Svým vzhledem a typem byl přímo předurčen pro role kladných a romantických hrdinů v historických filmech, jakými byly např. Ruy Blas (1947), Hrbáč (1959), Kapitán (1960), Kapitán Fracasse (1961), Hrabě Monte Christo (1953) nebo Železná maska (1962).
Trochu jinou hereckou polohu od něj vyžadovala jeho dvojrole ve filmové komediální trilogii o Fantomasovi – Fantomas, Fantomas se zlobí a Fantomas kontra Scotland Yard (1964 – 1967), kde ztvárnil neohroženého novináře Fandora a zároveň i jeho protihráče, zloducha Fantomase. Mnohé filmy, v nichž Jean Marais hrál, byly uvedeny i u nás a získaly si velkou oblibu, na divadelních prknech mohl Jeana Maraise z jeho českých fanoušků spatřit jen málokdo. Méně se proto ví, že byl rovněž dlouholetým členem Comédie Française. Divadlu také dával on sám přednost. V roce 1996 byl vyznamenán řádem Čestné legie (Legion d’Honour). Malířství a sochařství se věnoval spíše jako svému koníčku. Je autorem jednoho baletu, knihy svých vzpomínek a knihy pohádek pro děti.
Z pozdějších informací víme, že Jean Maraise byl homosexuál, ale že nejprve tuto svou orientaci tajil. Jeho životním partnerem byl dlouhou dobu Jean Cocteau (1889 – 1963). Ten se z francouzských umělců k homosexualitě přiznal jako vůbec první, měl ale i vztahy se ženami. Setkání s Cocteauem v roce 1937 se stalo výrazným zlomem v Maraisově umělecké kariéře. Cocteau pro něj napsal hlavní role v několika svých divadelních hrách (Král Oidipus, Strašní rodiče, Rytíři kulatého stolu) a rovněž ve svých filmech, které buď režíroval – Kráska a zvíře (1945), Dvojhlavý orel (1947), Strašní rodiče (1948), Orfeus (1950), Orfeova závěť (1959) nebo k nim napsal scénář, mimo jiné na příklad Věčný návrat (1943). S Jeanem Maraisem spolu žili až do Cocteauovy smrti, tedy 26 let. Dnes je vztah Maraise a Cocteaua vnímán homosexuální komunitou jako prototyp správného gay páru.
Přesto v roce 1942 došlo ke „krycímu“ manévru, když se dokonce s Cocteauovým požehnáním Jean Marais oženil s herečkou Milu Parélyovou (1917 – 2012). Manželství zůstalo bezdětné a skončilo po dvou letech.
Jean Marais svého osudového životního partnera přežil o mnoho let, zemřel 8. listopadu 1998 v Cannes na zápal pohrudnice. Do hereckého důchodu odešel v roce 1973 a následující roky trávil ve svém domě nedaleko Cannes, kde se věnoval malířství a sochařství. Jeho životním krédem bylo, že je tak rád šťastný, že všechno negativní prostě přehlíží.
