-6℃
Dnes je 23. únor , svátek má Svatopluk

Lidé jsou zbytečně zakletí v dětství, říká mág Raven Argoni

„Největší potíže v současné době mají lidé všeobecně s komunikací. Nedovedou se domluvit, nedovedou nebo ani nechtějí jeden druhého pochopit. Nebo by se spíše dalo říct, že co se týká komunikace s ostatními, zůstává většina lidí zakletá v dětství,“ uvedl pro Náš REGION mág Raven Argoni. Sám o svém dětství mluví bez zábran, dokázal se s ním vypořádat.

Reklama

Narodil jste se jako neočekávané, respektive nechtěné, dítě. Co byste poradil dětem i rodičům v podobné situaci?

Řekl bych, že pro děti i pro rodiče je každá rada drahá, protože se prakticky nikdy nedá odhadnout, co je ve vztahu rodič – dítě nebo vychovatel – dítě pro kteroukoliv stranu „špatné“, „stresující“, „negativní“ nebo naopak „dobré“, „výborné“ či „přínosné“. Stejně tak když se mluví o někom v tom smyslu, že měl nebo má těžké dětství nebo má „trauma z dětství“, tak v podstatě nevím o nikom, koho bych znal a kdo by nějaké viditelné nebo prokazatelné trauma měl, ani vlastně nevím, čím by se takové trauma mělo projevovat. Pokud by to měla být nespokojenost, chmurná nálada, negativní myšlení, škarohlídství, touha po pomstě, pocit, že někomu dlužím pár facek, tak takové trauma máme už od přírody a od dětství asi všichni, protože mi to spíše připadá jako součást povahy nebo charakteru.

Jaké povahy? České?
Neříkám českého charakteru, abychom se teď všichni, co máme české občanství, hluboce zastyděli, ale spíše obecně lidského charakteru. Pokud bychom k tomu ještě přidali závist a podceňování ostatních, tak už mám dojem, že se kolem výše uvedené charakteristiky objevuje blikající kruh hvězdiček Evropské unie. Pokud něco hodnotím jako „těžký“ nebo nepříliš užitečný vklad do života, je to nedostatek zdraví nebo přímo nemoc. To nejcennější, co člověk dostane do vínku na celý život, je jeho vlastní tělo, a pokud se jedná o zdravé tělo, tak si můžeme hrát na hrdiny a můžeme poučovat ostatní, popřípadě jim vysvětlovat, co mají podle našeho názoru dělat, aby měli také zdravá těla, a co na rozdíl od nás dělají špatně. Smutné je, že existuje hromada věcí, které se nedají naučit, přestože se nás spousta lidí snaží přesvědčit, že nás to naučí.

Co třeba?
Nikdo nás nemůže naučit, jak si zvýšit IQ, jak správně komunikovat s ostatními, jak rychle běhat, jak hrát geniálně šachy, jak skládat chytlavé melodie, jak vyrůst do dvoumetrové výšky ani jak rychle psát na klávesnici počítače nebo vymýšlet zajímavé příběhy a stát se druhým Hemingwayem nebo druhým či třetím Karlem Čapkem. Když budeme bádat ještě více do hloubky, abychom zjistili, co všechno se nedá naučit, možná skončíme u konstatování, že naučit se v podstatě nedá nic, snad jen ty nejzákladnější základy komunikace, abychom dokázali zařvat, když nás něco bolí nebo když něco nechceme, popřípadě máme hlad. Všechno ostatní, včetně účinné argumentace a vtipného žonglování s důkazy, se skrývá v obrovské krabici s nápisem NADSTAVBA, z čehož i současně plyne, že neexistuje jakákoliv rada, platná pro všechny, která by začínala slovy, podívejte se, pokud se vám stane, že zjistíte, že jste nechtěné dítě, z čehož můžete při svých dalších úvahách vycházet, tak podle současných, platných zákonů můžete za a, za b, za c… a dosáhnete v životě všeho, čeho jste dosáhnout chtěli, a možná na tom budete ještě lépe než všechny chtěné děti dohromady.

Váš otec se nechtěl ženit. Co o tom víte z vyprávění?
Z vyprávění vím, že můj třiadvacetiletý otec se nejenže nechtěl ženit, ale ani starat o žádnou rodinu, cizí ani vlastní, a tak ho moje budoucí matka pozvala na návštěvu pod nějakou záminkou či příslibem bůhví čeho (měla dost bujnou fantazii). A jak vešel na náš statek, kde moje máti bydlela, tak se za ním zabouchla vrata, pár frajerů po něm skočilo, navlékli jej do svatebního a rovnou na prasečím dvorku za radostného povykování davu rozjařených svatebčanů jej v přítomnosti všech příbuzných z matčiny strany a za vydatné pomoci katolického kněze oženili, sezdali čili navlékli do chomoutu, zatímco moje matka se zvesela řehtala jak houpací kůň a měla radost, jak na pobledlého Františka ona a její rodina vyzrály. Upřímně řečeno, kdybych byl v kůži svého otce, asi bych se z toho nijak zvlášť neradoval a stejně tak, kdybych byl v kůži své matky, což jsem už v podstatě částečně byl, též bych se neopájel pocitem seberealizace.

