si pod velením Čingischánova vnuka Batúa otevřeli přes Polsko cestu do Slezska a dál na západ. Největší nebezpečí nyní hrozilo zemím střední Evropy, Čechám, Sasku, Polsku, Rakousku a Uhrám. Obrana Slezska ležela v této chvíli celou tíhou na slezském a krakovském knížeti Jindřichu II. Pobožném (1196 – 1241).

Podařilo se mu sebrat početné vojsko, asi 46 000 bojovníků včetně 6000 rytířů z Bavorska, templářů a maltézských rytířů, Ale i tak byla značná část vojsk evropských panovníků vázána svou účastí v jiných střetech, především v boji mezi německým císařem a papežem v Itálii a v občanské válce v Německu, což jejich účastníci považovali za důležitější než společný boj proti mongolskému vpádu.

V bitvě u Chlumce 18. února 1126 Češi zase jednou porazili Němce. Jak vítězství využil český kníže?

Mezitím Mongolové pustošili Polsko, porazili tři dílčí polská vojska a zapálili Krakov. Jindřich II. údajně už nemohl anebo nechtěl čekat na přibližně padesátitisícové vojsko českého krále, které mu spěchalo na pomoc, a sám se pustil do bitvy s vedlejším mongolským proudem, s vojskem chána Kaidua čítajícím ovšem snad až 500 000 bojovníků. Podle jiných zpráv však Mongolové stihli napadnout Jindřichovo vojsko ještě před tím, než se spojilo s českými posilami vzdálenými v té chvíli asi jen jeden nebo dva dny pochodu.

V každém případě Mongolové použili svoji starou a hlavně osvědčenou bojovou taktiku. Začali předstírat ústup a tím vylákali Jindřichovu těžkou jízdu do pole a oddělili ji od pěchoty. Mongolská rychlá lehká jízda potom rytíře snadno objela a napadla je z nechráněného boku, zatímco mongolská těžká jízda zaútočila čelně a mongolští lučištníci zasypávali Jindřichovy rytíře šípy. Mířili přitom na méně chráněné koně a rytíře na zemi už nebylo pro ně obtížné dobíjet. Zároveň odřízli Jindřichovi cestu k českým hranicím, kde by mohl hledat záchranu. Bitva tak skončila pro Jindřicha katastrofou, jeho vojsko bylo na hlavu poraženo a spolu s Jindřichem padla i řada slezských knížat, většina rytířů a na 10 000 jeho vojáků.

Kopí osudu v českých rukách? Po bitvě u Flarchheimu to tak mohlo opravdu být!

Mongolové si tímto vítězstvím otevřeli cestu dále na západ, kam postupovali třemi proudy – první táhl Kladskem do Čech, druhý do tzv. Velkopolska (Poznaňsko) a třetí přes Moravu do Uher. Na zvlášť houževnatý odpor narazil první proud, protože stezky v hraničních horách byly opevněny záseky a mongolské pokusy proniknout do Čech dokázalo české vojsko díky nim odrazit. Zřejmě to bylo také vojsko Václava I., které vytlačilo Mongoly z Moravy do Uher. Do Rakouska se už Batú v té chvíli neodvážil, protože tam na něj čekala spojená vojska z Čech, Rakouska a Korutan. V Uhrách se postavil Mongolům král Béla IV., který však od nich 11. 4. 1241 utrpěl velkou porážku na řece Slané. V důsledku toho Mongolové, kromě jiného, postoupili až k Jaderskému moři a vyplenili tamní přístavní města.

Bylo jen otázkou času, kdy se Mongolové zreorganizují a případně dočkají dalších posil a budou v tažení na Západ dál pokračovat. Ohrožena byla tehdy celá Evropa, její kultura, křesťanství i tehdejší civilizační vymoženosti. Případný úspěšný mongolský vpád kočovného národa změřeného čistě na kořistění, který jinak nevytváří žádné trvalé hodnoty, by ji srazil o desátky, ne-li stovky let zpátky. Tomuto nebezpečí nyní musela Evropa čelit, a bylo otázkou, zda ho vůbec dokáže odvrátit.

V této kritické situace však zasáhla ona nevýslovně šťastná náhoda. Koncem jara 1242 zastihla Mongoly dobývající Evropu zpráva, že 11. prosince 1241 zemřel Velký chán Ögodaj, Čingischánův syn a jeho nástupce. Bylo nutné na shromáždění v Karakorumu v Mongolsku zvolit nového chána a Batú jako Čingischánův vnuk, syn jeho nejstaršího syna Džučiho, stejně jako další mongolští princové z chánovy krve, nesměl při této volbě chybět. Proto se Mongolové dalších výbojů v Evropě vzdali a sami se stáhli zpět na východ.

V bitvě u Loděnice se před 840 lety bojovalo o vládu v Čechách. Proč musel selský kníže Soběslav II. prohrát?

