Malíř Paul Klee. O své technice říkával, že si čáry bere na procházku

19.12.2019
Fefík
Další fotky

Ačkoliv se Klee narodil ve Švýcarsku (*18. prosince 1879 v Münchenbuchsee u Bernu), měl německou státní příslušnost. Otec Hans byl Bavorák, matka Ida pocházela z Basileje. Kleeovi byli hudební rodina. Otec učil v Bernu hudbu, matka vystudovala na konzervatoři zpěv. Jako sedmiletý začal Klee se studiem hry na housle a brzy se natolik zdokonalil, že už v jedenácti mohl hrát v bernské filharmonii. Blízký vztah k hudbě mu zůstal po celý život – dlouho se nemohl rozhodnout, zda se stane profesionálním hudebníkem, nebo výtvarníkem.

V roce 1880 se rodina natrvalo usadila v Bernu, kde Klee maturoval na tamní Městské literární škole. Po maturitě, v roce 1898, se rozhodl, že se stane malířem a odjel studovat do Mnichova. Na první pokus se na tamní Akademii nedostal, zapsal se proto do soukromé školy.
Na mnichovskou akademii byl přijat v roce 1900. V Mnichově se seznámil s Vasilijem Kandinským, Alexejem von Jawlenským (1864 v ruském Toržoku – 1941 ve Wiesbadenu v Německu), Marianne von Werefkinovou neboli Verjovkinovou (1860 v ruské Tule – 1938 v Asconě ve Švýcarsku) a dalšími členy budoucí skupiny Der Blaue Reiter (Modrý jezdec).
Konzervativní způsob výuky však Kleeovi nevyhovoval a už roku 1901 akademii opustil.

Kandinskij byl jedním z aktérů největší revoluce v malířství od dob renesance. Spočívala v přechodu k abstrakci

V Mnichově se Klee od počátku pohyboval také v hudebních kruzích. Na jednom hudebním večeru poznal klavíristku Lily Štumpfovou (1876 – 1946). V roce 1901 se s ní tajně zasnoubil.
V letech 1903–1905 žil u rodičů v Bernu.
Obnovil své účinkování v houslové sekci tamního orchestru, psal divadelní kritiky a pracoval na sérii grafických listů s názvem Inventionen.
V roce 1905 odjel do Paříže, kde poznal díla impresionistů a Honoré Daumiera, kteří ho zaujali.
V září 1906 se s Lily v Bernu oženil. O rok později jim narodil syn Felix (1907 – 1990). V prvních letech manželství se Klee staral o domácnost i o syna, zatímco Lily živila rodinu hodinami klavíru.

První samostatnou výstavu měl Klee v roce 1910 v Muzeu umění v Bernu.
O rok později, když už žil v Mnichově, navázal znovu kontakty se členy umělecké skupiny Der Blaue Reiter – Modrý jezdec, ale také s Alfredem Kubinem (1877 v Litoměřicích – 1959, Wernstein am Inn, Rakousko), Franzem Marcem (1880 v Mnichově – 1916 ve francouzském Braquis) nebo Augustem Mackem.
V roce 1912 se 17 pracemi zúčastnil druhé kolektivní výstavy skupiny konané v Mnichově. Zároveň znovu navštívil Paříž a tahle cesta byla hodně důležitá – viděl obrazy Pabla Picassa.

Jeho umění bylo označeno za zvrhlé, nacisti mu zakázali malovat. Německý malíř Christian Rohlfs

Ve společnosti malířů Louise Moillieta (1880 v Bernu – 1962 ve švýcarském Vevey) a Augusta Macka (*1887 v německém Meschede) navštívil v dubnu 1914 Tunisko, které ho okouzlilo barevností.
„Barva se mne zmocnila; už se za ní nemusím honit, vím, že mě drží navždycky. To je smysl šťastného okamžiku: Barva a já jsme jedno. Jsem malíř,“ napsal si do deníku.
Přátelé postupně navštívili Tunis a Kairouan, město se stovkou mešit, kde všichni tři společně malovali.
Pro Kleea měl pobyt v Tunisu zásadní význam, do té doby byl vlastně kreslířem, který maloval pouze akvarely.
Pro Macka byly obrazy zde vytvořené jedny z posledních, protože za pár měsíců, 26. září 1914 ve francouzském Perthes-lès-Hurlus padl.

Povolávací rozkaz do světové války dostal Klee v březnu 1916, ve stejný den, kdy se dozvěděl o smrti svého přítele Franze Marca. Přičiněním otce a přátel ale nebyl poslán na frontu, nýbrž k rezervní jednotce, kde maloval maskování na letadla, pak byl v letecké škole písařem. Koncem roku 1918 se vrátil se do Mnichova.

