Neobjasněná vražda Pavky Morozova a jeho bratra zůstává dodnes záhadou

A také příběhem dokumentujícím rozporuplnost porevoluční situace v SSSR, kdy názorové rozdíly dokázaly postavit opravdu doslova bratra proti bratru a komunistická propaganda toho taky řádně využít.

Hrdina tohoto příběhu, Pavel Trofimovič Morozov, známější jako Pavka Morozov, se narodil 14. listopadu 1918 ve vesnici Gerasimovka na Uralu. Proslavil se jako pionýr-hrdina, který se postavil proti kulactví zosobněného jeho otcem, Trofimem Morozovem, a zaplatil za to svým životem. Široce propagovaný názor, že k zatčení Pavlíkova otce došlo právě na udání jeho syna, který se tak stal symbolem vítězné komunistické morálky oproti křesťanské, vyvrátil sám vyšetřovatel. Důvodem k zatčení bylo ve skutečnosti zadržení dvou rolníků, u nichž byly nalezeny formuláře s razítkem obecní rady, které si koupili u Trofima Morozova. To vypověděla Pavlova matka u soudu, který odsoudil Trofima na 10 let do gulagu. Pavel u soudu vystupoval jako svědek a výpověď potvrdil.

morozov
Pomník Pavky Morozova a jeho bratra Alekeje Gerasimovce
(Wikimedia Commons, Nowotny82 / CC BY-SA)

Pavel byl nejstarší z pěti dětí a měl čtyři bratry. Jeho otec, Trofim, který byl nižším velitelem v občanské válce, zastával do roku 1931 funkci předsedy sovětu (obecní rady). Podle vzpomínek obyvatel vesnice začal brzy svého postavení zneužívat, což je podrobně uvedeno v soudních zápisech. Svědkové uvedli, že si zabavené věci nechával pro sebe a vydával falešná prohlášení „zvláštním osadníkům“, což v té době byli kulaci a podkulačníci, drobní nebo střední rolníci, kteří odmítali vstoupit do kolchozů.

Ještě před tím však Pavlův otec rodinu, manželku Taťjanu, mimochodem velmi hezkou, i s dětmi opustil a začal žít se sousedkou, Antoninou Amosovou. Podle vzpomínek Pavlova učitele jeho otec pravidelně ženu i děti bil nejen v době, kdy s nimi žil, ale i po svém odchodu od rodiny. Pavlův dědeček z otcovy strany nenáviděl také svoji snachu kvůli tomu, že s ním nechtěla pracovat na společném poli, ale trvala na jeho rozdělení. Byla pro ně „cizí“, pocházela totiž ze sousední vesnice. Podle Pavlova bratra Alexeje otec „miloval jen sebe a vodku“ a byl bezohledný ke své ženě a synům. Otcovy rodiče nechali opuštěnou rodinu svého syna na milost a nemilost osudu. „Pro dědečka a babičku jsme dlouhou dobu byli cizí. Nic nám nedali, na pozdrav neodpověděli. Dědeček jiného svého vnuka Danilku, Pavlíkova bratrance nenechal ani chodit do školy, slyšeli jsme jen, že se obejde bez čtení a psaní, bude majitelem a „štěňata“ od Taťjany budou jeho nádeníky.“ Pavlův dědeček, Sergej, byl hrubý a ve vesnici měl špatnou pověst – před revolucí (1917) byl četníkem, resp. podle vesničanů pracoval jako dozorce ve vězení, a jeho manželka Ksenia byla zlodějkou koní.

Román „Jak se kalila ocel“ jako děsivé svědectví své doby

Na 10 let do gulagu byl Pavlův otec v roce 1931 odsouzen za to, že jako předseda sovětu chránil kulaky, nenechal jejich hospodářství vyvlastnit a prodával jim falešné dokumenty, které jim umožnily odejít z vyhnanství. Byl přidělen na stavbu Bělomořsko-baltského kanálu a po odpracování tří let se vrátil domů, s vyznamenáním „Za zásluhy o práci“. Pak se usadil v Ťjumeni.

