Závratná kariéra vojáka
Alois Josef Eliáš se narodil před 130 lety do obyčejné rodiny na Vinohradech. Ještě stačil získat titul inženýra a už musel do války. Za Rakousko však nehodlal bojovat – stačil mu pouhý týden, než přešel do ruského zajetí. Posléze vstoupil do legií a v roce 1917 odešel do francouzské vojenské školy. Stihl ještě pár měsíců na frontě, získal nějaká vyznamenání a po návratu do republiky se stal vojákem z povolání. Oženil se, znovu se vrátil na studie do Francie, a přitom neustále postupoval v kariérním žebříčku. V roce 1936 byl již povýšen na divizního generála.
Premiér Protektorátu i odbojář
Jenomže vše změnil Mnichov. Eliáš se rozhodl pro boj v domácím nebo zahraničím odboji, ale politici mu vytáhli jinou kartu – post premiéra v protektorátní vládě. Nezbývalo než souhlasit, jako voják byl zvyklý poslouchat. Stal se však unikátem celé okupované Evropy – premiérem a odbojářem v jedné osobě.
Eliáš tančil na velmi tenkém ledě. I když o riziku věděl, stále uvažoval o emigraci. Chtěl však splnit rozkaz, jenž vlastě nepřímo dostal od svého nejvyššího velitele, prezidenta Beneše. A proto hrál hru s ohněm. Nacisté měli skvělou síť informátorů a už od roku 1940 jim bylo jasné, že tady něco neklape. Kruh se začal uzavírat – gestapo získalo nezpochybnitelné informace o Eliášově protiříšské orientaci a velmi významné roli v odboji. Ještě stihl vzkázat do Londýna, že zůstane pevný, i kdyby ho to mělo stát krk. Rozuzlení špionážního dramatu bylo pouhou otázkou času…
Oběť velkého muže
Gestapo mělo řadu důkazů. Ale protože šlo o významného politika, jeho zatčení se muselo pořádně připravit. A organizace se ujal samotný Heydrich. Eliáše nemučili, přiznal se jako voják ke všemu, co bylo jasně prokazatelné. Navíc ale neřekl ani slovo. Kupodivu i nacisté s ním hráli korektní hru. Dokonce mu krátce po zatčení přinesli láhev vína a oslavili s ním jeho jedenapadesáté narozeniny.
Eliáše obžalovali z velezrady a odsoudili jej přímo v Pečkárně k trestu smrti. Prezident Hácha se ještě pokusil o jeho záchranu, a tak napsal osobní dopis Hitlerovi. Marně. Popravu nacisté nejprve odložili, ale ne nadlouho. Po atentátu na Heydricha vyhlásili stanné právo a mezi stovkami popravených skončil i Eliáš. Ještě před exekucí poslal své ženě poslední moták: „Odpusť mi, že jsem ti připravil tolik hoře a bolu, ale je to vše pro národ a pro vlast.“
Statečného vojáka odvedli na kobyliskou střelnici. Symbolicky odhodil klobouk do dálky a hned poté se postavil tváří v tvář střelecké četě. Nespoután, bez pásky přes oči. Poslední vzkaz armádního generála Eliáše zněl: „Zvítězíme!“
Zdroj: Libor Budinský (Popravy slavných, 2002)
