Konkrétně se jedná o dům U osla v kolébce s adresou Jánský vršek 8, Praha 1 – Malá Strana, kde dnes sídlí hotel orientovaný na turistickou klientelu a Muzeum alchymistů a mágů staré Prahy. Podle Památkového katalogu Národního památkového ústavu se jedná o renesanční městský dům, ke kterému byla v baroku přistavěna boční křídla. První zmínka o něm pochází z roku 1577, kdy se o něm píše jako o součásti sousedního domu Velikovského. Nejzajímavější na něm je věž, v níž Kelley údajně laboroval, a rozsáhlé podzemí, které sahá, resp. mohlo sahat, až bůhví kam.
Z druhé strany víme, že magistr Kelley mohl v Českém království začít získávat nemovitosti až poté, co získal tzv. inkolát, tj. stal se právoplatným obyvatelem království. Spolu s inkolátem byl i nobilitován, tj. získal šlechtický, konkrétně v tomto případě baronský titul od císaře Rudolfa II. O tom, že se tak stalo, se ve svém dopise zmiňuje jeho starší kolega John Dee 20. srpna 1589.
Podle Vladimíra Karpenka a Ivana Purše, jak tito autoři uvádějí v knize Alchymie a Rudolf II., Vilém z Rožmberka Kelleymu po inkolaci daroval hrad Liběřice spolu s vesnicí a statkem Novou Libní s devíti vesnicemi. Alchymista se v té době také podruhé oženil, a to s Johanou Westonovou, vdovou z Mostu. Z jejího věna potom roku 1590 kromě rozsáhlých majetků v Jílovém (pivovar, mlýn, 12 usedlostí a nedalekou tvrz Hrádek) zakoupil v Praze dva domy, z toho jeden na Dobytčím trhu (Mladotovský palác, tzv. Faustův dům). Druhý dům není blíže specifikován.
Petra Chourová potom ve své diplomové práci Alchymista Edward Kelley aneb příběh jednoho „Engellendra“ konstatuje: „Po prvním propuštění z vězení se však zřejmě přestěhovali do domu na Jánském vršku, ke kterému se rovněž váže řada pověstí. Není známo, že by tento dům byl v Edwardově vlastnictví.”
K tomu muselo dojít v období přibližně od 15. října 1593, kdy byl Kelley propuštěn ze svého prvního vězení, a 1. listopadem roku 1597, kdy byl uvězněn podruhé. Od zakoupení domu v roce 1590 jej mohl užívat jen do svého prvního zatčení, k němuž došlo v květnu 1591 kvůli tomu, že v souboji zabil Jiřího Hunklera. Podruhé byl Kelley uvězněn pro dluhy. Dům musel být v té době de facto novostavbou v těsném sousedství kostela Sv. Jana v Oboře, který byl po josefínských reformách přestavěn na obytný dům. U kostela se nacházel i dnes již zrušený hřbitov.
Přestože se tedy traduje, že Edward Kelley tento dům na Jánském vršku vlastnil, neexistuje pro toto tvrzení žádný faktický podklad. Dokud se jej nepodaří najít, budeme se muset smířit s tím, že se jedná jen o domněnku anebo krásnou legendu. Jisté je ale jedno. Kelley určitě nemohl laborovat ve věži, kde je dnes umístěna expozice Alchymistů a mágů staré Prahy. Z jednoho prostého důvodu. Na Langweilově modelu Prahy z let 1826 – 1837 tento dům žádnou věž nemá, na jejím místě najdeme jen komín (viz obr.). Musela být tedy postavena později. Kdyby ji však dnes navštívil, určitě by měl radost.
A možná by ho i pobavilo, jaká pověst se dnes o něm vypráví: Domu z doby Rudolfa II. vévodí upravený dvůr, kde se nachází pozoruhodná barokní věž s prastarým, dřevěným, točitým schodištěm. Zde, vysoko nad střechami okolních domů, měl mít svou tajnou alchymickou dílnu proslulý magistr Edward Kelley. Ten měl již v rodné Anglii rozpory se zákonem. Po tom, co údajně padělal úřední listiny a katem mu byli uřezány obě uši, skrýval svou hanbu pod dlouhými vlasy.
Pověst praví, že jedna mladá matka, volající na Kelleyho ze dvora o pomoc pro své nemocné dítě, zahlédla při náhlém poryvu větru, že má uřezané uši, a Kelley z jejího výrazu poznal, že jeho tajemství je prozrazeno. Ve zlosti svými kouzly přičaroval dítěti v kolébce oslí uši, ale matka své dítě vroucí modlitbou k Panně Marii zachránila a hrozných uší zbavila.