Pavlův učitel podle knihy Julia Fučíka „V zemi, kde zítra znamená včera“, vzpomínal na chudobu, jaká panovala ve vesnici Gerasimovka: „V té době (30. léta 20. století) jsme neměli ani potuchy o elektřině nebo rádiu, večer jsme seděli u pochodně, abychom šetřili petrolej. Když nebyl inkoust, psali jsme šťávou z řepy. Panovala tu otřesná chudoba. Když jsme my, učitelé, chodili po domech a zapisovali děti do školy, ukázalo se, že mnohé neměly ani žádné oblečení. Děti seděly nahé na posteli nebo na sobě měly nějaké hadry. Ve škole jsme neměli takřka žádné knihy a zřídka jen přišly nějaké noviny. Pavel, je dnes zobrazován v úhledné pionýrské uniformě, ačkoliv v naší chudobě takový oděv neexistoval.

Pavel byl dychtivý po vzdělání, půjčoval si knihy, ale neměl čas je přečíst kvůli práci, aby alespoň nějak zajistil živobytí pro rodinu. Často zmeškal vyučování a pak se učební látku pokoušel dohonit, dokonce naučil svou matku číst.“.

Čapajev jako oběť Trockého spiknutí. Záhada stará přes sto let

Když otec opustil rodinu, padly všechny starosti s rolnickým hospodářstvím na Pavla jako nejstaršího muže v rodině. 2. září 1932 se Pavel a jeho mladší bratr Fjodor rozhodli jít do lesa na jahody a chtěli tam přenocovat. Matka nebyla doma, odešla do města na trh prodat tele. 5. září se matka vrátila a zjistila, že se Paša a Feďa dosud nevrátili domů. Zmocnila se jí zlá předtucha, doběhla k policistovi a požádala ho, aby shromáždil lidi a šli do lesa hledat chlapce. Brzy byli nalezeni, ubodání. Jejich bratr Alexej uviděl bratrance Danilu, jak se velmi rychle vzdaluje od lesa. Zeptal se ho, zda neviděl jeho bratry, načež mu on nic neřekl, jen se smál. Když byli 6. září ubodaní chlapci přivezeni do vesnice, babička Aksiňa potkala na ulici svou snachu a s úšklebkem jí řekla: „Taťjano, připravili jsme ti maso a teď si ho sníš!“

Z nadšené komunistky udělal gulag zarytou antikomunistku. Přežila i koncentrák a mohla tak podat unikátní svědectví

Vraždy bratrů Morozovových byly plně využity jak projev kulackého teroru proti členu pionýrské organizace a posloužily jako záminka pro rozsáhlé represe v celostátním měřítku. V samotné vesnici Gerasimovce to nakonec umožnilo založit kolchoz, zatímco předtím všechny pokusy skončily neúspěchem. Během soudu Danila Morozov přiznal všechna obvinění a děd Sergej se přiznal, aby vše vzápětí popřel. Hlavním důkazem byl zakrvácený nůž nalezený v dědově domácnosti a zakrvavené šaty Danily, sice namočené ve vodě, ale dosud nevyprané.

Rozhodnutím krajského soudu ohledně vraždy Pavla Morozova a jeho bratra Fjodora, byli shledáni vinnými jejich dědeček Sergej, 19 letý bratranec Danila, babička jako spoluviník a Pavlův kmotr Arsenij Kulukanov. Ten a Danila Morozov byli zastřeleni, osmdesátiletý Sergej a Ksenija Morozovovi zemřeli ve vězení. Další Pavlův strýc, Arsenij Silin, taktéž obviněný ze spoluúčasti na vraždě, byl během soudu osvobozen.

