V letech 1873 až 1878 se učil historickou malbu na pražské akademii u profesorů Antonína Lhoty a u Jana Sweertse, ve studiu pokračoval na vídeňské akademii (1879–80) u Josefa Matyáše Trenkwalda.
Během studií se podílel na freskové výzdobě Votivního chrámu ve Vídni.
Přátelil se s Josefem Tulkou a Maxem Pirnerem, patřil ke generaci Národního divadla.
Vyšel z romantismu Mánesova ladění, postupně přešel k nazarenismu a secesi.
7. srpna 1882 se v kostele sv. Mikuláše ve Vršovicích oženil s učitelkou Marií Stehlíkovou z Kutné Hory (*1862). Většinu svého tvůrčího života působil v Praze.
Jeho rodina bydlela na Novém Městě pražském, často se stěhovali, nejdéle pobyli na adrese Na Slupi 12.
Se svojí ženou pak bydleli na adresách Vlkova 39 na Žižkově a Rumunská 15 v Královských Vinohradech.
Jenewein se uplatnil se jako ilustrátor (časopisy Paleček, Šotek, Zlatá Praha) a v letech 1890–92 jako profesor kreslení na Uměleckoprůmyslové škole.
Od roku 1902 vyučoval v Brně na Vysokém učení technickém, místo tu uvolnil Hanuš Schwaiger, který odešel na pražskou akademii.
V Brně bydlel na adrese Falkensteinergasse (dnes Gorkého) číslo 29.
Tady „žil úplně v ústrani, miluje jen trocha potulky v podvečer se svoji dobrou chotí po Obilním trhu nebo na žabovřeské silnici.“
Tady předčasně zesnul 2. ledna 1905, stižen mrtvicí.
„Jenewein po půl druhé odešel z techniky domů, kde na chvíli spočinul na pohovce. Mrtvicový záchvat o 3. hodině přetrhl nit života velikého toho umělce, básníka a myslitele, jehož čisté uměni, hluboké a opravdové zůstalo nedoceněno…“referovaly Lidové noviny o smutné události.
Byl pohřben v Kutné Hoře na hornickém hřbitově Všech Svatých, jeho hrobku vytvořil sochař Ladislav Kofránek.
V mládí se Felix Jenewein nesetkal s velkým pochopením pro svá tragická a katastrofická témata i temné barevné ladění.
„S neporozuměním setká se Jenewein ještě mnohokrát ve svém životě, až se uzavře sám do sebe. Ale neustoupí.“
Jeho umělecký názor byl doceněn teprve s nástupem secesního symbolismu.
Jeho největší monumentální realizací je výzdoba interiéru kostela Svaté rodiny ve Vídni na Neu-Ottakringu z roku 1898 (malba rodokmenu Kristova a apoštolů).
Stěžejním dílem je také šestidílný cyklus kartonů Mor, malovaný technikou kvaše, dnes je ve sbírce Národní galerie v Praze.
Známé jsou i jeho ilustrace k Erbenově Kytici a Čelakovského Ohlasům.
Město Kutná Hora zřizuje od roku 1993 Galerii Felixe Jeneweina (Palackého náměstí 5).
Galerie spravuje pozůstalost malíře Felixe Jeneweina, sbírku obrazů města Kutná Hora a postupně buduje sbírku současného umění.
Na jeho rodném domě v Barborské ulici číslo 23 připomíná Jeneweina pamětní deska.
Zdroje: Lidové noviny, 1904, 1905; Pestrý týden, 1945
