„Toho si vezmu,“ ukázala kdysi prstem na svého osudového muže Abrháma, se kterým se potkávala v Činoherním klubu. Přestože se ji v té době snažil sbalit kdekdo, tato moravská děvčica měla podle jejího hereckého kolegy Pavla Landovského „oči jen pro Pepíka“. Spolu pak strávili přes čtyřicet let a o místě jejich setkání, Činoherním klubu, natočil v roce 2015 jejich syn Josef Abrhám mladší šestidílný televizní dokument.
Babička a Popelka
Libuška Šafránková už od dětství tíhla k recitaci, dramatickým kroužkům a hraní s ochotníky. Po absolvování brněnské konzervatoře na sebe poprvé výrazně upozornila rolí Barunky ve dvojdílném televizním filmu Babička. Bylo jí teprve osmnáct let. A když ji o dva roky později Václav Vorlíček obsadil do legendární pohádky Tři oříšky pro Popelku, stala se z ní rázem hvězda první kategorie. A to nejen v tehdejším Československu, ale i v Německu, Skandinávii nebo dnešním Rusku. Přišly pak ještě další princezny – například ve filmu Princ a Večernice nebo Třetí princ, ale Popelka byla v její filmografii nejdůležitější. „Princezno, stala ses právě královnou. Český lid rozhodl, že v duchu národních pohádek bude královnou Popelka, prosté děvče ze Šlapanic,“ gratuloval jí v roce 2008 k vítězství v anketě Hvězda mého srdce Zdeněk Svěrák.
S ním si také zahrála v oscarovém snímku Kolja, který jí pomohl k Českému lvu za nejlepší hlavní ženskou roli, v Obecné škole, kde hrál jejího manžela, nebo v komediích Vrchní, prchni! a Vesničko má středisková. „Asi nejraději ji mám ve scéně z Vesničky střediskové, když počítá žárlivému manželovi, jak dlouho vydrží na jedno nadechnutí pod vodou. Myslím, že nebudu sám, kdo na ni bude vzpomínat jako na krásnou a veselou ženskou,“ řekl v reakci na její úmrtí Svěrák.
Další nezapomenutelnou rolí Šafránkové byla vodnická dcerka v komedii Jak utopit doktora Mráčka anebo Konec vodníků v Čechách, kde se opět objevila například po boku Vladimíra Menšíka, novomanželka ve snímku Svatební cesta do Jiljí, kde hrála v páru se svým manželem Abrhámem, nebo maminky ve filmové adaptaci bestselleru Michala Viewegha Báječná léta pod psa. Výraznou stopu za sebou zanechala i v českém divadelnictví. Dlouhé roky hrála v Činoherním klubu a dva roky na prknech Národního divadla.
Dar, který se nedá naučit
Lidé ji obdivovali pro její talent, krásu i kultivovaný herecký projev. Kouzlo její osobnosti však tkvělo v něčem, co kdysi definovala ona sama pro almanach vydaný ke století českého filmu: „Někteří herci mají ten dar, že přinášejí nejdůležitější sdělení mimo text. Svým myšlením, které je vidět, inteligencí, stavem duše. To je to, co mi připadá nejvýznamnější. Dar, který se nedá naučit,“ napsala do něj tenkrát. Jako by to psala přímo o sobě.
Mezi poslední filmy, ve kterých se objevila, patřil například snímek Jiřího Menzela Donšajni z roku 2013 nebo film Juraje Nvoty Jak jsme hráli čáru z roku 2014. Ve stejném roce ale absolvovala také náročnou operaci, při které jí byl odstraněn nezhoubný nádor na plíci. Poté se uchýlila na nějaký čas do ústraní. O rok později jí prezident Miloš Zeman udělil medaili Za zásluhy. Šafránková se v tomto mezidobí věnovala své rodině, především manželovi a čtyřem vnoučatům. Pak se zdálo, že se blýská na lepší časy, Šafránková opět začala dávat rozhovory, a dokonce uvažovala o účasti na natáčení filmu Jana Budaře Princ Mamánek.
Ze zdravotních důvodů to však nakonec vzdala a její roli královny za ni vzala Hana Maciuchová. A zdraví ji definitivně dosloužilo 9. června, pouhé dva dny po jejích 68. narozeninách. Zpráva o její smrti se objevila i na předních stranách německých zpravodajských webů a smutek nad jejím odchodem vyjádřily desítky osobností, které její smrt velice zasáhla, včetně jejích nejbližších, přátel, umělců nebo prezidenta Zemana.
