Liberecká zoo i nadále pokračuje v rozšiřování kolekce chovaných zvířat o nové zajímavé druhy. Po ocelotech, pásovci nebo osinácích letos návštěvníkům představuje další nové jedince – tropické, více než 1 metr dlouhé ještěry dracény krokodýlovité. Novým domovem se jim stala zrekonstruovaná expozice v přízemí libereckého pavilonu tropů. Jedná se o mladé, čtyřleté sourozence. „Oba jedinci už začínají být pohlavně dospělí, a tak naší snahou bude v rámci spolupráce s evropskými zoo jednoho z nich brzy vyměnit a vytvořit chovný pár, “ říká zooložka Petra Hnidová.

V expozici, která před nimi patřila krokodýlovi čelnatému, nebudou samy. Sdílí jí společně s želvami krátkokrčkami novoguinejskými a během několika dní přibudou i ryby krunýřovci, se kterými dracény obývají stejné životní prostředí i ve volné přírodě.

Nejdlova liberecká socha „Po válce“ se přestěhovala na důstojnější místo

Dracéna krokodýlovitá získala své druhové jméno díky velkým a tvrdým šupinám, které připomínají kůži krokodýla. Ty jí slouží jako ochrana před predátory, mezi které patří především jaguáři, hadi a krokodýli. Tento až 1,3 metru dlouhý ještěr má zeleně zbarvené tělo s mohutnou červenou nebo oranžovou hlavou, což bývá patrné obzvláště u samců. Žije poblíž vodních toků a v mokřadech tropických deštných lesů Jižní Ameriky. Dracény v přírodě loví bezobratlé živočichy, a to především plže s ulitou. Pochutnají si ale i na škeblích, racích a občas i želvách, díky silným plochým zubům umí rozdrtit jejich tvrdé skořápky, ulity a krunýře.

Divoce žijící populace dracén je stabilní a není v současné době v bezprostředním ohrožení. V minulosti byla ve velkém lovena pro využití kůže v oděvním průmyslu. Tento komerční lov je ale od 70. let minulého století v Amazonii zakázán.

Bývali tu četníci i galerie. Teď liberecký Liebiegův palác hledá nový smysl své existence