Vrch Velíz ležící v křivoklátské krajině u obce Kublov asi 40 kilometrů západně od Prahy dodnes připomíná nejstarší českou historii. Na vrcholu kopce se nachází i socha slovanského boha Velese. Odehrály se tu i údajné boje mezi Vršovci a Přemyslovci.
Vrch Velíz má nadmořskou výšku 595 m a archeologické nálezy zde potvrdily existenci pravěkého sídliště z doby keltské i slovanské. Bylo to právě ve slovanských dobách, kdy zde byl uctíván bůh Veles, bůh dobytka, stád a podsvětí. Louka na jihovýchodním úpatí nesla název U servaného Jana. Český katolický národopisec Václav Krolmus zaznamenal, že se zde v dávných dobách seprali pohané s křesťany a všichni zde zůstali ležet zabití. Podle legendy zde byl davem rozvášněných pohanů roztrhán křesťanský poutník Jan.
Podle Kosmovy kroniky zase přivedli na Velíz v roce 999 Vršovci zajatého přemyslovského knížete Jaromíra a mučili jej. Ten byl zachráněn až svou družinou. Na paměť své záchrany nechal kníže Jaromír postavit na vrchu kapli zasvěcenou sv. Janu Křtiteli. V roce 1037 kníže Břetislav kapli svěřil benediktinům a ti zde zřídili nejprve poustevnu a počátkem 14. století proboštství. To bylo za husitských válek vypáleno a kostel byl v 18. století barokně přestavěn.
Dnes se zde nachází zmíněný křesťanský kostel sv. Jana Křtitele se hřbitovem. Nedaleko vrcholu pak ze země vyvěrá pramen, ve kterém má voda v létě i v zimě stejnou teplotu.
„Při pozorné prohlídce okolí dnešního kostela sv. Jana Křtitele zaujme značná různorodost staveb a stylů. Je důsledkem stavebního vývoje, který se táhl přes řadu staletí. Jediným stojícím pozůstatkem raně středověkého benediktinského proboštství z první poloviny 13. století je dnešní budova márnice a okolní zdi, které se táhnou až za hřbitov a ke kostelu. Staré zdivo dodává tajemnou atmosféru i přilehlému hřbitovu,“ poznamenává Markéta Vejvodová z Českého rozhlasu.
Velíz byl však i významným symbolem v době národního obrození. Důvodem nebyla jen nejstarší česká a slovanská historie, ale obrozence sem táhlo i jméno kopce, které odkazuje na slovanského boha Velese, ochránce zemědělců, pastýřů a podsvětí, po kterém je vrch pojmenován. V době národního obrození se mnozí umělci časti obraceli k pohanské tradici a Veles se tak stával častým námětem kreseb.
