Mečem ti hlavu setnu a obličej ti položím k zadku. I když výhružku kníže Břetislav nesplnil, trestal obzvlášť krutě

29.10.2019
Lukáš Mucha

Bílinský kastelán

Kdy se Prkoš narodil ani co dělal předtím, než se stal správcem bílinského hradu, nevíme. Soudobé kroniky o tom nemají žádné zprávy. Svých patnáct minut slávy prožil až jako zrádce, který se nechal uplatit německým císařem a pustil jeho armádu do země.

Silný český panovník

Velkou zkázu ale svým činem nezpůsobil. Na českém knížecím trůně totiž po mnoha letech domácích rozbrojů seděl zase jednou silný panovník. Břetislav I., desátý historický Přemyslovec, si vysloužil přezdívku podle antického nesmrtelného reka. Už v roce 1039 vtrhnul se svou armádou do Polska, vyplenil hnězdenský chrám a do Prahy převezl nejen ostatky nejslavnějšího muže z rodu Slavníkovců, mučednickou smrtí zemřelého svatého Vojtěcha, ale i slušný poklad. Podle dobového svědectví vezlo na sto vozů plno zlata, stříbra a drahého kamení. Není divu, že je v Praze čekalo bouřlivé uvítání.

Slavná chodská rebelie. Jak vznikla legendární glosa Lomikare, Lomikare, do roka a do dne

Válka s Němci

Tím však polské dobrodružství zdaleka neskončilo. Poláci si stěžovali v Římě u papeže. Marně. Potom se do věci vložil německý císař Jindřich III., jenž chtěl rozhodovat o konfliktech v regionu. Více však dychtil po kořisti, a proto vyzval Břetislava, aby mu ji vydal. Hrdý český kníže odmítl, a tak zažehl plamen války.

Němci vtrhli do země ve dvou proudech. Výkvět německého rytířstva pod vedením samotného císaře vpadl do přemyslovského knížectví u Domažlic. Tam však již čekal Břetislav se svou armádou a uštědřil Němcům krutou porážku. Druhý proud, saské vojsko v čele s vévodou Ekkehardem, zaútočil na severu, u hradu Bíliny. Zde byly pod vedením místního správce Prkoše připraveny pomocné pluky z Uher a hlavně celá moravská zemská hotovost.

Krutá smrt Marsya. Dramatický konec řeckého hudebníka inspiroval mnoho umělců

Krutý trest za zradu

Prkoš však zradil. Nechal se podplatit a své vojsko proti nepříteli nepostavil. Sasové proto lehce zdolali hraniční hory a několik dnů v zemi rabovali. Odtáhli až po porážce císaře, když Břetislav Ekkehardovi vzkázal: „Mečem ti hlavu setnu a obličej ti položím k zadku.“ Český kníže do Bíliny stejně musel. Nikoli však za německým vévodou, ale za svým poddaným.

Milost přišla po dvanácté. Polního maršála Russworma nezachránil před popravou ani jeho ochránce Rudolf II.

Rozhořčený vládce se rozhodl Prkoše za jeho zradu tvrdě potrestat – poprava měla proběhnout zvlášť brutálním způsobem. Kastelánovi bílinského hradu kat nejprve vyloupnul oči, poté uťal ruce i nohy a nakonec zkrvavené torzo Prkošova těla hodil do hlubin řeky Bíliny. Krutá smrt měla být i výstrahou pro ty, kteří by se také opovážili zradit svého pána.

Zdroj: Libor Budinský (Popravy slavných, 2002)



Nepřehlédněte