Spisovatel J. I. Družnikov považuje chování údajných vrahů za nelogické, protože neučinili nic, čím by zakryli stopy po trestném činu – neutopili mrtvoly v bažině, nevyprali si včas zakrvácené šaty, neumyli krev z nože. To vše bylo podivné vzhledem k tomu, že děda Morozov byl dříve policistou. Obvinění – dědeček, babička, strýc a bratranec Danil – se pokoušeli u soudu říci, že byli k přiznání donucení bitím a mučením. Podle Družnikova i proto tyto vraždy byly organizovány jako provokace tajné policie – OGPU.

Neuvěřitelné, a přesto pravdivé. Stalinův vrchní popravčí střílel odsouzené každé tři minuty

Literárně Pavlíkův příběh zpracoval Vitalij G. Gubarov (1912 – 1981), sovětský spisovatel dětské literatury. Podle oficiálních sovětských zdrojů se narodil v rodině učitele. Ve skutečnosti jeho otec byl donský kozák, šlechtic a zúčastnil se v kozáckém vojsku občanské války proti bolševikům na Donu. V roce 1920 emigroval do Polska a v roce 1951 do USA. Jeho matka, dcera kněze, potom sama vychovávala Vitalije a jeho mladšího bratra Igora, který se později stal pilotem. Gubarov pak vedle „Pavlíka Morozova“, napsal další knihy, z nichž některé byly vydány u nás, např. Komsomolská legitimace (1953), Pionýrům o Komsomolu (1953) a Sovětské vojenské soudružství (1953).

Všechny tyto tituly vznikly zřejmě na přímou žádost či spíše rozkaz Josifa Vissarionoviče Stalina, o jehož „přáních“ se nediskutovalo. „Pavlík Morozov“ po vydání patřil v Sovětském svazu a v jeho satelitních státech v 50. letech minulého století mezi povinnou školní četbu. První vydání u nás vyšlo v roce 1950 v edici Knižnice pro střední školy v nákladu 25 000 ks, vázané za 45 Kč, po měnové reformě v roce 1953 tedy za 9 Kč. Prodávala se tak „dobře“, že byla potom ještě zlevněna na 7 Kč a 80 haléřů.

Stalinova smrt pomohla milionům lidí, jeho ostatky skončily pod hromadou betonu

Dopravní nehoda u Žežic
Včera, 17:33
Již desátý rok v řadě vydává Allianz přehled nejrizikovějších úseků na tuzemských silnicích. Upozorňuje na...
Včera, 15:40
Je to kapka v moři. Ale bez těch kapek by ani to moře neexistovalo. Malá,...
Včera, 13:40
Komerční článek
Participativní rozpočet zakořenil v desítkách obcí, občané navrhují projekty, hlasují o nich, komentují je a společně...
Včera, 13:40
Jako básník, který získal Nobelovu cenu, je Pablo Neruda v Chile uctíván dokonce i těmi, kterým se zprotivil...
Včera, 11:40
Slon je souhrnný český a slovenský název pro dva rody chobotnatců. V současnosti známe tři...
Včera, 10:20
Škrábe vás v krku? Nemůžete se zbavit posledních zbytků nachlazení? Místo do lékárny zamiřte na...
Včera, 09:40
Nedoslýchavý penzista Vladimír Švec ze Sušice byl v roce 2018 odsouzen k 27 letům v...
Včera, 08:11
Filmů zabývajících se tématem druhé světové války je v současnosti nepřeberné množství, jedním z prvních...
22.9.2020
Vládě se boj proti onemocnění covid-19 vymkl z rukou. Bývalý ministr zdravotnictví Svatopluk Němeček řekl,...
22.9.2020
S končícím létem začínají klesat teploty, a tak je opravdu ideální čas konečně opravdu začít...
22.9.2020
Na začátku příběhu usedlosti Ladronka byla záliba Karla IV. ve vinné révě. Na svazích rostly...
Reklama