15℃
Dnes je 23. říjen , svátek má Teodor

Milada už osmnáct let abstinuje. Otevřená zpověď o závislosti na alkoholu, léčbě a střízlivém životě!

Její abstinence slaví letos plnoletost! Je to už osmnáct let, kdy – symbolicky 8. března, na Mezinárodní den žen – Milada Sigmundová nastoupila protialkoholní léčbu v pražských Bohnicích. Tenkrát, v roce 2001, jí bylo sedmapadesát. Po třech měsících opustila bohnické brány střízlivá. Od té doby se skleničky nedotkla! O svůj příběh se Milada, která žije v Neratovicích, rozhodla prostřednictvím Našeho REGIONu podělit s ostatními. Mnoha lidem, nejen ženám, může pomoci.

Reklama

Kdy si vlastně uvědomila, že má problémy s alkoholem? „Mělo to vzestupnou spirálu, člověk pije čím dál víc a dává si čím dál silnější alkohol. Většinou se začíná pivem a končí vodkou. Nebezpečné pití u mě nastalo, když mi bylo kolem pětačtyřiceti padesáti let, pořád jsem si ale říkala, že to je na únosné míře, byla jsem schopná pracovat, domácnost běžela normálně, povinnosti jsem plnila, jen pomaleji a často jsem něco nedodělala. Problém nastal, když jsem si po ránu začala dorovnávat hladinku,“ vzpomíná Milada.

„Dřív než vy to ale často poznají lidé v okolí. Člověk, kór ženská, si dlouho říká, jak to zvládá, jak to chutná, lidé si to většinou racionalizují, že musí pít kvůli trávení nebo spaní. Tak začíná cesta do pekel. Nejdřív nahoru, pak šupem dolů. I když jsem několikrát pít přestala a dost dlouho vydržela, stačilo malinko chuti, stres, a zase jsem v tom lítala,“ říká Milada. I když si to člověk závislý na alkoholu nepřiznává, okolí to podle ní pozná. „Na pracovišti to poznali. Neříkali mi to, ale chovali se ke mně podle toho – s odstupem a s nedůvěrou,“ vzpomíná.

Už Noe pěstoval vinnou révu, nejspíš měl vody po krk. Je alkohol záchrana, či zhouba?

Valnou většinu žen, které Milada v Bohnicích poznala, donutila k léčbě rodina. „Poznala jsem jedinou, která se sama děsně rvala o to, aby se do léčby dostala,“ říká. A jak to měla Milada? „Nejdřív jsem chodila do ambulantní léčby k primáři na ženské závislosti Dvořákovi, který tušil, že to stačit nebude. Já si ale myslela, jak to mám pod kontrolou. K pobytu v léčebně mě vyburcovali manžel, syn a tehdy tříletá vnučka, k nimž se připojily sestřenice a její dcera. Společně mě k léčbě dostrkali. Byla jsem na ně tehdy strašně naštvaná, ale dnes jim jsem vděčná. Jelikož jsem už měla za sebou ambulantní léčbu, na tříměsíční pobyt jsem mohla nastoupit okamžitě.“

Po počátečním šoku se mi v léčbě líbilo

A jak vzpomíná na léčbu? Po počátečním šoku se jí tam líbilo. „Někdo nepije proto, že se tam nechce vrátit, já proto, že pít opravdu nechci,“ směje se. Nejdřív byla asi týden na detoxu. „Tam mě dali, aby mi vyprchala hlava, dostávala jsem podpůrné léky proti absťáku. Byla jsem na vícelůžkovém pokoji a nezapomenu na první noc, kdy dívenka, která se léčila ze závislosti na heroinu, měla navzdory podpůrným lékům absťák, spletla si mě se svou mámou, celou noc mi lezla do postele a říkala, že jsem její maminka. To byla hororová noc, pak už to bylo dobré.“

Šok pro Miladu nastal, když přišla do programu. „V sedm byl budíček a od rána do večera jsme tam byly zaměstnané, ze začátku jsem si zoufala, že to nemohu zvládnout, stýskalo se mi po kocourovi, bulela jsem. Postupně se to začalo urovnávat, jsem dochvilný a spolehlivý člověk. Proto jsem za celé tři měsíce dostala jen jednou trestné body. Měla jsem tehdy službu v kuchyni a holky, co tam byly se mnou, si šly do jedné z místností dát kafe a zapálit cigaretu. To se ale smělo jen po obědě. I když jsem s nimi nebyla, trestné body jsem dostala taky, neboť jsem s nimi byla v týmu a neuměla je přesvědčit, tak jsem trest musela nést s nimi,“ říká. Když měl někdo hodně trestných bodů, nesměl na vycházky nebo mu byly kráceny.

