Politické debaty moderujete už téměř třicet let. Jak se za tu dobu změnili politici?
Jsou více nemastní, neslaní a více bojácní. Bojí se víc konfrontace s občany. A velký rozdíl je také v tom, že mnozí si myslí, že nejsou povinni s občany hovořit.
Dělají politici pro lidi dost nebo žijí v nějakém bublině, do které problémy obyčejných lidí nedoléhají?
Jak kteří. Jsou výjimky, ty pozitivní, kteří opravdu myslí na lidi a dělají to pro lidi. A pak jsou politici, kteří si myslí, že jsou nadlidi, panstvo někde nahoře v nedobytném hradě a nemusí se ani lidem zpovídat. Žijí v totální bublině.
Jaké máte reakce od lidí, na jejichž stranu se vůči politikům ve svých pořadech stavíte?
Od lidí mám velmi kladné reakce a vždycky mě potěší, když cítím, že mi lidé důvěřují a vědí, že jsem s nimi.
Vzpomenete si na nějaký konkrétní případ, kdy vám lidé poděkovali, že jste jim pomohla dovolat se spravedlnosti?
Ono se to děje často. Třeba si pamatuji na zdravotně hendikepovaného muže, o kterého se plně starala jeho matka, a oni neměli na nové zuby. Prostřednictvím pořadu Máte slovo se jim dostalo odborné kvalitní péče. Často také vyzývám lidi, kteří jsou přítomní v Máte slovo, ať se, buď již během vysílání, nebo po jeho skončení, se svým problémem obrátí přímo na ministra. Jsou samozřejmě ministři, kteří se s lidmi odmítají bavit a odejdou. Z toho jsem velmi znechucená. A jsou i tací, kteří je vyslechnou a chtějí jim pomoci.
Dokážete udržet případné antipatie k některým návštěvníkům vašeho pořadu „na uzdě“? Daří se vám to?
Myslím, že se mi to daří, protože to je součást profesionality. A poznávám to podle reakcí. Když se mě někdo zeptá, proč nemáte ráda toho nebo toho, tak se často mýlí, protože moje vnitřní sympatie jsou třeba právě opačné. Něco jiného ale je, když vidím, že někdo říká vysloveně nepravdu nebo pohrdá lidmi, je povýšený, tak vůči takovému politikovi vystupuji konfrontačně, protože nemá lhát a opovrhovat občany. A nesouvisí to s tím, jestli té straně fandím nebo ne. Navíc v dnešní době je opravdu těžké být stoprocentně příznivcem nějaké strany, protože ani jedna není bez chyb.
Co si myslíte o aktivismu některých novinářů, kteří ve zpravodajství „prodávají“ i svůj názor?
Já do postojů a názorů svých kolegů nehovořím a nebudu to hodnotit. Je to jejich soukromá věc, je to jejich rozhodnutí, jestli se takto chtějí na sociálních sítích vyjadřovat.
Co říkáte cenzuře Trumpova projevu v amerických médiích? Je to v pořádku nebo jde o zásah do svobody slova?
Promiňte, ale jestli někdo vyzývá k násilí a je za tím několik lidských životů, tak já bych to nenazývala cenzurou, ale opatřením ke klidu ve společnosti. Myslím si, že svoboda slova není podněcování k násilí.
Vnímáte pokusy o umlčování politických oponentů i v Čechách?
Ne, o tom nevím. Nemám s tím zkušenosti. My v Máte slovo dáváme prostor všem parlamentním stranám a u nás může mluvit opravdu každý. Pokud nevyzývá k násilí, k rasismu a nemluví vulgárně.
Někdo označuje váš pořad za politický bulvár. Co na to říkáte?
Že to je jeho problém. Já myslím, že je dobře, že existuje pořad, kde se může veřejnost svobodně vyjádřit. To je myslím nejpodstatnější. A za druhé děláme pořad tak, aby se na něj dívala nejširší skupina občanů. I těch, kteří pravidelně politiku nesledují. To si myslím, že je úlohou veřejno-právní televize – aby oslovila i diváky, kteří nehltají politiku. Přece od toho veřejno-právní televize je, aby nabízela všem skupinám diváků informace tak, aby se k nim dostali, a mohli si udělat svůj vlastní názor. Nemyslím si, že cílem je dělat pouze debaty, u kterých vydrží pár diváků, a zbytek usne, nebo to přepne. To přece není zájmem veřejnoprávního media.
Nikdy jsem nechtěla, a také jsem to nikdy nedělala, psát nebo tvořit, přinášet informace pouze pro vybranou skupinu, o které si řeknu, že ta si to zaslouží a jiná ne. Navíc absolutně nesouhlasím s názorem, že budeme testovat lidi, kdo je inteligentní, vzdělaný a jak se umí vyjadřovat a podle toho rozhodneme, zda je hoden veřejně mluvit nebo ne. To je absurdní. A nevím, proč se někdo pasuje na vyvoleného, že bude rozhodovat o tom, jakou formou je vhodné podávat informace veřejnosti.
