Oskar Ernst Bernhardt, také známý jako Abd-ru-shin nebo Abdruschin se narodil 18. dubna 1875 v hornolužickém městečku Bischofswerda v Sasku nedaleko českých hranic. Pocházel z dobře situované rodiny. Vystudoval obchodní školu a jako obchodník se úspěšně „zavedl“ v Drážďanech. Mezi lety 1900 až 1914 cestoval téměř po celém světě. V roce 1897 se oženil s Marthou Oeser, s kterou měl dvě děti, Herberta a Edith. Kvůli studiu odcestoval do Velké Británie, ale za dva roky vypukla první světová válka. Jako příslušník nepřátelského státu byl umístěn do internačního tábora na ostrově Man, kde musel zůstat až do roku 1919. Po propuštění odjel do Drážďan a později se přestěhoval do Bavorska.
Poznatky a postřehy z cest zpracoval v románech, cestopisech a divadelních hrách, například, v díle „Diamonds” (Diamanty), což je komedie pojednávající o sázce. Jde o milion dolarů, které hlavní postava získá, pokud dokáže celých 24 hodin mluvit jen pravdu. Bernhardt se zabýval podstatnými otázkami života a své názory začal sepisovat od roku 1923 jako přednášky a uveřejňoval je pod jménem Abd-ru-shin. Staly se základem jeho stěžejního díla „Ve Světle Pravdy – Poselství Grálu“. Její první verze vyšla v roce 1926, dokončena byla o pět let později.
V roce 1924 se Bernhardt rozvedl a oženil s vdovou Marií Freyer, která do manželství přivedla tři děti. V roce 1928 koupil bývalý myslivecký dům v tyrolském Vomperbergu nedaleko Innsbrucku. Čelil tam nevůli svých sousedů katolického vyznání, kteří ho několikrát křivě obvinili z trestných činů jako bylo „porušení měnových zákonů“ (devizový přečin) nebo „podvádění a padělání dokumentů“. U soudu se pak vždy prokázala jeho nevina a byl osvobozen.
Časem se do blízkosti Abd-ru-shinova nového sídla přestěhovali jeho nejbližší spolupracovníci, čímž postupně začala vznikat osada Grálu. Ta se měla stát praktickou ukázkou myšlenky, že mezi lidmi různých stupňů vzdělanosti, různých náboženství a národností může vzniknout radostné soužití v plné harmonii, pokud je spojuje stejný duchovní cíl. Tento společný cíl podle Bernhardta přináší právě jím napsané „Poselství Grálu“. První sdružení příznivců Bernhardtova učení vznikla ve druhé polovině dvacátých let. Bernhardt se k jejich vzniku vyjádřil v tom smyslu, že je radostně zdraví, ale nemůže je vést ani se účastnit jejich činnosti. Hnutí Grálu dále ve svém rozvoji pokračovalo ve 30. letech. V dnešní podobě vzniklo po 2. světové válce, tedy až několik let po Bernhardtově smrti.
V den anšlusu Rakouska hitlerovským Německem 12. března 1938 byl Abd-ru-shin zatčen a umístěn ve vazbě v Innsbrucku, odkud byl propuštěn v září téhož roku. Osada Grálu byla zrušena, Bernhardtův majetek vyvlastněn a šíření jeho učení zakázáno. Po těžkém věznění byl Bernhardt se svou rodinou z Rakouska vyhoštěn a byl mu přikázán nucený pobyt v Německu na německé straně Krušných hor v Saském lázeňském městečku Kipsdorf (místní část města Altenberg), kde byl pod stálým policejním dohledem a byla mu zakázána jakákoliv literární činnost. Nakonec Bernhardt alias Abd-ru-shin zemřel ve vězení gestapa 6. prosince 1941 a pohřben byl 11. prosince v Bischofswerdě. V roce 1949 bylo tělo převezeno do Vomperbergu a uloženo v hrobce ve tvaru malé pyramidy. Po válce se do Vomperbergu vrátila i jeho rodina a pokračovala v práci na jeho odkazu.
Abd-ru-shin sám o sobě tvrdil, že je Mesiáš nebo Syn člověka. Podle jeho vlastního vyjádření byl v novinách popsán jako Mesiáš z Tyrolska a prorok z Vomperbergu. Některé prameny týkající se hnutí Grálu považují Abd-ru-shinovu manželku Marii a její dceru za božské bytosti.
V Československu Hnutí Grálu vzniklo v roce 1933 pod názvem „Přírodně filosofický kruh stoupenců Grálu“ a postupně bylo zakázáno nacistickým i komunistickým totalitním režimem. V roce 1990 byla jeho činnost znovu obnovena. V ČR má toto hnutí asi 1500 stoupenců, avšak nemá žádné sídlo a není registrováno jako právnická osoba a ani o to neusiluje.
Značné pozornosti médií se Hnutí Grálu dostalo, když byl začátkem května 2007 v Kuřimi náhodně objeven případ dodnes ne úplně objasněného týrání sedmiletého chlapce jeho matkou a příbuznými. 19. 5. se pak objevily v Mladé frontě DNES články, tvrdící, že v pozadí případu by mohla být náboženská sekta, „mohlo by jít o Hnutí Grálu“. Následovalo líčení Hnutí Grálu jako nebezpečné sekty, která měla v minulosti konflikt se zákonem a považovala by týrání za běžnou výchovu. Na konci článek citoval exministra vnitra Bublana a religionistu Dr. Vojtíška, že Hnutí Grálu nepovažují za nebezpečné.
Hnutí se ohradilo tiskovým prohlášením a podalo na deník soudní žalobu. Tvrdilo, že některé aktéry kauzy sice znalo, ale distancovalo se od nich již před 11 lety, protože dotyčné osoby popřely principy Poselství Grálu a vytvořily si vlastní sektářské náboženství. Mezitím však zakotvila v obecném povědomí rovnice „Hnutí Grálu = týrání dětí“. V zahraničních médiích se objevila dokonce tvrzení, že v kauze mělo jít o rituální kanibalismus, který měl údajně řídit tajemný „doktor“, ve skutečnosti jeden z vůdců Hnutí Grálu. V českých médiích se mezitím ustálil spíše názor, že šlo o bezejmennou sektu Josefa Škrly.
Dne 27. 10. 2009 vyhrála Nadace Hnutí Grálu soudní proces proti vydavateli Mladé fronty DNES, deník byl odsouzen k uveřejnění omluvy za poškození dobré pověsti. Soud uvedl, že žalovaný (vydavatel) musel vědět, že uveřejňuje informace, které mohou významně poškodit žalobce (Hnutí Grálu) a jeho povinností bylo si informace ověřit a uveřejnit i stanovisko Hnutí Grálu, k čemuž však nedošlo. Vydavatel se proti rozsudku odvolal a přesně po roce, 27. 10. 2010, odvolací Vrchní soud v Praze rozsudek potvrdil jako konečný. Soudem určenou omluvu otiskla MF DNES dne 21. 12. 2010.