Biblioterapie byla skvělá, někdy končívala pláčem

Procházky po bohnickém areálu Miladu bavily, působil na ni pozitivně, navštěvovala tam i kočičí útulek nebo pozorovala lamy. Ráda také uklízela toalety. „Na každý den byly přiděleny služby, které jsme si vždy v neděli vybraly na týden. Například úklid koupelny, chodeb anebo WC. Probíhalo to v našem pavilonu. To se bodovalo a za WC bylo hodně bodů,“ upřesňuje.

Vzpomíná i na nejrůznější terapie – arteterapii či muzikoterapii. Nejraději měla biblioterapii, která se odehrávala ve věži bohnického kostela sv. Václava a vedl ji doktor Prokop Remeš. Biblioterapie byla dobrovolná. „Člověk promítal svoje osudy do biblických příběhů a zpětně taky osudy lidí z příběhů do sebe. Doktor Remeš napsal knihu, která popisuje duchovní, existenciální a psychologické aspekty, které při práci v těchto skupinách vyvstávaly,“ říká Milada.

Kdo nepije v únoru, „pije“ proti alkoholikům. Uspějí Češi ve výzvě?

„Někdy to bylo tak úžasně silné, že to i končívalo pláčem. Byly tam i dvě dívky, které se léčily ze závislosti na drogách, na konci léčby říkaly, že nejvíc jim pomohla právě tato terapie. Jedna z nich si ode mě půjčila knížku „Když v ráji pršelo“ od Jana Otčenáška. Řekla mi, že poprvé v životě četla knížku. Mívaly jsme tam velmi niterní rozhovory, přátelství v tomto prostředí ale člověk většinou nenavazuje, výjimkou je pro mě jiná žena, kterou jsem poznala právě na biblioterapii. Tehdy byla na léčbě prvně, a ptala se, jak ji přijmou, pokud venku nezvládne nepít. Doktor Remeš řekl, že ocení, že nějakou dobu vydržela. Léčbu si pak ještě jednou zopakovala. Nyní už sedm let nepije, chodí na doléčování a občas na týdenní pobyt, který je ale spíš udržovací. Spojuje nás pevné a krásné přátelství. Je to výjimečně citlivá a hodná žena, které si vážím,“ říká Milada.

Vrátila jsem se k tomu, co jsem měla ráda

V rámci léčby mohly být dvakrát týdně návštěvy, takže nepřerušila kontakt s blízkými, ráda měla i skupinové terapie, kde ženy povídaly o svých problémech. „Každý týden se pořádal takzvaný Klub, kam jsme si připravovaly vystoupení. Já jako první recitovala vtipnou báseň z Nerudových Balad a romanci o věrných, respektive nevěrných ženách. Pamatuji si ji dosud,“ říká Milada. „Součástí léčby je také psaní deníku. Výborná byla i komunita, kde jsme dělaly výrobky. Nasmály jsme se u toho, některé z nás totiž fakt zručné nebyly. Třeba já, pořád jsem navlékala a zase vyvlékala korálky. Možné bylo i napsat báseň – tu napsala mladá žena, která začala pít kvůli násilnickému manželovi. Jedna lékařka zase upletla kus šály, pak ji vypárala a pletla znovu,“ vypočítává. Alkoholismus se podle jejích slov nevyhýbá nikomu, hodně postihuje lidi, kteří mají náročné povolání, kde se musí samostatně rozhodovat – právníky, učitele, lékaře nebo třeba účetní.

