Naše první jazzová zpěvačka mohla být světovou hvězdou, kariéru jí však zničili nacisté a poté komunisté

14.8.2021
Jaroslav Svoboda

Krásná jazzová zpěvačka působila za první republiky jako opravdová hvězda srovnatelná s těmi americkými. Potrpěla si také na luxusní oblečení a vždy byla perfektně upravená. Doopravdy šťastná prý byla jen na jevišti, když mohla zpívat a tleskalo jí publikum. Sama ale byla velmi tajemná, záhadou je už její datum narození. Jako datum svého narození totiž uváděla 4. srpen 1925, což měla i v občanském průkaze. Existuje však fotografie, kde dospělá zpěvačka sedí mezi členy orchestru v podřepu před letadlem, kterým mají odlétat do Zlína. V cestovním pase měla uvedený rok 1915, ten by pravděpodobně více odpovídal realitě.

Judistu Koudelku ve filmu Jáchyme, hoď ho do stroje! nemusel hrál Luděk Sobota. Že si to nedovedete představit?

Pohnutý život

Když byly Ince pouhé dva roky, zemřel jí otec, matka se pak znovu vdala, ale nové manželství příliš neklapalo. Samotná Inka navíc byla od narození krátkozraká a šilhala, k tomu byla velmi hubená a jako dítě tak příliš krásou neoplývala. Její záhadnost však nebyla jen otázkou nejasného data narození, jak vzpomínají pamětníci, jako by prý žila pod neustálým napětím.

Ovšem, její dětství nebyly jen chmury, už jako malá pronikla na prkna Slovenského národního divadla, kde působila jako elévka v baletu. Do Bratislavy se tehdy odstěhovala se svou matkou, ta však krátce poté co Inka dokončila školu, zemřela. Inka tak zůstala úplně sama, navíc bez střechy nad hlavou. Naštěstí jí pomohla rodina Zemánkova, přátelé její matky, a tak i Inka přijala jejich příjmení. Původním jménem se totiž jmenovala Koníčková. Nejstarší dcera Zemánkových pak Inku vzala do Prahy, kde jí nabídla společné bydlení.

Petr Nárožný je mistrem improvizace. Z počátku to režiséry štvalo, později toho hbitě využívali

Ve Zlíně více jazzu jak v Praze

Sotva se ale v Praze rozkoukala, byla přijata jako zpěvačka do orchestru Bobka Bryana, s nímž začala vystupovat v proslulé kavárně Vltava. Vystupovala rovněž v moravském Zlíně, který byl na začátku 40. let výstavním moderním městem a hrálo tam víc swingových muzikantů než v Praze.

Svou první desku Ráda zpívám hot nahrála 3. srpna 1939 s Karlem Vlachem u společnosti Ultraphon. Začal se pak o ni zajímat i film, ale její slibně se rozvíjející kariéru utnula německá okupace. Přesto si ale v několika filmech zahrála, jmenujme například Hotel Modrá hvězda, kde poprvé zazněla píseň Slunečnice, která se tehdy stala opravdovým hitem.

Na konci války pak absolvovala nucené turné pro české totálně nasazené dělníky.

Prvním českým pilotem byl překvapivě taneční mistr. Slyšeli jste o něm?

Ze zpěvačky traktoristkou

Po roce 1948 však začala nejen změna politických, ale i společenských a kulturních poměrů. Nově vzniklá Hudební a artistická ústředna (HAÚ), která byla pod přímým vlivem KSČ jí postupně omezovala činnost a později ji definitivně zakázala.

Později se odstěhovala z Prahy a živila se mimo jiné i jako traktoristka. Určitý návrat zažila v 60. letech, kdy získala angažmá v Polsku, Švýcarsku, Německu či Francii. V 70. a 80. letech se pak pomalu vracela na pódia v několika televizních pořadech.

Inka Zemánková byla dvakrát provdaná, poprvé si 20. dubna 1944 vzala Václava Holuba, podruhé se vdala o čtyřicet let později, v roce 1984. Umírá v roce 2000, krátce po smrti svého druhého manžela a s ní odešel i swingový nádech prvorepublikové éry.

Zdroj: ČSFD



Nepřehlédněte