Po maturitě na místním gymnáziu se Gregor Strasser od roku 1910 živil jako drogista ve vesnici Frontenhausen až do začátku první světové války, kdy musel narukovat. Během služby v armádě se vypracoval do hodnosti nadporučíka (vyšší, než měl svobodník Hitler) a byl vyznamenán Železným křížem I. a II. třídy, stejně jako Hitler.
Po válce od roku 1918 pokračoval ve studiích na Friedrichově univerzitě v Erlangenu a v roce 1919 vstoupil do krajně pravicové polovojenské organizace „Freikorps“ vedené Franzem von Eppem. Cílem skupiny bylo potlačit komunismus v Bavorsku. V roce 1920 si našel práci jako lékárník v Landshutu a téhož roku se zúčastnil neúspěšného Kappova puče. Jednalo se o pokus o převrat ve snaze obnovit monarchii. V téže době jeho bratr Otto působil v sociální demokracii. Mezi souvěrci byl vždycky nápadný svou vyšší a mohutnější postavou.
Poté vstoupil do nově vzniklé Nacionálně socialistické německé strany dělnické (NSDAP), kterou pomáhal založit. Podle pozdějšího zákona ze dne 1. 12.1933 se tato strana stala jedinou politickou organizací německého národa a nositelkou světového názoru nacionálního socialismu. Strasserovy vůdčí vlastnosti – impozantní osobnost a bezmezná organizační energie, byly ihned rozpoznány a Strasser byl záhy jmenován oblastní hlavou stranické milice SA v Bavorsku. V listopadu roku 1923 se účastnil neúspěšného pivního puče. Spolu s Hitlerem a dalšími byl odsouzen k patnácti měsícům vězení a malé pokutě, po několika týdnech však byl propuštěn, protože byl zvolen členem Bavorského zemského sněmu za nacionálně socialistickou stranu.
V prosinci roku 1924 získal Strasser křeslo v Reichstagu a později se stal členem Německé svobodné strany, která sloužila jako náhrada za NSDAP, která byla po nepodařeném puči zakázána. Strasser v ní působil do prosince roku 1932.
Když byla NSDAP znovu založena, stal se Strasser prvním gauleiterem (vedoucím župy) pro Bavorsko od roku 1928 do roku 1929. Poté se stal vůdcem propagandy a organizačním vůdcem. Když roku 1931 spáchala sebevraždu Hitlerova neteř, k níž měl Hitler hluboký vztah, nechtěl se od něj Strasser ani na krok vzdálit, protože měl obavy, že se Hitler zabije.
Na Německo silně dopadla hospodářská krize, vzrostla nezaměstnanost a ve volbách roku 1930 dosáhla NSDAP 18,3 % hlasů (oproti 2,6 % v roce 1928), takže se stala druhou nejsilnější stranou. Strasser na tom měl značný podíl. V srpnu 1932 nabídl kancléř Franz von Papen z podnětu prezidenta Hindenburga Hitlerovi funkci vicekancléře, což Hitler odmítl, protože by ve vládě „hrál druhé housle“.
Značný podíl na tomto úspěchu NSDAP měl také její hlavní „tiskový orgán“ a symbol, noviny „Völkischer Beobachter“, které roku 1944 dosáhly nákladu 1,7 milionů výtisků. Zasadili se o to hlavně členové strany, kteří osobní návštěvou získávali předplatitele. (U nás to bylo „Rudé právo“, hlavní tiskový orgán Komunistické strany. Každý člen strany musel předkládat funkcionářům základní organizace KSČ jednou za rok ústřižek potvrzení Poštovní novinové služby, že tento deník má řádně předplacený. Výmluvy typu, že si ho kupuje samostatně, nebyly uznávány. To samo o sobě svědčilo o „hlubokém“ přesvědčení tehdejší členů.)
Programové a osobní soupeření s Adolfem Hitlerem se vyostřilo v prosinci roku 1932, když říšský kancléř Kurt von Schleicher nabídl Strasserovi vicekancléřství a úřad pruského ministerského předsedy. Von Schleicher doufal, že se tím NSDAP rozdělí a že se Strasser později připojí k von Schleicherově Národní konzervativní straně, a že tak Hitlera politicky zničí. Hitler však na schůzi poslanců NSDAP Strassera ostře napadl, obvinil z bolševismu a donutil jeho příznivce, aby se ho výslovně zřekli. Na rozdíl od Strasserova asistenta Goebbelse, který se k Hitlerovi přidal, zdrcený Strasser se vzdal všech stranických funkcí a začátkem roku 1933 i poslaneckého mandátu a z politiky se zcela stáhl.
Jeho bratr Otto emigroval do Prahy, což nabídl i Gregorovi, ten však odmítl. Otto v Praze založil ilegální organizaci Černá fronta, přežil několik atentátů zorganizovaných Gestapem a v roce 1939 včas emigroval do Kanady. Zemřel v roce 1974 v Mnichově.
Gregor Strasser v té době přerušil své politické kontakty a chtěl se vrátit ke svému původnímu farmaceutickému povolání. Počátkem roku 1934 se dokonce zdálo, že ho Hitler chce vzít na milost – vyznamenal ho zlatým odznakem NSDAP a 13. června mu nabídl funkci ministra hospodářství. Strasser si ovšem chtěl vymínit, že ve vládě nebude Göring ani Goebbels, což Hitler nepřijal.
Byl to Hitlerův poslední pokus, jak Strassera získat na svou stranu. Strasser špatně odhadl situaci, nepředpokládal, co také může po tomto odmítnutí následovat. Jak moc se asi divil, když byl 30. června 1934 spolu s dalšími funkcionáři berlínské NSDAP zatčen a uvězněn?
Během stranických čistek, známých jako „Noc dlouhých nožů“ (Langmessernacht) byl v berlínském vězení Gestapa tentýž den popraven zastřelením. Poprava se však nevyvedla, smrt nenásledovala okamžitě, možná i schválně. Na rozkaz generála SS Reinharda Heydricha v duchu myšlenky „Zrádci musí trpět.“ Strasser nedostal kulku z milosti a hodinu umíral, než vykrvácel. Není jasné, jaké zrady konkrétně se Heydrich ze Strasserovy strany obával, rozhodně jí však jednou provždy předešel. Noc dlouhých nožů byla ovšem především zaměřena proti Ernstovi Röhmovi a jeho SA (Sturmabteilung). Hitler ho podezíral z toho, že připravuje puč a chce ho svrhnout. Celkový počet obětí této čistky není známý, uvádí se stovky, ale i tisíce popravených.
Není známo, zda Strasser byl zavražděn na Hitlerův osobní rozkaz, za to Göring a Himmler se na zařízení jeho likvidace podíleli zcela jistě. Strasserova mrtvola byla 3. července převezena k úřední pitvě a zpopelněna. Urnu předal Himmler osobně Strasserovu bratru Antonovi. Ostatně obdobným způsobem postupoval Stalin proti svým blízkým spolupracovníkům, kteří se ocitli v jeho nemilosti, a dokonce se s patologickou radostí zúčastňoval jejich pohřbů, někdy nesl i rakev a pronášel smuteční projev. Strasser, který podobnými patologickými rysy zřejmě netrpěl, je ani nedokázal vidět u lidí kolem sebe a právě to se mu stalo osudným.