FOTO: Milada Sigmundová

Milada Sigmundová - All-focusMilada Sigmundová - All-focusMilada Sigmundová - All-focus

A jak Milada zvládá život bez alkoholu mimo bohnické zdi? Skvěle! Vedle léčby jí pomohla vůle a antidepresiva, která bere doposud. A také podpora blízkých. „Díky léčbě jsem našla plno jiných věcí, které mě vždycky bavily. Zjistila jsem, že jsem schopna zvládat je, vlastně jsem se vrátila k tomu, co jsem měla vždycky ráda. Třeba k historii, zvítězila jsem ve vědomostních soutěžích O poklad Anežky České a O korunu krále Karla,“ říká. Sílu k abstinenci jí dává rodina, především syn a vnoučata. Svou vůli vyzkoušela asi dva roky po léčbě, kdy po náročné túře dostala obrovskou chuť na pivo. Zašla ještě na masáž, a když vyšla z hotelového pokoje, byla sama a měla u sebe peníze. Odolala. „Nenapadlo mě zastavit se a dát si pivo,“ řekla. Dnes už na alkohol chuť nemá. Nepije ani nealkoholické pivo, lidem po léčbě se nedoporučuje, protože by mohlo navodit chuť alkoholického.

Kdybych poznala, že má někdo problém s pitím? Řeknu mu to!

Miladě nevadí být ve společnosti s lidmi, kteří alkohol pijí. Nikdo z nich ji nehecuje, nenabízí jí ho. „Doporučuje se o alkoholu mluvit jen s dobrými přáteli, kteří mají dotyčného rádi a jsou dostatečně inteligentní, aby složitost vzniku a průběhu závislosti pochopili. S takovými typy, které člověku nabízí alkohol a trvají na nabídce, se raději nestýkat. Anebo umět odmítnut. To, jakým způsobem, se dokonce probírá během léčby,“ vysvětluje. A kdyby na někom poznala, že má s alkoholem problém? „Řekla bych mu to, i když vím, že by byl naštvaný, tak jako jsem byla já, když mě do léčby nutili,“ říká jednoznačně.

A dodává, jak se k opilému člověku, který se kupříkladu na veřejném místě pozvrací, chovat. „I když je mu zle, nešetřit ho, donutit ho uklidit nečistoty, které udělal. Tím spíš, když jde o mladistvé. I s nimi, silně opilými, jsem se setkala, a řekla jim, že si to po sobě musí uklidit každý sám. Příště už si to třeba rozmyslí,“ uzavírá. Prudérní ale není. Když si přátelé dají půllitr nebo skleničku a ona s nimi sedí, nepoučuje. Když k ní přijde návštěva, sama jí pivo či víno nachystá.

Čím je způsobena smyslná přilnavost? A mohl kaučuk vyrůst v ráji?

Před 2 hodinami
V příběhu, který se odehrál v předhomérském Řecku, figurují vlastně jen bohové. Bezvýznamný bůžek jakéhosi...
Před 3 hodinami
Jmenovala se Frieda Fromm-Reichmannová a dnes odborníci považují její koncept matky, která může svým určitým...
Dnes, 15:35
Komerční článek
Při přechodu na DVB-T2 je vhodné zohlednit několik kritérií, která mají pro každého jinou prioritu....
Dnes, 15:35
Téměř 400 tisíc diváků u nás a na Slovensku vyrazilo do kin na zimní komedii...
Dnes, 14:00
Rodina Quastů, malířů porcelánu a skla, přišla do Čech roku 1807. Konrád Ferdinand Quast (1789...
Dnes, 11:30
Když prorok Mohamed zakotvil v koránu povinnost věřících omývat se před modlitbou a po sexuálním...
Dnes, 10:00
Italský mnich a generální vikář řádu sv. Františka svatý Jan Kapistrán (též Kapistránský, 24. června 1386  – 23. října 1456)...
Dnes, 08:00
Na brzké vstávání nedají ranní ptáčata dopustit. Ostatně říkává se, že kdo dřív vstane, ten...
Včera, 17:30
Viděli jste poltergeista? Zažili jste jeho řádění, kdy létají po bytě předměty, padají talíře a...
Včera, 16:00
Je děsivé, když během války dochází k bestiálním činům ze zvůle vojáků. Co však říct k tomu,...
Včera, 14:00
Když byla Katka ještě malá holka, hodně se vztekala. Sice nepocházela z problémové rodiny, ale byla...
Reklama