Jindřichovu hlavu si vítězové vzali s sebou jako vítěznou kořist a přinesli ji pod jeho hrad, který zatím dobývání odolával. Chtěli tak donutit vévodovu manželku, Annu Přemyslovnu (Lehnickou), sestru Václav I., aby jim hrad vydala. Když odmítla, hodili Mongolové Jindřichovu hlavu do jezera. Jakmile odtáhli, šla kněžna Anna hledat Jindřichovo tělo na bojiště. Hledala ho mezi jinými zabitými podle toho, že měl na levé ruce šest prstů, a také ho našla.

Český král Václav I. byl jedním z mála evropských panovníků, který si uvědomil, že Mongolové představují nebezpečí nejen pro Čechy, ale i pro celou západní křesťanskou kulturu. Sám se spolu s asi 50 000 bojovníky utkal roku 1242 u Olomouce s jedním menším, v té chvíli již ustupujícím mongolským oddílem, a zvítězil nad ním, čímž si vysloužil pověst zachránce evropského křesťanství. Vítězství v této bitvě je známé jako tzv. hostýnský zázrak, kdy české vojsko obklíčené na hoře Hostýn a trpící nedostatkem vody zachránilo vytrysknutí zázračného pramene a Mongoly potom zahnala na útěk silná bouře a liják déšť. První zmínka o tomto zázraku pochází ale až z roku 1665 a je možné, že byl k této historické události připsán až dodatečně.

FOTO: Bitva na Lehnickém poli

Bitva na Lehnickém poli - Novinky.czBitva na Lehnickém poli - QuoraBitva na Lehnickém poli - Jezdecký portrét Václava I. v Gelhausenově kodexu – wikipediaBitva na Lehnickém poli - Mongolští bojovníci z počátku 14. století – wikipediaBitva na Lehnickém poli - Anna nad ostatky svého manžela, Jindřicha Pobožného – wikipedia
Další fotky
Bitva na Lehnickém poli - Jadwiga ŚląskaBitva na Lehnickém poli - Bitva u Lehnice – wikipediaBitva na Lehnickém poli - Bitva u Lehnice (dobová miniatura) – wikipediaBitva na Lehnickém poli - Čingischánův vnuk Batú na trůně – wikipediaBitva na Lehnickém poli - Battle near Liegnitz 1241 / MerianBitva na Lehnickém poli - Hádka mezi Václavem I. a císařem Fridrichem II. na obrazu z 19. století od Věnceslava Černého – wikipediaBitva na Lehnickém poli - Hrob kněžny Anny – wikipediaBitva na Lehnickém poli - Hrob Václava I. v Anežském klášteře – wikipediaBitva na Lehnickém poli - Infographics, Maps, Music and MoreBitva na Lehnickém poli - Jindřich II. Pobožný (1196 – 9. dobna 1241) – wikipediaBitva na Lehnickém poli - Jindřich II. Pobožný na středověké iluminaci – wikipediaBitva na Lehnickém poli - Pečeť kralevice Václava I. z roku 1224 (na kresbě Augusta Sedláčka) – wikipediaBitva na Lehnickém poli - PicsWeBitva na Lehnickém poli - Pohled z úbočí Kyčery (757 m) na východní stranu Hostýna – wikipediaBitva na Lehnickém poli - QuoraBitva na Lehnickém poli - Václav I. Jednooký (barokní představa) – wikipedieBitva na Lehnickém poli - Znak Jindřicha II. Pobožného – wikipediaBitva na Lehnickém poli - Znak Václava I. z doby nástupu – wikipediaBitva na Lehnickém poli - Vlajka Zlaté hordy – wikipedia

Bátú se však zpátky do Asie vrátil zbytečně. Ögodajovým nástupcem se nakonec stal jeho syn (a tedy rovněž Čingischánův vnuk) Güjük. Bátú poté v dolním Povolží založil vlastní státní útvar, tzv. Zlatou hordu, s hlavním městem Saraj-Batu (dnes Astrachaň).

 

Před 6 minutami
Novou publikaci Klenoty středočeského pravěku pokřtili její autoři z řad středočeského archeologického ústavu spolu se...
Před 32 minutami
Léto pomalu končí. Ráno už je docela chladno a nad nedalekým Dunajem se vznáší hustá...
Před 2 hodinami
Kde by byly současné tiskové kanceláře, kdyby se 21. července 1816 v Kasselu nenarodil Paul...
Dnes, 11:30
Potvrdit to mohou nejen ti, kteří si už sociální sítě pustili příliš k tělu a...
Dnes, 10:00
Klidně to mohly být jiné stupně, než ty Celsiovy, ale švédský přírodovědec Anders Celsius měl...
Dnes, 08:38
Divoká Šárka je romantické údolí Šáreckého (Litovického) potoka, které začíná divokým kaňonem v buližníkových skalách...
Dnes, 08:00
Naše zdraví ovlivňuje dědičnost, životní styl i prostředí, ve kterém žijeme. Dlouhodobý stres, tlak a...
Včera, 18:09
Chtěli byste se na jeden den přesunout do několika oblíbených středomořských zemí najednou? Tak přijďte...
Včera, 17:30
Skrývají se ve vás znaky geniality? Na to nikdy nepřijdete, když se budete vymlouvat na...
Včera, 16:00
Jeho jméno, Josif Iremašvili, je dnes prakticky neznámé. Proslavil se však knihou nazvanou „Stalin a...
Reklama