Takže jim vlastně rozumíte…
Otec chtěl dělat kariéru a taky si chtěl ještě nějakou dobu hrát na nerozhodného motýla, poletujícího z objektu na objekt v davu roztoužených samiček, a matka se cítila být umělkyní, na kterou čekají v Praze na Barrandově kamery s naleštěnými čočkami a následně i hodnotné ceny za nenapodobitelné umělecké výkony. A teď najednou vdavky, rodina a v břiše roste mimozemšťan, který bude chtít zanedlouho ven. Kdo to zažil, ví, o čem mluvím, kdo to nezažil, může radit, protože jinak by mu slova vázla na zsinalých rtech. A věřte mi, že mnoho dětí se rodí s nálepkou, kterou vidí hlavně jejich rodiče a na níž je tučným písmem napsáno PRŮSER. Karty jsou rozdány, a jak bude probíhat další hra, to už záleží na jednotlivých hráčích, ale vzhledem k různosti povah a k četnosti jejich kombinací, variací a permutací se může do reality promítnout nekonečné množství parciálních i finálních možností a výsledků.

FOTO: Ravin Argoni

Ravin Argoni - titul – foto archiv Ravin ArgoniRavin Argoni - 2 foto archiv Ravin ArgoniRavin Argoni - 3 foto archiv Ravin ArgoniRavin Argoni - 4 foto archiv Ravin ArgoniRavin Argoni - 5 foto archiv Ravin Argoni

Jak se k vám rodiče chovali?
Moje máti měla celý život dojem, že má křídla a já jí bráním v rozletu, protože s balvanem na krku se létá dost těžko. Asi měla pravdu, i když já sám jsem to nechápal až tak jednostranně, jak to ona sama podávala. Ohledně jejího vztahu ke mně jsem jí nikdy nic nevyčítal, pouze jsem přemýšlel o situaci, do které jsme se, nikoliv mojí vinou, dostali. Svého otce jsem nikdy nepochopil. Málokdy jsem ho viděl střízlivého, neustále zapíjel žal, ani nevím pořádně z čeho. Nikdy jsme se nebavili o něčem přínosném nebo užitečném, nikdy mi nic nevysvětlil ani mě nikdy nikam nevzal, jako třeba na fotbal, na koupaliště, do kina, na nákup nebo na jakýkoliv výlet, sport, projížďku na kole ani na procházku se psem, pořád jenom jako kolovrátek dokola něco opakoval, například, měl bys už jít k holiči (vlasy jsem měl asi tři centimetry dlouhé), tak kdy tam půjdeš? Já na to, že třeba hned, ale musím ještě napsat domácí úkol, on zase, no hlavně, abys nezapomněl na toho holiče, já zase, máti chtěla pomoct s nákupem, a fotr, kdyby tě cestou zdravili holiči, tak se tomu nediv, už to máš hrozný, já zase po chvíli, tak já půjdu, a on, běž k tomu holiči rovnou, abys na to nezapomněl. Večer jsme se potkali třeba u koupelny, už jsi byl u holiče? Takhle to šlo třeba dva dny za sebou.

Věnujete se osobnímu poradenství. V čem lidem radíte?
Největší potíže v současné době mají lidé všeobecně s komunikací. Nedovedou se domluvit, nedovedou nebo ani nechtějí jeden druhého pochopit. Nebo by se spíše dalo říct, že co se týká komunikace s ostatními, zůstává většina lidí zakletá v dětství. Mají své požadavky, něco po ostatních chtějí, ale nějak si neuvědomují, že už nejsou uprostřed své vlastní rodiny, která je upřímně obdivuje, ale jsou mezi ostatními dospělými lidmi, z nichž se každý snaží prosadit, často na úkor těch druhých, a právě proto se nemohou domluvit. Zcela běžně se setkávám s ženami, které se snaží řešit disharmonické partnerství, přičemž podstata disharmonie spočívá ve zjištění, že partner má svou vlastní vůli a svou vlastní osobnost, kterou nehodlá a většinou ani nemůže měnit. Muži často prožívají ve vztazích pocity zklamání, protože se kolem nich jak smyčky kolem krku stahují ženy, které se jim fyzicky nelíbí, a současně nedokážou zaujmout a udržet si potenciální partnerky, které je vzrušují. Nerozhodují peníze a v podstatě nerozhoduje ani charisma nebo osobnost sama o sobě, pokud ale člověk má potřebné vědomosti a dokáže jich využít, podaří se mu obklopit se lidmi, s nimiž může být spokojený až do konce svého života.

