mapa regionů
zavřít mapu
Historickým městem roku 2020 v Libereckém kraji se stala Dubá na Českolipsku. Porota ocenila, jak se město se 1700 obyvateli péči o městskou památkovou zónu věnuje. Dubá bude kraj reprezentovat v celostátním kole soutěže. Informoval o tom Národní památkový ústav. Na druhém místě skončil loňský vítěz Nový Bor, třetí je Jilemnice, která už ocenění dříve získala.
„Město Dubá je nováček v soutěži, proto je pro nás příjemným překvapením rozsah péče o městskou památkovou zónu. Nadprůměrný je lidský potenciál se zastoupením odborníků a samozřejmě také péče o památky i mimo zónu. To vše se projevuje také v komunikaci a spolupráci se soukromými vlastníky památek, kterým Dubá předala, jak avizovala, 100 procent z dotací programu,“ zhodnotila počiny Dubé komise.
Obnovou prošlo například Masarykovo náměstí, kde bývala dříve velká nevyužitá travnatá plocha. V současnosti je náměstí v centrální části vydlážděné a mohou se zde pořádat trhy nebo jiné kulturní akce. Dále byly přidány záhony trvalek, které zpříjemňují centrum Dubé.
Velmi podstatnou rekonstrukcí prošla bývalá sušárna chmele. „Obnovená sušárna chmele v Dubé se stala dokonce vítězem krajského kola soutěže Památka roku 2020,“ dodal člen komise Václav Němec. Tím postoupila do celostátního kola soutěže. Cena je udělována za nejlepší projekt a realizaci obnovy movitých i nemovitých věcí, které mají významné památkové, architektonické nebo urbanistické hodnoty a jsou nositeli specifického charakteru prostředí, nicméně nemusí být kulturními památkami dle zákona.
V rámci Čech bývalo Dubsko jednou ze tří významných oblastí pěstování chmele – bylo zde přes 10 km² chmelnic. Od třicetileté války se pěstování chmele rozšiřovalo a kulminovalo koncem 19. století, kdy se v Dubé konaly chmelové trhy, sídlil puncovní úřad, který mimo jiné hlídal původnost zdejší odrůdy chmele „Dubský zeleňák“, a prosperita odvětví znamenala i všeobecný rozvoj města. V době největšího rozmachu pěstování chmele v oblasti bylo ve městě podobných sušáren šest, dnes zůstala jediná.
Dle dendrochronologických analýz byla sušárna chmele v Dubé postavena okolo roku 1868. Velmi zajímavý a neobvyklý je kruhový tvar věží a jejich kopulové zaklenutí s kruhovými komíny. V těchto věžích probíhalo sušení na kovových sítech – pravděpodobně pomocí přímého vytápění. Tento typ sušáren byl velmi rozšířený v Anglii (oasthouses).
Největší a v podstatě jedinou významnou stavební změnu prodělala sušárna v roce 1889, přístavbou celého nového objektu byla významně rozšířena severním směrem. V dalších letech již sušárna pouze měnila majitele. Někdy po roce 1923 se ale zřítila kopule severní válcové věže a byla nahrazena dřevěnou jehlanovitou konstrukcí.
Po znárodnění se sušárna stala majetkem Hospodářského družstva skladištního a výrobního v Dubé a poté Státního statku Dubá, který ji využíval jako výkrmnu brojlerů. Stavba byla postupně zbavována původních výplňových prvků a zařízení a podléhala utilitárním technicistním úpravám. Dřevěná střecha severní válcové věže se v 70. letech postupně zřítila a zároveň zničila sušící rošt nad prvním podlažím věže. Sušárna ještě další čtyři roky dále chátrala, než byl zpracován v SÚRPMO Praha projekt na statické zajištění unikátních sušících věží a na rekonstrukci severní kopule. Tento projekt se ale nepodařilo realizovat celý a byly pouze dozděny koruny zdí obou věží, jejich plášť byl zvenčí omítnut, bobrovkami byla pokryta římsa jižní věže a severní věž byla pouze provizorně přikryta lepenkou.
Postupem času bylo povětrnostními vlivy zdivo narušeno rozsáhlými kavernami a zděné štíty hrozily zřícením. V tomto stavu sušárnu získalo v 90. letech město Dubá. Byl vypracován projekt obnovy, ale finanční prostředky se stále nedostávaly. V roce 2013 se provedly alespoň terénní úpravy, které snížily terén v okolí sušárny na někdejší úroveň, někde až o tři čtvrtě metru. Rozsáhlejší stavební práce ale začaly až v roce 2017, kdy se díky dotacím z Programu záchrany architektonického dědictví Ministerstva kultury a z Libereckého kraje začalo s odvodněním okolí sušárny. Následného roku se zajišťovala statika objektu. Pokračování rekonstrukce v roce 2019 bylo v podobě rozsáhlých oprav krovu, kompletní výměny střešní krytiny a obnovy komínů i párníku hranolové sušící věže. Architektonicky zajímavá, třívěžová silueta sušárny byla konečně obnovena roku 2020 zastřešením střední sušící věže zmíněnou jehlanovitou střechou s párníkem. Další stavební obnova už bude probíhat jen v interiérech.
Teprve po realizaci těchto etap stavební obnovy bude objekt schopen bezpečného návštěvnického provozu. Už dnes je okolí sušárny upraveno jako parkový prostor, jehož součástí je tematická sochařská výzdoba i malá chmelnice, kde jsou postupně vysazovány řízky Dubského zeleňáku, který se dosud nachází v remízkách a u plotů zahrad. Výsledkem prací má být sezónní kulturní zařízení, které bude obsahovat stálou expozici o chmelařství a dalších fenoménech zdejšího regionu, mohou zde hostovat výstavy, sušárna se stane místem pro prezentaci poměrně bohaté spolkové činnosti ve městě a „letní scénou“ pro pořádání koncertních a divadelních představení i festiválků. Sušárna je též ideálním východiskem turistických tras do okolí a její (sezónní) provoz bude přizpůsoben i tomuto účelu.
Jako mnoho památkových objektů, ani sušárna chmele v Dubé nepostrádá legendu, byť vychází z písemně zachycené skutečné události: Nedaleko sušárny stojí socha svatého Prokopa, kde se stal zločin, který inspiroval Karla Hynka Máchu k sepsání Máje. Poblíž dnešní sochy mladík Hynek (Ignác) Schiffner v roce 1774 utloukl odřezkem chmelové tyče svého otce, který nepřál synově lásce k dceři sedláře. Otcovrah pak byl popraven v Mladé Boleslavi lámáním v kole (poslední poprava tímto způsobem v Čechách vykonaná). Skutečný příběh se stal právě na chmelnici v Dubé. Mácha příběh uchopil a pouze jej přenesl pár kilometrů k Máchovu jezeru, ponechal dokonce některá jména.
Dubá má více než 750 let dlouhou historii, první zmínka o městě pochází z roku 1253. Na jejím území je více než 80 objektů zapsaných na seznamu kulturních památek. V roce 2020 město na obnovu své unikátní památky proinvestovalo 2,88 milionu korun, z toho byla dotace z Libereckého kraje 800 tisíc a dotace Ministerstva kultury 1,2 milionu; Dubá ze svých zdrojů dala na obnovu 885 tisíc korun.
Zdroje: Irena Žalovičová, Lucie Matysová, Petr Kmínek, Dubáček