Je složité pořád okřikovat politiky, kteří se navzájem nechtějí pouštět ke slovu?
Není to okřikování, je to prostě moderace, vedení debaty třeba i s 36 lidmi. Ten, kdo to kritizuje, jaksi zapomíná, že máte omezený čas a velký počet diskutujících a je potřeba dostat se k podstatě věci. Když bude mít pořad deset hodin, tak každého nechám dopovídat. A je otázka, jestli má moderátor nechat někoho vyslovovat lži, zavádět řeč nebo převracet otázku a odpovídat na to, co chce on, a ne, co se ho ptá moderátor. Mluvme k podstatě věci.
Nemáte pak sklon okřikovat lidi kolem sebe i v soukromí?
Ale já se ohrazuji proti výrazu okřikovat. Prostě je to způsob moderace a ve vypjaté diskusi musíte někdy důraz do hlasu dát. A je legrace, že doma jsem absolutní demokrat. My s dětmi nebo přáteli diskutujeme, já jsem schopná si hodiny povídat o různých věcech. U nás je absolutní demokracie a svoboda
Co vám udělalo profesně největší radost?
Ohlasy a důvěra lidí, to je pro mě nejdůležitější. Že diváci cítí, že jsem opravdu s nimi. A ono to tak je, protože mám ráda lidi a jsem ráda, že mi věří, že jsem na jejich straně. A nesnáším, když někdo opovrhuje některými skupinami lidí. Mám už odmala velmi vyvinuté sociální cítění a hrozně mi vadí, když se slabším ubližuje. To zasáhnu i v soukromí.
A co vás naopak nejvíc zklamalo?
Zklamávají mě politici, zklámává mě, že někdo je ministrem, třeba teď ministr Plaga nebo ministr Hamáček, a žijí si v nějaké bublině a bojí se přijít do konfrontační diskuse, nedej Bože s lidmi z praxe. Že jim nemusí v krizové situaci vysvětlovat věci? Kde to jsme? Pletou si svojí pozici. A to mě vadí. To je pro mě letité zklamání, že některým politikům jsou občané dobří jen ve volbách, aby jim dali hlas.
Máte nějaký profesní sen?
Diskusní pořady moderuji třicet let a mám radost, že to tak dlouho dělám, a můj cíl je, dělat to co nejlépe a co nejdéle pro lidi. Aby diváci cítili důvěru.
Jak vás ovlivňuje koronavirus?
To je tragédie po všech stránkách a vysílání pořadu Máte slovo se tím značně orubalo, protože nemůžeme mít v publiku třicet zástupců veřejnosti, jak míváme, což nás velice mrzí. Snažíme se tedy mít alespoň nějakého přímého účastníka za veřejnost a dělat to prostřednictvím dotazů. Plus ještě vysílat v rouškách… Myslím si, že mimika je strašně důležitá. Často řekne víc než slova, tak mě mrzí, že teď kvůli rouškám diváci přicházejí o emoce. Ale jinak si říkám, že to prostě všichni musíme vydržet, nic jiného ani nezbývá. Lidstvo vždycky po čase potká nějaká takováto tragédie, a uklidňuji se, že je to pořád lepší, než kdyby byla válka a padaly by bomby. Ale samozřejmě trvá to dlouho a všichni žijeme pro to světlo na konci tunelu.
Dáte se očkovat?
Určitě. Až na mě přijde řada, tak se nechám očkovat. Byť nepatřím do té rizikové skupiny, takže na nás přijde řada někdy v létě nebo na podzim, tak člověk nikdy neví. Jsou případy, kdy průběhy jsou v pohodě, ale pak jsou průběhy, které jsou velmi vážné. A hlavně jsem přesvědčená, že čím více se nás bude očkovat, tím více se ochráníme navzájem. A třeba ochráníme i ty, kteří se ze zdravotních důvodů očkovat nemohou. A v tom si myslím, že je lidská ohleduplnost a vyspělost civilizace – že na sebe bereme ohledy.
Co byste si teď nejvíc ze všeho přála?
Aby už to všechno skončilo a vrátili jsme se do normálního života. To si myslím, že je přání nás všech.
Michaela Jílková
Narodila se 30. března 1968 v Praze.
Absolvovala konzervatoř, hudebně-dramatický obor.
Pracovala v Českém rozhlase a Československé, později České televizi, TV NOVA a nyní je zpět v ČT, kde od roku 2008 moderuje pořad Máte slovo.
Má syna Jakuba (23 ) a dceru Marii (16).
Koníčky: 3 psi – trpasličí jezevčíci a 2 želvy
