Jeho otec byl rukavičkářem v Praze a jeho matka pocházela z francouzské důstojnické rodiny. Ferdinand měl pět mladších sourozenců, druhorozený Karel (1872 v Praze – 1950 tamtéž) byl později znám jako spisovatel, dramatik, divadelní kritik a překladatel z němčiny a norštiny.
Na přání otce se Ferdinand vyučil rukavičkářem, ale v otcově dílně pracoval jen krátce, protože byl roku 1889 pro nesporný talent bez zkoušek přijat na pražskou akademii do krajinářské školy Julia Mařáka, kde působil až do roku 1894.
Věnoval se kresbě, olejomalbě i grafice. Jeho největším přínosem bylo zavedení pastelové techniky do krajinomalby, v níž byl uznávaným mistrem.
V roce 1903 se v Rudolfinu konala jeho první velká výstava, po níž následovala řada dalších. Hojně vystavoval nejen v Praze a v Čechách, ale také v celé Evropě.
Je autorem velké řady krajinomaleb, především z jeho milovaného Polabí, Vysočiny, Šumavy, ale i Prahy.
Staroboleslavské Polabí mladý malíř důvěrně znal – již jako středoškolák ho měl prochozené křížem krážem, přestože maloval hodně v Praze a hodně cestoval (už profesor Mařák ho posílal na prázdniny ke knížeti Sanguzskovi na Volyň, aby mu učil dcery, a s celou rodinou pak cestoval po Evropě), nejvíce si zamiloval Polabí s jeho tehdy ještě nedotčenou přírodou. Z Brandýsa pocházela i jeho první manželka Marie Chourová, s kterou se znal ještě z výletů do Záp v dětství.
V roce 1897 Engelmüller založil vlastní soukromou malířskou školu. Výuka probíhala v malířově atelieru. Mezi Engelmülerovy žáky patřil například Otakar Nejedlý, krátce školu navštěvovali i Václav Špála a Willi Nowak. Engelmüllerova malířská škola vychovávala a připravovala adepty ke studiu na pražskou malířskou Akademii až do roku 1918.
Engelmüller měl první atelier na Smetanově nábřeží v domě zvaném „Bellevue“, kde měl ateliér i Oskar Kokoschka (1886 v Pöchlarnu, Rakousko – 1980 v Montreux, Švýcarsko), když v roce 1934 uprchl z Rakouska do Prahy před nastupujícím nacismem; ateliér později převzal malíř Jiří Trnka.
V roce 1916 se přestěhoval do domu č. 177 v Loretánské ulici (Hrzánský palác), kde rozšířil svoji malířskou školu a každoročně pořádal velké výstavy ve prospěch hladovějících dětí.
V listopadu 1922 vyšel první sešit jeho díla Cesty k malířskému umění. Celé toto úctyhodné dílo vyšlo později knižně v mnoha vydáních.
V roce 1923 Engelmüller začal pociťovat zdravotní problémy. Aby se zotavil, odjel do Staré Boleslavi. Jeho zdravotní stav se však nadále zhoršoval a tak byl převezen zpět do Prahy.
Dne 29. září 1924 malíř ve svém bytě na Hradčanech zemřel. Jako příčinu úmrtí jsme v matrice nalezli zkornatění tepen.
Pohřben byl na Olšanech, jeho hrob je momentálně v programu adopcí.
Zdroje: Wikipedie; Jiřina Janišová, Lucie Večerníková, Národní galerie Praha; Život po životě
