Nejslavnější český fotograf slaví 86! Bohužel už bez svého dvojčete

13.5.2021
Jitka Kačánová

Oprýskaná zeď, před kterou je nahá žena, nebo miminko, které drží na holém těle jeho otec. Díky své originální tvorbě se stal Jan Saudek tak populární, že jeho rukopis pozná téměř každý. Podobně byl na tom i malíř komiksů, jeho bratr Kája Saudek. Cestu ke slávě však měli pořádně trnitou.

Málem proletěli komínem

Jejich otec, ředitel Živnobanky, musel kvůli židovskému původu na sklonku války do Terezína. Jeho bratři a další příbuzní už se nikdy nevrátili, on naštěstí ano. Oba bratři strávili šest týdnů v táboře pro dvojčata. Saudek ale vzpomínal, že nebezpečí v té době necítil. „Vyváznul jsem a jsem tady, zatímco všechny ostatní děti – použiji hrozný výraz – proletěly komínem. Všechny děti se kterými jsem si hrával, zemřely v koncentračních táborech a nikdo z nich se nevrátil,“ řekl později v jednom rozhovoru.

Díky příbuzným, kteří emigrovali do Ameriky a kteří jim posílali západní noviny a časopisy, je zaujmul komiks a první foťák dostal Jan v roce 1950. V 60. letech mu jeho přátelé, kteří v něm viděli veliký talent, koupili letenku do Ameriky a zajistili pozvání na univerzitu v Indianě. Nejvýznamnější pro něj ale však bylo setkání v chicagském Art institutu, kde mu jeden starý pán poradil, aby nepřestával. „Za to jsem mu dodnes vděčen, jelikož to byl jeden z lidí, kteří ovlivnili můj život. Je to už padesát let a jeho radou se řídím dodnes,“ vzpomínal později Jan. Půl života ale ještě musel pracovat v továrně, fotografem na volné noze se stal až počátkem 80. let.

 Oprýskaná zeď

K typickému prvku svých snímků přišel díky tomu, že se po rozvodu v 70. letech odstěhoval do sklepa, kde byla prasklá vodovodní trouba a kde se za pár dnů čerstvě pomalovaná zeď pokryla skvrnami. Před ní fotografoval své modelky, o kterých říkal: „Žena by měla krásně vonět a na mírách vůbec nezáleží. Podle mě je ženská výborná i kostnatá, baculatá, mladá, stará. V tom si rozhodně nevybírám. Ženská, pokud je to opravdu ženská a ne nějaká zlá potvora, tak je krásná vždycky.“

 

Proslavil ho nezaměnitelný styl fotografií. Zdroj: Galerie Mona Lisa, Olomouc.

 

Své fotografie také ručně koloroval. „Musíte mít vodové barvy. Vezmete mokrou černobílou fotografii, kterou položíte nejlépe na sklo a potřete jí vatou tak, aby byla vlhká. Následně na ni štětečkem nanášíte barvy, průběžně utíráte vatou, tak aby se vpily do emulze a vykolorujete určitou část. Když máte vše vybarvené, což jde velice rychle, tak fotografii v okrajích oblepíte hnědou papírovou lepící páskou, a když máte štěstí, tak jí prodáte,“ prozradil před časem. A díky penězům z prodeje si pak podle svých slov může koupit sporťák nebo prostitutky, a může si dělat, co chce.

Zatímco Kája se oženil jen jednou se svou láskou Johanou, kterou poznal, když jí bylo patnáct, a která s ním zůstala až do trpkého konce, Jan se oženil celkem čtyřikrát a tvrdí, že má celkem patnáct nebo šestnáct dětí. Prý to už ani nepočítá. Hodně z jeho milostných dobrodružství i uměleckého života přináší film Ireny Pavláskové fotograf, kde jeho alter ego ztvárnil Karel Roden. Dotýká se i jeho incestního vztahu s vlastní dcerou Karolínou.

Bráchové

Jedním z nejdůležitějších lidí byl pro Jana jeho dvojče. „Kája Honzu celej život zbožňoval,“ řekla o jejich vztahu Johana Saudková. „Nikoho na světě neměl tolik rád, všechno mu odpustil. Od dětství spolu bojovali proti světu, toužili po svobodě a hlavně měli ten obrovskej talent.“ Když Kája chodil s Olinkou Schoberovou, někdejší československou sexbombou, dostal se spolu k ní k Miloši Macourkovi, se kterým pak spolupracoval na filmech Kdo chce zabít Jessii a Čtyři vraždy stačí, drahoušku. Ilustroval Mladý svět nebo pro Stezku pionýrů nakreslil komiks s Majorem Zemanem. Po revoluci mohl konečně vydat Muriel a andělé a volné pokračování Murial a žlutá smrt.

 

V těžkých dobách mu hodně pomohli jeskyňáři, pod jejichž hlavičkou vydával své komiksy. Zdroj: Správa jeskyní České republiky

 

V dubnu 2006 mu ale nešťastně zaskočilo sousto jídla, začal se dusit a jeho mozek zůstal několik minut bez kyslíku. Dalších devět let zůstal v nemocnici v bezvědomí. Jan ho tam ale nikdy nenavštívil. Přestože mezi nimi panovalo obrovsky silné pouto, Kájova láska k alkoholu jej podle něj velice změnila. „Poslední roky předtím, než upadl do kómatu, začal být velmi nenávistný, nedůvěřivý, neustále podrážděný a tím naše velká láska skončila. Milovat můžete jenom někoho, kdo Vám vaši lásku vrací, ale nemůžete milovat bytost, která Vás nenávidí a se kterou není možné se domluvit,“ řekl rok před Kájovou smrtí Jan. Navíc se prý nechtěl dívat „sám na sebe“ v tak beznadějné situaci.



Nepřehlédněte