Nejkrásnější česká herečka hrála doslova od narození až do smrti. Zita Kabátová odešla před deseti lety

27.5.2022
Jaroslav Svoboda

Zita Kabátová, jedna z nejvýznamnějších českých hereček, byla rozenou umělkyní, a to doslova. Herečkou byla opravdu od narození až do smrti. Ať už hrála v jakémkoliv věku, vždy svou rolí učinila daný film nezapomenutelným. Její život byl ale plný zajímavých náhod a paradoxů.

Hrála už jako novorozeně

Její herecká dráha jí byla předurčená. Narodila se 27. dubna 1913 v Praze na Malé straně architektovi Bennovi Kabátovi. Poprvé se na divadelních prknech objevila ještě jako nemluvně v povijanu v Malostranské besedě. Jako starší dítě pak vystupovala na žižkovské scéně Karla Želenského a u ochotníků. U těch hrála i po vystudování gymnázia a klášterní školy. Na začátku třicátých let se snažila dostat do Divadla Vlasty Buriana (později i do Osvobozeného divadla), neměla však ještě potřebné zkušenosti.

Přišla profesionální dráha

Herectví se profesionálně začala věnovat od roku 1935. Od ochotníků se dostala do divadélka Akropolis (1935), a poté do Tylova divadla v Nuslích (1935 – 1936), Velké operety (1936 – 1938), Nového divadla (1938 – 1940), Švandova divadla (1940 – 1941) a Komorního divadla (1941 – 1944).

Co mají společného pplk. Kostroun z Četnických humoresek a J. R. Ewing

Sextánka jí otevřela filmový svět

Na přelomu let 1935 a 1936 si přečetla ve Filmovém ilustrovaném zpravodaji výzvu: „Kdo chce být Sextánkou?“ Producenti hledali nové talenty pro připravovaný film Sextánka (1936). Rozhodla se zkusit štěstí a poslala jim své foto. Byla pozvána do Almy, kde se na ní ředitel Jelínek podíval a prohlásil, že se na Sextánku nehodí. Navrhl jí ale, že by se hodila na hlavní ženskou roli ve filmu Světlo jeho očí (1936). Byla pozvána na pohovor, po němž hlavní roli ošetřovatelky Světly ve svém prvním filmu získala.

Následovaly další

Netrvalo dlouho a Zita Kabátová se proslavila v dalších snímcích, jmenujme například Tuláka Macouna (1939), Život je krásný (1940), operetní hvězdu Marion v Burianově komedii Provdám svou ženu (1941), paní přednostovou v další „Burianovce“ Přednosta stanice (1941) a Márynku Bezouškovou v Pantátovi Bezouškovi (1941). S Vlastou Burianem si zahrála ještě jednou jako jeho žena v komedii Zlaté dno (1942). Životní rolí se jí stala kreace Heleny Horníkové v komedii Muži nestárnou (1942).

Ve svých rolích ale často hrála v hodně odvážných kostýmech. Co na to říkala po letech?

„Když to muselo být. Ale byla jsem fešanda, že jo? Ráda jsem nosila krásné šaty, dokud byly k mání. Ono to pokaždé nešlo tak jednoduše, jak by se zdálo. Některé ty šaty stály majlant,“ svěřila se v rozhovoru pro Idnes.cz při příležitosti svých 99. narozenin.

Prvním zvukovým filmem byla reklama, pak teprve přišel Vlasta Burian

Hrála i pro Němce jako Maria von Buchlow

Kabátová hrála i za německé okupace, například ve filmu Počestné paní pardubické (1944), kde si po delší pauze zahrála intrikánku baronesu Helenu z Alcantaru. Neodmítla ani nabídku zahrát si v ryze německých snímcích, a to pod pseudonymem Maria von Buchlow (Glück unterwegs a Schicksal am Strom).

„Každej říká: Dělala jste německý filmy. Prdlajs! To byl Prag-Film,“ bránila se sama ještě v roce 2010. „To byli samí Češi natřený na Prag-Film. Ti byli taky rádi, že dělaj. To bylo všecko český. A že to bylo potom dabovaný celý? Co kdo věděl. Já to česky namluvila a pak oni si to nadabovali,“ uveřejnil její zpověď před pěti lety Český rozhlas.

Následovaly poválečné zákazy

Za svou proněmeckou činnost si Kabátová po válce vysloužila zákaz veřejného vystupování. To však nebyl, jako u mnohých dalších, herecký konec Zity Kabátové. V padesátých letech se opět na krátký čas mohla vrátit k divadlu. Na stříbrné pláno se vrátila na konci šedesátých let ve filmu Hvězda (1969). Od 70. let začala vytvářet menší role ve filmech Ženy v ofsajdu, Případ mrtvého muže, Kulový blesk, V podstatě jsme normální nebo Jak básníkům chutná život. Vyzkoušela si i práci v dabingu (např. Ukradená bitva).

Hoří Národní divadlo! Náhody, které nastaly, jsou až neuvěřitelné

Velké role dostávala i po roce ´89

Velké role ztvárnila v Zapomenutém světle (1996), v komedii Král Ubu (1996), v komedii Václava Vorlíčka Mach, Šebestová a kouzelné sluchátko (2001), zahrála si i ve slavném Babím létě (2001). V letech 1997 – 1999 dokonce hostovala v divadle Pod Palmovkou.

Umírá v 99 letech

Zdálo se, poslední rolí Zity Kabátové bude stařenka v dramatu Želary (2003). Přesto si zahrála ještě babičku v dramatu Hodinu nevíš… (2009) a profesorku Heinovou v komedii Pamětnice (2009).

Přes zdravotní problémy, operaci srdce, zlomený krček kyčelní kosti a upoutání na lůžko v pražském Motole byla až do konce života stále aktivní, plná života, četla a sledovala televizi a i dění ve světě.

Zita Kabátová, jedna z posledních žijících pamětnic filmové éry 30. a 40. let, zemřela 27. května 2012 v Praze ve věku devadesáti devíti let.



Nepřehlédněte