zavřít mapu
Současná podoba vánočních svátků je pod velkým vlivem konzumu a globalizovaného světa. Pramálo však víme o tom, jak se tyto svátky slavily v různých koutech světa, protože ani zdaleka nesouvisí tak úplně s křesťanstvím, jak by se mohlo zdát.
Kračun, Hody nebo Koleda je slovanský svátek zimního slunovratu, který přímo předcházel dnešním Vánocům. Ačkoliv, on jim tak úplně nepředcházel, někteří Slované jej slaví dodnes jako stále živý svátek.
Původní slovanský svátek zimního slunovratu (21. prosince) souvisel s oslavou boha Slunce Dažboga, který byl synem jiného boha Svaroga. Důležitý byl element ohně.
U zapáleného ohně se bdělo celou noc, jelikož to bylo jediné bezpečné místo. Zpočátku se nejednalo o žádný malý ohýnek, ale o pořádnou vatru, u které se sešla celá vesnice. To bylo ovšem později trnem v oku církvi, takže se ohně zmenšovaly a přenášely pod střechu, kde už je nikdo zakázat nemohl. Odtud pochází zvyk zapalování svíček.
Zvyků však bylo mnohem víc. Dodnes nám zůstalo na štědrovečerní tabuli mnoho starých slovanských jídel – jablko jako symbol zdraví, ořechy značící hojnost, česnek na ochranu před zlými duchy nebo pečivo – kulatý chléb nebo oplatka symbolizující právě oslavované Slunce.
Dodnes užívaný název pro Vánoce v bulharštině a běloruštině je Koleda. Ve většině slovanských jazyků pak koleda nebo koledování označuje rituální obchůzky. Mladí muži se na koledu při Kračunu přestrojili za zvířata nebo si navlékli různé strašidelné masky na obličej vyrobené z kůry, dřeva nebo kůže. Ve skupinách obcházeli vesnici, zpívali, hráli různé scénky a přáli v každém domě úrodu a štěstí. Od hospodyně za to dostávali jídlo, pití, ale i peníze. Koledovalo se od zimního slunovratu až do přísluní, tedy křesťanské tradice Tří králů.
Smyslem koledy bylo zahnat démony a ochránit před nimi ostatní lidi. Mladíci museli několik dní před koledou dokonce dodržovat i sexuální půst.
K nejdelší noci v roce, slunovratu, se však váží i další zvyky a tradice. Člověk nahlížel do budoucnosti, věštilo se, louskaly se ořechy (zdravé jádro znamenalo zdraví a hojnost, poškozené nebo vysušené nemoc, bídu ale i smrt). Dále se krájelo jablko, svobodné dívky mohly ve studni uvidět obraz svého budoucího ženicha a jiné.
Za zmínku ještě stojí, že ochranným božstvem pro tuto dobu je bůh podsvětí a stád Veles.
O možnosti zachování starého slovanského svátku až do dnešních dnů nemůže být vůbec řeč. Pod vlivem celkové christianizace Evropy nebylo myslitelné, aby se původní zvyky obyvatel jakkoliv dochovaly. I přesto si ale lid nenechal vzít úplně vše novými křesťanskými elitami. I ty brzy pochopily, že se jim nepodaří „pohanské“ zvyky vymýtit a zvolily jinou taktiku – překrýt původní svátky novými křesťanskými. A tak kněží vypočítali narození Ježíše právě na období Kračunu.
„Slunce je oslavováno jako bůh snad ve všech kulturách, které kdy na Zemi žily, neboť bez něj by opravdu nebyl život. Toto uctívání jiných bohů ovšem bylo trnem v oku křesťanství, které propagovalo jen boha jediného. Díky tomu se dnes většina křesťanských svátků časově kryje se svátky původními. Nejlepší taktikou je totiž využít sílu svého nepřítele. Než, aby se církev namáhala s tvorbou nových svátků, stačilo je jen přejmenovat a přemalovat staré zvyky, ostatní už zařídil čas, trocha represe a zapomnění,“ vysvětluje odbornice na slovanskou mytologii Martina Kalendová Kalendová.
Pravidelným oslavám slovanského Kračunu se dnes věnují například sdružení Rodná víra nebo Slovanský kruh.
