Anna se narodila se v roce 1515, a to buď 28. června nebo 22. září v Düsseldorfu jako druhá dcera Jana III., vévody Klevského (de Cleve) a jeho manželky Marie. Její otec byl od roku 1521 prvním vládcem sjednoceného vévodství Jülich-Kleve-Berg ležícího v tehdejších Flandrech, severně od Maastrichtu. Mládí prožila Anna na hradě „Schloss Burg“ nedaleko Solingenu v tradičním německém šlechtickém prostředí, kterého se ještě nedotkla právě nastupující renezance. Ve výchově Anny i jejích sester byl kladen důraz na ruční práce jako šití a vyšívání a nedostalo se jim vzdělání ve zpěvu, tanci, hře na hudební nástroj anebo v konverzaci v cizích jazycích.
Manželství Jindřicha VIII. s Annou dojednával jeho první ministr Thomas Cromwell především jako politickou záležitost. V té době se proti Anglii spojila Svatá říše římská s Francií a hrozily jejím napadením. Král hledal spojence a viděl je v některé zemi tehdy ještě roztříštěného Německa. Spojení Anglie právě s protestantským vévodstvím Jülich-Kleve-Berg by Jindřichovo postavení významně posílilo.
Přesto král nechtěl „kupovat zajíce v pytli“ a na kontinent vyslal malíře Hanse Holbeina ml, aby namaloval portréty Anny a její mladší sestry Amálie, aby se mohl rozhodnout, o kterou požádá jako o svou nevěstu. Důtklivě proto malíře nabádal, aby portréty byly co nejvěrnější, hlavně bez jakéhokoli přikrašlování.
Stalo se a král si vybral Annu Klevskou, která se tak měla stát a také se stala první anglickou královnou německého původu. A protože jednání s jejím otcem dopadlo ke spokojenosti obou stran, 4. října 1539 byla podepsána svatební smlouva. Přesto, že mezi snoubenci existovaly velké rozdíly, a to nejen pokud šlo o věk, neboť nevěstě bylo tehdy 24 let a ženichovi 48. Jindřichovi VIII. se dostalo prvotřídního vzdělání, hovořil francouzsky, latinsky a španělsky, skládal básně a písně a hrál na loutnu. Navíc si na rozdíl od mnohých jiných, a nejen šlechticů, u žen cenil vzdělání a kulturní rozhled, což Anna postrádala. Ovládala pouze ruční práce a ráda hrála karetní hry. Číst a psát ale dokázala jen v němčině, přesto měla přirozenou inteligenci, byla něžná, ctnostná a učenlivá. Francouzský velvyslanec Charles de Marillac ji popsal jako vysokou, štíhlou, vážnou a důstojnou ženu, v jejíž tváři se zračila jistota a rozhodnost. Ačkoli Annu nepovažoval za žádnou velkou krásku, podle jeho názoru byla jako královna Anglie zcela přijatelná.
Král však byl po osobním seznámení s nevěstou zklamaný. Oficiálně se budoucí královští manželé setkali na velké recepci 3. ledna 1540, kam král přišel nejprve inkognito. Annu objal, políbil ji a předal dárek „od krále“ k Novému roku. Annu tím uvedl do rozpaků, nevěděla, že onen muž je sám král a tak se mu věnovala jen málo. Vlastně ji nijak nezaujal. Král potom odešel, převlékl se do purpurového sametu a šlechtici mu vzdali čest. Jak se na to tvářila Anna, známo není. Krále se však její předchozí nehrané a upřímné chování dotklo a tím byl jejich vztah poznamenaný hned od začátku.
Po svatbě, která se konala 6. ledna v královském paláci v Londýně, následovalo to zásadní, svatební noc. Král nutně potřeboval následníka trůnu, aby udržel v zemi ohrožené nejen vnějším nepřítelem, ale i občanskou válkou, klid. Jenže během první společné noci se nepodařilo manželství naplnit a bohužel se tak nestalo ani později. Čí to byla vina? Král považoval Annu za neatraktivní a mluvil o ní jako o „kobyle z Flander“. Naopak Anna, která neměla a ani správně nemohla mít žádné sexuální zkušenosti, protože do manželství vstupovala jako panna, nebyla podle dobových svědectví schopna krále povzbudit k žádoucí a úspěšné aktivitě v tomto ohledu.
Připomeňme však i to, že Jindřich VIII. na prahu padesátky trpěl obezitou a sužoval ho i páchnoucí vřed na noze a sotva tedy mohl být žádoucím milencem pro kteroukoliv ženu. Nakonec se potomka nedočkal ani od svých dvou následujících manželek, Kateřiny Howardové a Kateřiny Paarové, která už byla králi spíše ošetřovatelkou, než chotí.
V každém případě potom Jindřich VIII. naléhal na Cromwella, aby našel zákonný důvod k rozvodu s Annou, ale zároveň aby neohrozil důležité spojenectví s Němci. Splnit takový úkol bylo prakticky nemožné a král ke Cromwellovi nakonec pojal takovou zášť, že ho nechal za tohle své trápení 28. 7. 1540 popravit. A to přesto, že jeho manželství s Annou Klevskou bylo krátce předtím, 9. července, zrušeno.
Bývalá královna potom obdržela do vlastnictví Richmondský palác a zámek Hever a zůstala čestným členem rodiny s titulem „králova milovaná sestra“ (the King’s Beloved Sister). U anglického dvora potom zůstala, dobře finančně zajištěna, až do své smrti 16. července 1557. Jindřicha VIII. tak přežila o celých 10 let.
Na památku jí jistě zůstal i její snubní prsten. Bylo na něm vyryto: „Bůh mě poslal, abych tě chránil.“ Nakonec se tato slova tedy vyplnila, i když asi jinak, než Anna Klevská, a nakonec i ostatní, předpokládali.