Chtěl, aby červená zněla jako zvon, a když to bylo málo, přidal jí ještě víc a další barvy, než byl spokojen

Po první světové válce se Klee sblížil se surrealisty. Když v listopadu 1925 proběhla v pařížské Galerii Pierre první velká výstava malířů, kteří se k surrealismu hlásili, nechyběl mezi vystavovanými ani Klee. Klee ovšem, podobně jako také vystavující Picasso, se za surrealistu nikdy nepovažoval.

V květnu 1920 proběhla v mnichovské galerii Hanse Goltze jeho první retrospektiva, na níž představil 362 svých prací. Zároveň o něm vyšla první monografie z pera jeho obdivovatele Leopolda Zahna. Toho roku také dostal dopis od architekta Waltera Gropia, v němž ho žádal, aby nastoupil jako pedagog do jím založené školy Bauhaus ve Výmaru. Jeho syn Felix se stal nejmladším žákem téhle školy. (Felix se později stal výtvarníkem, historikem umění a divadelníkem.)

Malíř Josef Bašek bojoval celý život s tuberkulózou. Jeho obrazy jsou prodchnuté mlčenlivou melancholií

V Bauhausu, kde se opět sešel s Kandinským, byl Klee zařazen do sboru mistrů. Měl na starosti nauku o výtvarných formách. Zpočátku se Klee s ideovými cíli Bauhausu zcela identifikoval a přesídlil s ním do Dessau, V ediční řadě Bauhausu také publikoval některé teoretické práce.
Společně s Jawlenským a kolegy z Bauhausu Kandinským a Lyonelem Feiningerem (1871 v New York City – 1956 tamtéž) založil roku 1924 Modrou čtyřku, s níž vystavoval v USA. Časem ale začal cítit, že mu vytíženost v Bauhausu brání ve vlastní tvůrčí činnosti. Postupně výuku omezoval, v období let 1930/1 podal výpověď.

Jeho novým profesním působištěm se od podzimu 1931 stala akademie v Düsseldorfu, zde neměl tak velký úvazek.
Roku 1933 byl nacisty označen za „zvrhlého umělce“ a v květnu téhož roku byl na hodinu z akademie propuštěn. Jeho obrazy se nesměly vystavovat. Ještě v listopadu s manželkou a synem odjeli do Švýcarska a opět se usadili v Bernu.
V roce 1937 byla v Mnichově otevřená výstava Entartete Kunst (Zvrhlé umění), v níž nacistický režim vystavil obrazy umělců, kteří netvořili v duchu režimních estetických kritérií. Klee zde byl zastoupený 17 obrazy. V rámci akce, při níž bylo ze sbírek veřejných galerií odstraňováno vše, co odporovalo nacistickému vkusu, bylo státem zabaveno 102 Kleeových obrazů.

Na Kampě vznikne nové dílo Petra Síse Sametový most. Bude vyprávět příběh naší demokracie

V roce 1936 Kleeovi diagnostikovali progresivní sklerodermii.
Nemoc ho zpočátku zbrzdila, v posledních dvou rocích života však – v tušení blízkého konce – pracoval s velkou intenzitou. Kleeův styl se ale změnil. Podklad maleb a kreseb tvoří tlumené barvy, na nichž se nacházejí silné tmavé linie, obrazy mnohdy navozují atmosféru neklidu a vnitřního napětí.
Na jaře 1940 se Kleeův zdravotní stav zhoršil a malíř musel být hospitalizován.
Zemřel 29. června 1940 na klinice sv. Anežky v Muraltu – Locarnu.
Až po smrti manželky Lily byl v roce 1946 pohřben na Schlosshaldenském hřbitově v Bernu.

Kleeovo dílo nelze jednoznačně zařadit do žádného výtvarného slohu. Odráží se v něm vývoj malířství první poloviny 20. století – v podstatě každý –ismus, který vás napadne, plus abstrakce.
Jak rozmanité jsou jeho obrazy, tak různé jsou i techniky, které používal, velmi často je kombinoval na jednom obraze (temperu a olej, akvarel a kvaš nebo tuš). I podklady používal různé, jednou to byl obyčejný papír, jindy lepenka, někdy juta, jindy zase plátno, jeho invence a vynalézavost byla veliká.

V červnu 2005 bylo v Bernu otevřeno Kleeovo museum, které vlastní přibližně čtyři tisícovky jeho děl.

FOTO: Paul Klee

Paul Klee - 1 fPaul Klee - 1b gooPaul Klee - 1c mathilde a lily klee, felix, hans a ida klee, bern 08 wiPaul Klee - 2 wi (2)Paul Klee - 2b wikioo
Další fotky
Paul Klee - 3 pinterrPaul Klee - 4 kalendáře onePaul Klee - 5 čroPaul Klee - 6 ytPaul Klee - 7 ffPaul Klee - 7b wi VýstřižekPaul Klee - 8 ffffPaul Klee - 0 8 wccc

Zdroje: Paul Courthion: Lexikon moderního malířství, 1968; Wikipedie



Nepřehlédněte