Otázka stravování je stejně stará jako lidstvo samo. Jíst totiž musíme všichni, politici i „obyčejní“ smrtelníci. Na čem si nejvíce pochutnával takový Benito Mussolini? A jak je možné, že naši pradávní předci se živili kůrou a dřevem?
Podle jedné ze studií německého Institutu Maxe Plancka pro evoluční antropologii se vyhynulý druh Australopithecus sediba, vývojový předek člověka žijící před zhruba dvěma miliony let na jihu Afriky, živil dřevem a kůrou. Jde o pozoruhodný poznatek, jelikož většina primátů podobných lidem dávala v jídelníčku přednost spíše mnohem měkčím trávám.
„Postupujeme podobně jako zubaři, odstraňujeme dentálními nástroji fosilizovaný zubní kámen z povrchu zubů. Po zakonzervování pod mikroskopem pozorujeme fytolity (sedimenty vzniklé činností rostlin),“ popisuje antropoložka Amanda Henry, jak vědci dospěli ke svému revolučnímu tvrzení.
Mussolini a mléčná revue
Přesuňme se ale o mnoho a mnoho let blíže k naší době. I jídelníčku mnohých moderních „velikánů“ bychom se dnes asi divili. Benito Mussolini vždy tvrdil, že kdo příliš jí, okrádá svou vlast, alespoň tak si tento slogan nechal vytisknout na agitační plakáty během druhé světové války, které visely po celé Itálii. Sám fašistický vůdce pak šel svému lidu příkladem. Na vládních recepcích se nepřecpával, pil jen minerálku a hlavně každý den mléko. To ovšem nebylo z nějaké přehnané skromnosti, Mussolini měl nemocný žaludek a lékaři mu předepsali mléčnou dietu. Denně prý vypil až tři litry svařeného mléka, ovšem jeho stav se ani přesto nelepšil. Za svou dietu se italský duce styděl, připadala mu nemužná, nefašistická a před Hitlerem ji pečlivě tajil. Ani nevěděl, že vlastní nemusí. Hitlerovu snídani totiž nejčastěji tvořila sklenice mléka a několik krajíčků suchého žitného chleba, které později nahradil strouhaným jablkem. Hitler byl totiž také velmi nemocný a jeho zažívací soustava rovněž nebyla zrovna ve formě.
Zdroj: History revue 9/2012