Ve dnech 2. a 3. března budete mít v Muzeu alchymie na Jánském vršku v Praze pásmo Magie života. O čem bude?
Magie života je pracovní název pro meditace, cvičení a rituály, které jsou schopny nám změnit život v tom smyslu, že se trochu pozastaví rychlost stárnutí, na všechno je potom více času, zvýší se přitažlivost pro pohlaví, které nás zajímá, výsledkem je, že nejsme v životě sami a máme partnerku nebo partnera, který nás zajímá, baví a je nám užitečný – a můžeme se snadněji něco naučit, co se potom dá na trhu práce nabídnout a „prodat“, zvítězíme v konkurenci, ani se o to nemusíme nějak zvlášť snažit. Vycházím z předpokladu, že lidí je už hromada a zazářit v dnešní společnosti přecpané mladými, dynamickými, efektními, efektivními a výkonnými exempláři je pomalu téměř nemožné. A od toho je právě magie se svými rituály (v podstatě by se dalo říct, že vlastně jde o psychologii a psychoterapii), aby nám pomohla prosadit se i tam, kde „už není místo pro staré“. Občas si dovolím trochu srovnávat, jak se „časy mění“, protože za mého dětství bylo na celém světě něco málo přes dva a půl miliardy lidí. Takže celá moje Magie života je hodně o „přežití v současné společnosti“.

Jaké barvy byste měli nosit? To poznáte podle Vašeho horoskopu

Plná skříň a stále nemáte co na sebe? Zjistěte, která barva k vám sedí podle horoskopu

Raven Argoni
Narozen 21. února 1948.
Absolvent střední školy v Novém Strašecí a pěti semestrů Vysoké školy chemicko-technologické v Praze 6.
Pět let pracoval ve výzkumu na VŠCHT, pět let v Krátkém filmu Praha – Jedna z možných cest, Fantazie pro všední den, Jablko pro Viléma Tela, Black out, Nečekané dědictví (s výtvarníkem Kájou Saudkem).
V letech 1982 až 1989 pracoval ve výzkumu pro holandskou firmu Fardem a německou firmu Helio (obalová technika pro firmu Mars, všichni známe sušenky Mars) a současně studoval tarotové karty, zaměstnán byl jako psychoterapeut, fotografoval (v podstatě pokračování práce u filmu), fotil pro Hustler a další erotické časopisy.
Od roku 1990 publikoval v různých časopisech, sepsal asi 60 menších publikací a větších knížek Magie života, Magie sexu, Věčný příběh, Kniha času, Astrální magie, Psychopat v rodině. Spolupracuje i s různými weby a časopisy.
Má dvě děti, syn je Němec, žije v Německu, dcera je Kanaďanka, žije v Kanadě, sám je potřetí šťastně rozvedený a žije v Praze 7.
Jeho životní vášně jsou chemie a alchymie, fotografie a film, magie, rituály, tantra, tarot, astrologie a psychoterapie nebo spíše psychoanalýza. Zčásti se současně živí jako spisovatel a copywriter.

Měly by být v Česku povinné volby? Prezident je pro, co si myslí řadoví politici?

Včera, 17:30
O životě v buddhistickém klášteře vyprávěla mniška Tenzin Palmo, jež se narodila v Praze, vystudovala...
Včera, 16:36
Za svůj oblouk vděčíš překonané krizi Lidská řeč je nekonečný vzdušný most V každém objeví...
Včera, 16:00
Komerční článek
Např. vysloužilou zářivku převezme každý odpovědný kolektivní systém zdarma, kdežto běžná odpadová firma si za...
Včera, 16:00
Východní komunistické cenzuře a nesvobodě padlo za oběť mnoho děl pocházejících ze Západu obecně a...
Včera, 15:27
Krajská hygienická stanice Středočeského kraje zkontrolovala v loňském roce 2 366 stravovacích zařízení, 141 dětských...
Včera, 14:00
Všichni jsme zvyklí na fakt, že pokud chceme psát esemesky a telefonovat, musíme mít v...
Včera, 14:00
Víte, co je to mýdlový sliz? Dá se to vyrobit doma. A dá se s...
Včera, 12:32
V Uměleckoprůmyslovém muzeu skončila v roce 2017 rozsáhlá rekonstrukce, která mimo jiné významně rozšířila výstavní...
Včera, 11:30
Vyprávěly se o něm hrozné věci, byl odsouzen k trestu smrti, nakonec zemřel v poklidu...
Včera, 10:00
Orthorexie je neznámá, přesto velmi častá, porucha příjmu potravy. Jedná se o člověka, který má...
Včera, 08:00
Novodobý termín, jehož kořeny však sahají do dávné minulosti. Co svět světem stojí, nebyla šuškanda...
Reklama